jem osvûdãuje stálou a jistû zatemnûlou otevfienost nic, které pÛvodnû odhaluje jen úzkost. Zde ale tkví toto: pÛvodní úzkost se v lidském bytí-tu zpravidla potlaãuje. Úzkost je tu. Jen spí. Její dech stále prochvívá bytím-tu ... pÛvodní úzkost mÛÏe v bytí-tu procitnout kaÏd˘m okamÏikem. Nepotfiebuje k tomu Ïádné probuzení neobyãejnou událostí. Hloubce její vlády odpovídá nepatrnost jejího moÏného podnícení. Zapu‰tûnost bytí-tu do nic na základû skryté úzkosti ãiní ãlovûka místodrÏitelem nic. Jsme tak koneãní, Ïe právû ani vlastním rozhodnutím a vÛlí pÛvodnû nejsme s to dostat se pfied nic. Zkoneãnûní doluje v bytí-tu tak propastnû, Ïe se na‰í svobodû odepírá ta nejvlastnûj‰í a nejhlub‰í koneãnost. Zapu‰tûnost bytí-tu do nic na základû skryté úzkosti je pfiekraãováním jsoucna v celku; transcendencí. Je tomu tak proto, Ïe „bytí samo je ve svém bytostném urãení koneãné a ozfiejmuje se jen v transcendenci do nic zapu‰tûného bytí-tu ... Jedinû proto, Ïe nic je zfiejmé v základû bytí-tu, mÛÏe nás pfiemoci zaráÏející povaha jsoucího“.64 Uvedené Heideggerovo klíãové zji‰tûní o povaze úzkosti a nic lidského bytí na svûtû má zásadní ontologicko-fenomenologick˘ v˘znam pro adekvátní orientaci ãlovûka ve svûtû, v sobû samotném a v jeho spolubytí s druh˘mi. Na druhé stranû HeideggerÛv, Kierkaggardem zjevnû inspirovan˘ objev bytostné ontologické souvislosti úzkosti a nic upfiesÀuje, resp. prohlubuje tradiãnû spekulativní ontologické pojetí ãlovûka jako pfiirozeného místa, kde sobû bytí zjevuje sebe sama, pfiichází k sobû; reflektuje se skrze lidské bytí-tu, bytí na svûtû. Tak se ale závaÏn˘m zpÛsobem koriguje a zpfiesÀuje psychologické chápání úzkosti napfi. jako ãtyfi základních forem úzkosti, jak je podává Fritz Riemann:65 – úzkost ze sebeodevzdání, proÏívaná jako ztráta já a závislost, – úzkost ze stávání sama sebou (Selbstwerdung), proÏívaná jako neskrytost a izolace, – úzkost ze zmûny, proÏívaná jako pomíjivost a nejistota, – úzkost z nutnosti, proÏívaná jako definitivnost a nesvoboda.66
64 Srov.: tamtéÏ, pp 14 –15, 17, 18. 65 Srov.: Riemann 1961. 66 Srov.: tamtéÏ, p 15. 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169169
Fenomén Riemannem vymezené základní formy úzkosti z nutnosti zakou‰ené jako koneãná platnost a nesvoboda zjevnû pochází z prvotní, bytostné nesamozfiejmosti fenomenologicko-ontologické pohybové struktury ucelenosti lidského bytí na svûtû, jeÏ je zdrcující, protoÏe neodvolatelnû, a to v základním smyslu, vymezující. Proto se v Patoãkou zachyceném akceptujícím skloubení domova ukazuje nezastupitelná, pfiirozená fundamentální pfiítomnost elementární ohroÏující cizoty, jejího „mrazu“, resp. „mrazivého dechu univerza“.67 Ta spoãívá ve fenoménu, kter˘ Patoãka, jak jsme jiÏ uvedli, oznaãuje z pÛvodní fiecké tradice jako adikia, ne-právo, nepravost, vztah lidské bytosti k „blesku individuace“, „vstupu do ve‰kerenstva“, „prÛnik, vpád“.68 Jeho komplementaritou „plnûní bûÏn˘ch funkcí“, kdy „se necítíme existovat a tento nedostatek pocitu existence je opût sám pociÈován jako mezera“.69 Jin˘mi slovy, fenomén elementární cizoty univerza, jeho mrazivého dechu jako neprávo odpovídá fenoménu vnímání absence pocitu existence pfii v˘konu bûÏn˘ch funkcí. Tím ale dospíváme k upfiesÀujícímu, a to zásadnímu ontologickému vymezení fenoménu rozhodujícího druhého základního pohybu lidského Ïivota, jímÏ je elementární práce, tedy plnûní bûÏné základní funkce látkové v˘mûny mezi ãlovûkem a pfiírodou odkázaností na základní Ïivotní funkce. 70 âím je Patoãkova „sluÏba a vázanost Ïivota k sobû“?71 Patoãka zde ve zfietelné návaznosti na Heideggerovo období Bytí a ãasu zdÛrazÀuje, Ïe druh˘ Ïivotní pohyb, resp. „pohyb sebeprodlouÏení se stará jen o vûci, vidí jen vûci, i kdyÏ nikoli jen v jejich samostatnosti, n˘brÏ pouze v jejich sluÏebnosti“.72 Fenomén pÛvodní cizoty je bytostnû trojznaãn˘. V první fiadû je to „ohromující“, neboÈ primordiálnû, zcela primárním, rozhodujícím zpÛsobem transcendující univerzalita fenoménu svûta jako nejzákladnûj‰í podoby prafenoménu jinakosti coby nesamozfiejmé otevfienosti diferencujícího zjevování jsoucen, vystoupení rozhraÀujícího, individuujícího rozdílu v pÛvodním zakládajícím smyslu v‰eho, co jest. Fenomén cizoty 67 Srov.: Patoãka 1970, p 222. 68 Srov.: Patoãka 1990, pp 45–46. 69 Srov.: Patoãka 1970, pp 221–222. 70 Srov.: tamtéÏ, pp 225–226, Arendt 1978, p 14. 71 Srov.: Patoãka 1970, p 223. 72 Srov.: tamtéÏ. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169169
je co do své pÛvodnosti prazákladní úzkostí z prafenoménu podmínky moÏnosti jinakosti jako prazákladního rozli‰ujícího rozbfiesku ohromující nezmûrnosti v‰ehomíra, kde vystupují jednotlivá jsoucna ve v‰eobjímajícím, v‰eumoÏÀujícím pohybu zjevování bytí. Ontologick˘ fenomén cizoty jako podmínka moÏnosti jinakosti tak odpovídá Patoãkovû vymezení moci, jeÏ „znamená nûco jiného neÏ pouhá síla: zatímco síla je svou povahou ve svém pÛsobení odkázána na protisílu, která na ni pÛsobí navzájem, je moc vládnoucím urãením celého oboru jsoucna, kter˘ nemá protiãlen (nebo kde je protiãlen z hlediska fenomenálního zanedbateln˘)“.73 Fenomén cizoty jako prazákladní úzkost z prafenoménu podmínky moÏnosti jinakosti jako primárního rozli‰ujícího rozbfiesku univerza, kde se teprve mohou ukázat a ukazují jednotlivá jsoucna, se zároveÀ ukazuje jako vnímaná odkázanost Ïivota na takfika neosobní automatismus cyklické vázanosti onen mraziv˘ dech univerza v‰eobjímajícího vûãného pohybu fysis. Za tfietí je elementární fenomén ontologické cizoty eo ipso podmínkou moÏnosti fenoménu akceptujícího pohybu domova. To v zásadû fiíká Patoãkova shrnující definice základního Ïivotního pohybu akceptace: „v pohybu akceptace nás poutá bytí na jsoucno v jeho ojednotlivûní“.74 To, co zde poutá, je pohyb diké jako prazákladní ontologicko-kosmologické spravedlnosti, napravování pfiekraãujícího ne-práva,75 jímÏ se v nejzaz‰ím, rozhodujícím smyslu kosmicky dûje prazákladní událost v‰eho, co jest jako pohyb zjevování celku v‰eho, co jest, onen celek celkÛ a jednotlivin jako takov˘, jeho základní, v‰e co jest univerzálnû umoÏÀující a realizující pohyb. Proto je Patoãkova metafora mrazivého vnûj‰ku, mrazivého dechu univerza zároveÀ jedin˘m moÏn˘m, a to a priori potenciálním domovem domovÛ ãlovûka za pfiedpokladu nesamozfiejmého, tím ale bytostnû spravedlivého aktu akceptace jako v‰eobjímajícího, bytostnû zcelujícího, a tím na druhé stranû diferencujícího, elementárnû ontologicky individuujícího pohybu pfiisvojení, jenÏ je takto pÛvodním, nesamozfiejm˘m lidsk˘m pohybem zapu‰tûní do pfiirozeného svûta jako domnûle samozfiejmého fenoménu prvotního, elementárního domova. Této základní ontologické skuteãnosti pohybu lidského pobytu na svûtû odpoví73 Srov.: tamtéÏ, p 214. 74 Srov.: tamtéÏ, pp 222–223. 75 Srov.: Patoãka 1990, pp 45–46. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169169