„Nechme toho,“ fiekla jsem, „Co bylo, nezmûníme.“ „A co bude?“ „Co má b˘t?“ „Nic?“ Díval se na mne pátravû, ne, vÛbec se nezmûnil, v‰echno je, jako bylo, i já, zbláznûná, nemocná touhou, opût bez její pomoci, vydána na pospas, a ãemu? Takhle to pfiece nemÛÏe zÛstat, Queri. Cítila jsem, jak je v‰echno ‰patnû, kdybych byla schopna pfiátelství, snad. Vzdychla jsem. „Vám stále je‰tû není dobfie,“ fiekl mi s úãastí. „Proã si neodpoãinete? U‰tvete se a co z toho kdo bude mít.“ „Já. Pocit splnûné povinnosti. Splnûn˘ch plánÛ.“ A divila jsem se své odpovûdi. Proto pracuji? Bylo to divné, ale jin˘ dÛvod mû nenapadl.CtiÏádostivá? Kdo si to kdy o mnû myslil? Pokrãil rameny. „·koda, Ïe jsem v létû tohle nevûdûl. Vypadala jste tak bájeãnû, jako Ïe se ze zásady v‰ude ulejváte, bylo mi to hroznû sympatické. A vy zatím… Kdybych to byl jen trochu tu‰il, urãitû jsem vám to rozmluvil.“ „To by se vám tûÏko bylo podafiilo.“ „Máte pravdu.“ Z‰edl˘ hlas. „Mnû se s vámi nedafií vÛbec nic.“ „Luká‰i,“ zaãala jsem, ale nedal mi domluvit, vybuchl ve smích, aÏ se lidé kolem nás otoãili. „Jak mi to fiíkáte?“ Smál se do hrsti. „Nejmenujete se Luká‰?“ „Uji‰Èuji vás, Ïe jsem se tak nikdy nejmenoval. Ani minutu.“ „To nebyl vበrukopis?“ A co jsem nad ním proÏila! „VypÛjãen˘. Vypadalo to, Ïe se k vám jinak nedostanu.Doma jste mû nechtûla, a zfiejmû je‰tû nechcete…“ Zpytav˘ pohled. „Proã nesmím k vám?“ Jak odpovûdût? Co vysvûtlit? Mlãela jsem. „ProtoÏe jsem kluk,“ odpovûdûl si sám. „ProtoÏe se vám nelíbím. ProtoÏe vám nestojí za to ztrácet se mnou ãas. Drahocenn˘ ãas, kter˘ byste jinak vûnovala zvy‰ování pravdûpodobnosti, Ïe vás skolí infarkt.“ Lítost. „Ne, Queri,“ fiekla jsem a hned se usmál, „to je v‰echno úplnû jinak.“ „Jak jinak?“ Nadûje v hlase i v oãích. „Já vám to nemohu vysvûtlit.“ „Máte nûkoho? MuÏe myslím?“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169172