V˘zva dûjin znamená úkol rozpoznat a pfiijmout vlastní situaci jako jediné moÏné v˘chodisko v‰eho smysluplného úsilí i poãínání. Je tfieba si uvûdomit rámec i limity vlastního údûlu jako toho, ãeho se nám dostalo a co nesmíme beztrestnû popírat ãi ignorovat. Nicménû nበúdûl pfiedstavuje na‰e v˘chodisko, místo a bod, odkud jedinû dokáÏeme vyjít, a potud jeho rozpoznání a pfiijetí nezakládá ani právo na sebelítost, ani právo na alibismus. Na místû je tu pouze vûcná snaha dobfie organizovat národní síly a zdroje energie. Národ totiÏ musí dokázat najít spoleãnou perspektivu a sdílenou nadûji jako pÛdu produktivní spolupráce. A tak uÏ povinnost vûcnû se orientovat ve vlastní situaci a pfiimûfienû ji interpretovat odhaluje moÏnosti a pfiíleÏitosti produktivního poãínání a demonstruje, zda pfii tom národní spoleãenství uznává skuteãné hodnoty a respektuje základní rozdíl velikosti a malosti, vzestupu ãi úpadku Ïivota. V posledním ohledu o tom v‰em rozhodují zejména dvû dÛleÏité okolnosti. Jednak se samo národní spoleãenství definuje zpÛsobem, jak˘m se obrací na své pfiíslu‰níky a ãeho se u nich dovolává. VÏdyÈ dovolávat se mÛÏe buì jejich svobody a lidské dÛstojnosti, jejich Ïivotní odvahy, podnikavosti a tvofiivosti, jejich schopnosti dÛvûfiovat sobû i jin˘m a spolupracovat, apelovat na jejich smysl pro lidskou velikost a ãest. Je v‰ak rovnûÏ moÏné a myslitelné, Ïe se obrací na jejich pfiedsudky, nenávist a podezfiívavost, apeluje na jejich nezvládnuté vá‰nû, resentimenty a agresivitu, Ïe se dovolává jejich obav a báznû ze Ïivota, Ïe potfiebuje jejich zaslepenost a neochotu pfiem˘‰let. ZároveÀ v‰ak má také kaÏd˘ jedinec povinnost, jíÏ ov‰em neb˘vají s to dostát v‰ichni, aby kriticky a uváÏlivû posuzoval vládnoucí atmosféru národního spoleãenství a stavûl se proti v‰emu, co úroveÀ Ïivota sniÏuje a sráÏí. Zmínûnou povinnost mají jedinci tak fiíkajíc nejenom kvÛli sobû sam˘m, vÏdyÈ jenom takto se jim otevírá perspektiva smysluplné práce na sobû jako moÏnost duchovního vzestupu a jako smûfiování k lidské zralosti a dÛstojnosti. Mají ji v‰ak zároveÀ vÛãi svému spoleãenství, neboÈ pfiirozené a organické národní spoleãenství se dovolává úãasti a iniciativy svobodn˘ch a odpovûdn˘ch jednotlivcÛ, ktefií sv˘m poãínáním obnovují a upevÀují Ïivé spoleãenství a ãelí pfiípadn˘m tendencím k úpadku a degeneraci Ïivota. Zku‰enost s dûjinami je proto tak dÛleÏitá a v podstatû nenahraditelná, Ïe zakládá vûcnost i odvahu jednotlivcÛ a cel˘ch spoleãenství, coÏ ov‰em neznamená, Ïe by s sebou nepfiiná‰ela také pfiípadná poku‰ení 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169139