na oËiötÏnÌ. Ovöem Augustin navzdory tomuto svÈmu ponÏkud bizarnÌmu v˝kladu a p¯etÌûenÌ sexuality trv· na tom, ûe ËlovÏk m· p¯ece v˘li a ûe v tÈto v˘li m· veöker˝ h¯Ìch sv˘j pramen; jinak by totiû byl Augustin nucen p¯ipsat h¯Ìch Bohu samotnÈmu. Od Boha p¯ich·zÌ milost a tudÌû ani nenÌ t¯eba propadat zoufalstvÌ nad tÌm, ûe dokonalosti bez h¯Ìchu nelze dos·hnout. VÌtÏzstvÌm v tÏchto urputn˝ch z·pasech ovöem Augustin˘v ˙kol neskonËil: zb˝valo jeötÏ utkat se s ponÏkud mÌrnÏjöÌ ˙chylkou semipelagianismu vych·zejÌcÌ z toho, ûe vöechno m· sice sv˘j p˘vod v milosti a daru, avöak vÌra samotn· v toto je jiû z·sluhou. Opak by totiû podle Vitalise z Kart·ga strhnul k¯esùanstvÌ do fatalismu a s tÌmto argumentem se Augustin vyrovn·v· ve spisech O p¯edurËenosti svat˝ch (De praedestinatio sanctorum) a O daru vytrvalosti (De dono perseverantiae) opÏtn˝m d˘razem na milost samotnou. Opakov·nÌ onÏch ˙vah o milosti a svobodÏ se d· pak najÌt tÈû v pracÌch z poslednÌch rok˘ Augustinova ûivota (426ñ429) a to jsou O milosti a svobodnÈ v˘li (De gratia et libero arbitrio) Ëi O kac̯stvÌ (De haeresibus) a koneËnÏ i Rukojeù (Enchiridion) coby z·vÏr Augustinova dÌla. UËenÌ Augustinovo t˝kajÌcÌ se ot·zky po nezkrotnosti (akrasia) lze tudÌû shrnout tak, ûe aËkoliv se nezkrotnostÌ (akrasia) zab˝v· jen nep¯Ìmo a ûe p¯Ìmo se vÏnuje spÌöe dogmatick˝m tvrzenÌm a dÏjin·m, blÌûÌ se jÌ spÌöe neû kdo jin˝ a ¯eöÌ ji v souladu s evangeliem jejÌm p¯ipuötÏnÌm Ëi dokonce d˘razem na ni. V jeho v˝kladu m· ËlovÏk bytostn˝ sklon (inclinatio) k h¯Ìchu tkvÌcÌ v jeho pohnutk·ch a tyto pohnutky pramenÌ v selh·nÌ (peccatum originale) jeho p¯edk˘; trestem za toto selh·nÌ je pak smrt a hlavnÏ smrt vÏËn·. Takto zÌskan· slabost je jiû ireverzibilnÌ a dÌky tomu je irelevantnÌ i schopnost rozhodov·nÌ se: ze svÈ bÌdy (mezi potenci·lnÌm a aktu·lnÌm h¯Ìchem rozdÌl mizÌ) nenÌ ËlovÏk s to se dodrûov·nÌm z·kona zachr·nit s·m a jeho z·chrana tudÌû z·visÌ na milosti BoûÌ a v̯e v ni. Zde pak Augustin rozliöuje dva z·kony, z·kon nov˝ a vnit¯nÌ, vepsan˝ do srdce proti tomu, jenû byl vytes·n do kamene a jenû je tudÌû vnÏjöÌ Ëili podle Ëasu star˝ a slouûÌcÌ leda k tomu, aby uk·zal lidskou ztracenost: dodrûov·nÌ samotnÈ litery tohoto z·kona zabÌjÌ a z·sluhy z toho 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169199
plynoucÌ se tudÌû ruöÌ. JednÌm z d˘sledk˘ tohoto rozvrûenÌ jsou jeho ˙vahy o poËetÌ a d˘raz na k¯est dÏtÌ s tÌm, ûe obojÌ m· ponÏkud magick˝ r·z: toto je hlavnÌ v˝hrada nahr·vajÌcÌ jeho odp˘rc˘m a nejspÌö i zp˘sobujÌcÌ to, ûe na dlouhou dobu se zkoum·nÌ ot·zky po nezkrotnosti (akrasia) utlumilo. D˘kazem toho, ûe se nezkrotnostÌ (akrasia) zab˝val alespoÚ odvozenÏ a ûe st·l na jejÌ stranÏ, jsou pak opakovanÈ citace z r˘zn˝ch biblick˝ch mÌst t˝kajÌcÌ se milosti a lidskÈho p·du.
ß 16 P¯ÌbuznÈ ot·zky nap¯ÌË dÏjinami Zkoumat v˝voj ot·zky po nezkrotnosti (akrasia) nap¯ÌË dÏjinami do vöech podrobnostÌ nenÌ n·mÏtem tÈto pr·ce, mimo jinÈ z toho d˘vodu, ûe nezkrotnost (akrasia) neb˝vala aû tÈmϯ do p¯Ìtomnosti zkoum·na p¯Ìmo. JistÏ lze pro takovou liknavost najÌt r˘znÈ d˘vody a i tyto d˘vody samotnÈ by si zaslouûily zvl·ötnÌ rozbor. Dohadem vyûadujÌcÌm dalöÌ b·d·nÌ je to, ûe v pozadÌ bylo jednak lpÏnÌ na k¯esùansk˝ch dogmatech Ëili na p¯edem hotovÈm ¯eöenÌ vöech etick˝ch h·danek s perzekucÌ kaûdÈho, kdo pochyboval Ëi nabÌzel ¯eöenÌ jin·, jednak premisa spoËÌvajÌcÌ v tom, ûe jen v˝klad zbaven˝ rozpor˘ je koncisnÌ Ëili ûe paradoxy je t¯eba p¯evÈst na spoleËnÈho jmenovatele366. Takov˝m paradoxem je ovöem i nezkrotnost (akrasia) a tudÌû i jen ˙vahy o nÌ byly pokl·d·ny za zbyteËnÈ. Ot·zku po nezkrotnosti (akrasia) si v ponÏkud zmÏnÏnÈ podobÏ kladli jen nÏkte¯Ì filosofovÈ prvnÌho ¯·du a mezi tÏmito koryfeji je t¯eba jmenovat hlavnÏ Aurelia Augustina; Augustin ji zË·sti promÌtl do svÈho uËenÌ o prvotnÌm h¯Ìchu a milosti i do dalöÌch ˙vah o spravedlnosti, p¯edurËenÌ a svobodÏ lidskÈ bytosti, avöak samotnÈ j·dro problÈmu nechal bez povöimnutÌ. PochopenÌ tÈto z·hady je u nÏj spÌö plodem geni·lnÌho v˝kladu nÏkter˝ch biblick˝ch mÌst neû ¯eöenÌm filosofick˝ch h·danek: nikoliv tak, ûe by filosoficky vypracoval ot·zku a pak se pÌdil po odpovÏdi na ni, n˝brû tak, ûe odpovÏÔ mÏl hotovou i bez t·z·nÌ samotnÈho. Klade prostÏ tvrzenÌ proti tvrzenÌ a poslednÌm argumentem je mu 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169199
cit·t z PÌsma. Lze jen litovat, ûe na jeho v˝klady vlastnÏ p¯Ìmo nikdo nenav·zal a ûe jeho reflexe po dlouhou dobu tÈmϯ upadly v zapomnÏnÌ. Kdyû poslÈze nap¯Ìklad Tom·ö Akvinsk˝ narazil p¯i svÈm v˝kladu Aristotela na jeho zkoum·nÌ toho, zda k nezkrotnosti (akrasia) doch·zÌ, p¯evzal vÌcemÈnÏ bez v˝hrad jeho z·vÏry Ëili to, ûe û·dn· nezkrotnost (akrasia) nenÌ: komu veöker· znalost chybÌ, û·dnou vinu nem· (ignorantia innocentia est et non sit peccatum) a je Ëist˝. Jist˝m zp¯esnÏnÌm bylo, ûe vinu lze sice nÏkdy i bez znalosti p¯iËÌst, ovöem jde vesmÏs o p¯Ìpady zanedb·nÌ: dotyËn˝ totiû m· znalost toho, ûe jeho ˙kolem bylo znalost zÌskat367. Avöak takov˝ doplnÏk nem· na p˘vodnÌ v˝klad nezkrotnosti (akrasia) û·dn˝ vliv Ëili i nad·le je nezkrotnost (akrasia) odmÌt·na. PotÌû tkvÌ v tom, ûe p¯evÈst veökerÈ zlo na öpatnou znalost dobra se ned·; bylo tudÌû t¯eba najÌt v˝klad jin˝. Snaha pokl·dat za zdroj h¯Ìchu samotnÈho Boha se Aquinovi pochopitelnÏ p¯ÌËila a tudÌû, aby vyöel ofici·lnÌmu uËenÌ cÌrkve vst¯Ìc, p¯evzal tenkr·t obvykl˝ mytick˝ obraz Ô·bla; Ô·bel p˘sobÌ h¯Ìch tÌm, ûe jiû prvnÌho ËlovÏka Ñp¯emluvilì a Ñp¯emlouv·ì i kaûdÈho z n·s: buÔ p¯Ìmo podnÏcuje jiû vrozen˝ sklon ke öpatnosti v podobÏ v·önÌ, anebo zastÌr· mysl tÌm, ûe v nÌ nahrazuje znalost prvÈho dobra dobrem zd·nliv˝m368. Tento v˝klad snad ladil s tehdejöÌmi dogmaty, filosofickou hloubku ovöem postr·d·: zvrat dobra ve zlo je vylÌËen leda metaforicky a mÌsto Ô·blovo vedle Boha v˘bec uk·z·no nenÌ. PonÏkud mlhav˝ je tÈû v˝klad podÌlu ËlovÏka na jeho vlastnÌm selh·nÌ: p¯ekvapivÏ totiû, zase v ˙zkostlivÈ snaze drûet se zaveden˝ch autorit s Augustinem v Ëele, h·jÌ Aquinas uËenÌ o prvotnÌm h¯Ìchu se vöemi d˘sledky a bez toho, ûe by reflektoval p¯Ìkr˝ konflikt tohoto tvrzenÌ s p¯ipuötÏnÌm nezkrotnosti (akrasia) kr·tce p¯ed tÌm369. CennÏjöÌm p¯ÌspÏvkem k ˙vah·m o nezkrotnosti (akrasia) jsou toliko Aquinovy rozbory vztahu h¯ÌönÈho ËlovÏka k milosti: milost BoûÌ totiû k Bohu nikoho nenutÌ a toliko d·v· vytrvalost; rozhodnutÌ je ovöem na ËlovÏku samotnÈm370. Takov˝ Aquin˘v z·vÏr, podsouvajÌcÌ mimo jinÈ, ûe v lidskÈ duöi je zachov·no zdravÈ j·dro a ûe dÌky tomuto j·dru je vposledu s to zachr·nit se, je ovöem blÌzko pelagianismu vzdor tomu, ûe proti pelagiovskÈmu bludu se na nÏkolika mÌstech vymezuje371. 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169199