vané činnosti, je-li namáhavá a jednostranná, vyžaduje-li trvalé soustředění, nebo je-li monotónní. Jako subjektivní pocit působí únava jako jakýsi poplašný signál potřeby odpočinku. V některých případech však svou signální úlohu dobře neplní. Někteří lidé reagují únavou příliš brzy a nechávají pak za sebe dělat jiné; uplatňuje se ovšem také vliv zácviku – na novou činnost je třeba přivyknout. Jiní necítí únavu tak snadno a pracují, dokud jim síly stačí. Jiní se pokoušejí zahánět únavu černou kávou, silným čajem, kouřením nebo povzbuzujícími léky. Zde je třeba ctižádostivé neurotiky varovat: odstraňování subjektivního pocitu únavy chemickými prostředky tam, kde je tento pocit namístě, se nevyplácí, není-li organismu alespoň dodatečně poskytnut potřebný odpočinek.
ODPOČINEK Odpočívat lze dvojím způsobem, pasivně a aktivně. Při pasivním odpočinku ustáváme od veškeré činnosti. Uvolněně sedíme nebo ležíme a ničím se nezabýváme. Aktivní odpočinek představuje vystřídání aktivity, která nás unavila, aktivitou jiného druhu. Organismus je při pra97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169159