V˘zva dûjin znamená úkol rozpoznat a pfiijmout vlastní situaci jako jediné moÏné v˘chodisko v‰eho smysluplného úsilí i poãínání. Je tfieba si uvûdomit rámec i limity vlastního údûlu jako toho, ãeho se nám dostalo a co nesmíme beztrestnû popírat ãi ignorovat. Nicménû nበúdûl pfiedstavuje na‰e v˘chodisko, místo a bod, odkud jedinû dokáÏeme vyjít, a potud jeho rozpoznání a pfiijetí nezakládá ani právo na sebelítost, ani právo na alibismus. Na místû je tu pouze vûcná snaha dobfie organizovat národní síly a zdroje energie. Národ totiÏ musí dokázat najít spoleãnou perspektivu a sdílenou nadûji jako pÛdu produktivní spolupráce. A tak uÏ povinnost vûcnû se orientovat ve vlastní situaci a pfiimûfienû ji interpretovat odhaluje moÏnosti a pfiíleÏitosti produktivního poãínání a demonstruje, zda pfii tom národní spoleãenství uznává skuteãné hodnoty a respektuje základní rozdíl velikosti a malosti, vzestupu ãi úpadku Ïivota. V posledním ohledu o tom v‰em rozhodují zejména dvû dÛleÏité okolnosti. Jednak se samo národní spoleãenství definuje zpÛsobem, jak˘m se obrací na své pfiíslu‰níky a ãeho se u nich dovolává. VÏdyÈ dovolávat se mÛÏe buì jejich svobody a lidské dÛstojnosti, jejich Ïivotní odvahy, podnikavosti a tvofiivosti, jejich schopnosti dÛvûfiovat sobû i jin˘m a spolupracovat, apelovat na jejich smysl pro lidskou velikost a ãest. Je v‰ak rovnûÏ moÏné a myslitelné, Ïe se obrací na jejich pfiedsudky, nenávist a podezfiívavost, apeluje na jejich nezvládnuté vá‰nû, resentimenty a agresivitu, Ïe se dovolává jejich obav a báznû ze Ïivota, Ïe potfiebuje jejich zaslepenost a neochotu pfiem˘‰let. ZároveÀ v‰ak má také kaÏd˘ jedinec povinnost, jíÏ ov‰em neb˘vají s to dostát v‰ichni, aby kriticky a uváÏlivû posuzoval vládnoucí atmosféru národního spoleãenství a stavûl se proti v‰emu, co úroveÀ Ïivota sniÏuje a sráÏí. Zmínûnou povinnost mají jedinci tak fiíkajíc nejenom kvÛli sobû sam˘m, vÏdyÈ jenom takto se jim otevírá perspektiva smysluplné práce na sobû jako moÏnost duchovního vzestupu a jako smûfiování k lidské zralosti a dÛstojnosti. Mají ji v‰ak zároveÀ vÛãi svému spoleãenství, neboÈ pfiirozené a organické národní spoleãenství se dovolává úãasti a iniciativy svobodn˘ch a odpovûdn˘ch jednotlivcÛ, ktefií sv˘m poãínáním obnovují a upevÀují Ïivé spoleãenství a ãelí pfiípadn˘m tendencím k úpadku a degeneraci Ïivota. Zku‰enost s dûjinami je proto tak dÛleÏitá a v podstatû nenahraditelná, Ïe zakládá vûcnost i odvahu jednotlivcÛ a cel˘ch spoleãenství, coÏ ov‰em neznamená, Ïe by s sebou nepfiiná‰ela také pfiípadná poku‰ení 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169139
a zmatení. Na prvním místû tu bezpochyby stojí nezbytná i nepostradatelná vûcnost, neboÈ právû ona pfiedstavuje schopnost i vÛli pfiijmout a respektovat jak své danosti, tak i svá charakteristická omezení. Porozumûní pro skuteãnost, pro reálné moÏnosti a pfiíleÏitosti zfiejmû tvofií nepominuteln˘ pfiedpoklad kaÏdého pokusu o zmûnu, zároveÀ dosaÏitelnou i smysluplnou. Nicménû odkaz na skuteãnost se ãas od ãasu stává pouhou záminkou a v˘mluvou pro neochotu i neschopnost cosi podniknout a o cokoli se pokusit, pro lenost, pohodlnost, slabost, Ïivotní ochablost a zbabûlost. Proto je stejnû Ïádoucí i nepostradatelná tzv. Ïivotní odvaha, tj. globální pojmenování pro schopnost promûny a odhodlání k ní, jako nevyhnuteln˘ pfiedpoklad opravdové podnikavosti a skuteãné iniciativy. Tato okolnost je zvlá‰È osudová v Ïivotû národního spoleãenství, kter˘ v sobû bytostnû obsahuje také zdroje agresivity a pfiípady nezbytného násilí. Národ nepochybnû ztûlesÀuje spoleãenství svou povahou v˘luãné, které dûlí lidstvo, pfiítomné, minulé i budoucí, na na‰e a cizí, pfiiãemÏ jedny samovolnû pfiijímá s blahovolnou náklonností a ke druh˘m od samého poãátku pfiistupuje s jistou obezfietností ãi podezfiívavostí, takÏe tu stále ve hfie zÛstává – zfietelnûj‰í ãi ménû zfietelná – agresivita nebo aspoÀ ostraÏitost. Pokud se národní spoleãenství vyvíjí produktivním a smyslupln˘m zpÛsobem, tak, Ïe otevírá perspektivu rozvoje a vzestupu Ïivota a dovolává se porozumûní pro lidskou velikost a dÛstojnost, pak zároveÀ reflektuje vlastní samovolnou agresivitu a souãasnû ji tlumí i pfievádí ve zdroj produktivní energie. Dafií se to ov‰em pouze tam, kde pfiíslu‰nost k národnímu spoleãenství zakládá a upevÀuje sebedÛvûru jednotlivcÛ i celého národa. Struãnû fieãeno, národní spoleãenství se potfiebuje zbavit sv˘ch obav a komplexÛ a spolehlivû vidût perspektivu smysluplného usilování. Na druhé stranû pak národní spoleãenství buì zakládá vlastní stát, nebo aspoÀ tvofií dÛleÏitou souãást státu jako politického útvaru. A politika do znaãné míry zakládá zpÛsob Ïivota spoleãenství a zfietelnû ovlivÀuje atmosféru ve spoleãenství, pfiedev‰ím ovzdu‰í dÛvûry ãi jeho nepfiítomnost. KoneckoncÛ stále zÛstává v platnosti základní v˘mûr politiky: organizace národních sil a zdrojÛ a jejich vyuÏívání. Potud se uskuteãÀuje na rozliãn˘ch úrovních, jak z hlediska rozsahu, tj. vzhledem k ‰ífii úãastníkÛ, které dokáÏe oslovit a je s to vtáhnout do sféry svého pÛsobe98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169139
ní, tak z hlediska kvality, tj. v obou urãujících smûrech, tedy vzhledem k tomu, co v‰e dokáÏe organizovat a jak obratnû si pfiitom poãíná, a z hlediska toho, ãeho se u sv˘ch pfiíslu‰níkÛ dovolává a na co apeluje. Rozhodující úkol politiky pfiedstavuje dorozumûní ve spoleãenství, zpÛsobilost jednotliv˘ch sloÏek spoleãenství se spolu dohodnout a spolupracovat, tj. v posledním ohledu právû péãe o ovzdu‰í dÛvûry. Proto musí vytváfiet a uchovávat základní mechanismy pro slaìování rozdíln˘ch zájmÛ a konfrontaci odli‰n˘ch pohledÛ na vûci. I kdyÏ se tedy politika t˘ká zejména duchovních záleÏitostí a duchovní úrovnû daného spoleãenství, musí jako jeden ze sv˘ch centrálních úkolÛ spolehlivû zvládat také pouÏití legitimního násilí. Násilí pfiedstavuje v˘znamn˘ a charakteristick˘ fenomén lidského Ïivota a objevuje se v‰ude, kde se jedná o souÏití aspoÀ nûkolika lidí. Je to tedy dÛleÏitá souãást Ïivota kaÏdého spoleãenství. Samozfiejmû se nabízí jako zpÛsob jak fie‰it vzájemné spory a konflikty, a tak se uÏ na samotném poãátku Ïivota spoleãenství vynofiuje otázka nevyhnutelnosti násilí a jeho produktivnosti ãi neplodnosti. UpevÀování spoleãenství souãasnû znamená jeho vnitfiní rozvoj a diferenciaci a nutnû s sebou nese vznik prostfiedkÛ a institucí násilí a jejich kodifikaci. VÏdyÈ násilí ztûlesÀuje jednu z forem styku s dal‰ími spoleãenstvími, vystupuje jako ochrana spoleãnosti pfied vnitfiními anomáliemi a zejména se pak objevuje v základech mnoh˘ch procesÛ, jimiÏ se spoleãenství ustavuje a obnovuje, pfiedev‰ím v základech procesu v˘chovy. Proto se ve spoleãenství vÏdy znovu vynofiuje a musí b˘t fie‰en problém jeho nevyhnutelnosti a legitimity. Problematika násilí vystupuje jako dÛleÏité téma my‰lení hlavnû ze dvou dÛvodÛ. Jedním z nich je neobyãejná sugestivnost a pfiitaÏlivost násilí v Ïivotû spoleãenství, díky nimÏ se tu tendence pouÏít násilí tak snadno prosazuje. Jednotlivci i skupiny mají dojem, Ïe násilí pfiedstavuje mimofiádnû úãinnou metodu pfii rychlém a úspû‰ném zvládání rozmanit˘ch problémÛ Ïivota spoleãenství, a ze zorného pole jim unikají o‰idné a pováÏlivé dÛsledky jeho uÏívání. Pocit, Ïe právû aplikace násilí svûdãí o energickém a aktivním pfiístupu k záleÏitostem, jeÏ je tfieba naléhavû fie‰it, b˘vá ãast˘ a zdá se b˘t oprávnûn˘. Okolnost, Ïe svûdãí pfiedev‰ím o netrpûlivosti, nesná‰enlivosti, o neschopnosti komunikovat a dohodnout se a Ïe se tu zároveÀ prozrazuje pfiíznaãná bezmy‰lenkovitost a bezstarostnost, zpravidla neb˘vá vÛbec zaznamenána. Druh˘ dÛvod závaÏnosti 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169139