NA
CESTĚ K
EVROPSKÉ
UNII
II
podzim 1990. Italové na ní přišli s podrobným projektem federalistické politické unie. Navrhovali další zvýšení pravomocí Evropského parlamentu a vytvoření evropského občanství. Tyto návrhy měla vzít v úvahu v prosinci zahajovaná mezivládní konference, jež měla své doporučení předložit o dvanáct měsíců později na summitu v Maastrichtu. Evropští poslanci vycítili mimořádnou příležitost prosadit se více než dosud; šéf tamní rozhodující socialistické frakce, Jean Pierre Cot, požadoval, aby Parlament získal stejné právo rozhodovat o legislativě společenství jako Rada, aby byla prohloubena spolupráce mezi Evropským parlamentem a národními parlamenty a aby Rada jednala veřejně. Premiérka Thatcherová opět protestovala. Ostře kritizovala myšlenku jednotné evropské měny a vliv francouzsko-německé osy. Krátce poté však – jak již bylo řečeno – podlehla tlaku vlastní strany a musela odejít z úřadu. Nový premiér John Major své partnery, šéfy vlád společenství, vehementně ujiš oval o tom, že je jeho cílem vrátit Británii zpět do centra evropského dění. „Disidentská éra“ ostrovního státu skončila. V téže době ujistila Evropská společenství o nosnosti integračních myšlenek nová aktivita zemí ESVO, které se obávaly zavedení společného trhu a naléhaly na dohodu s ES. Společenství se proto rozhodla pro další prohloubení integrace a odmítla rychlé rozšíření o státy východní Evropy, které navrhovala již v prosinci 1989 na summitu ve Štrasburku Thatcherová. Aktivity ESVO dávaly přesto tušit, že studenoválečnické časy rozdělené Evropy končí. 97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169112
DĚJINY
EVROSPKÉ INTEGRACE
II
Vznik Evropského hospodářského prostoru Ještě na počátku 80. let se zdálo, že éra rozšiřování Evropských společenství pomalu končí. Státy ESVO nejevily o členství v ES zájem, země střední a jihovýchodní Evropy byly pevnou součástí sovětského bloku. V polovině 80. let začaly jen opatrné diskuse s Radou vzájemné hospodářské pomoci (RVHP), Společenství dosud neměla vůči Východu jasně formulovanou politiku. Partneři na Západě a především představitelé Spojených států amerických naopak začali Dvanáctku kritizovat za vytváření „Pevnosti Evropa“. Je podivuhodné, že klima rozpadajícího se východního bloku neovlivnilo výrazně debaty o dalším postupu integrace. Návrhy premiérky Thatcherové byly odmítnuty a osa Paříž – Bonn prosadila intenzifikaci na úkor rychlého rozšíření. Jak jsme již uvedli, vytváření jednotného trhu znepokojilo státy ESVO. Jejich postoj k řešení hrozících hospodářských problémů se však od přístupu Společenství podstatně lišil. Na jedné straně bylo extrémním příkladem Rakousko, které bez ohledu na svůj neutrální status a jeho dřívější interpretaci začalo v roce 1987 vážně zvažovat vstup do ES; formálně o něj požádalo v červenci 1989. Na druhé straně stály Švédsko a Finsko, jež zatím jakékoli úvahy o vstupu do Společenství oficiálně odmítaly. V letech 1987–1988 se ESVO, právě na podnět Skandinávců, začalo zabývat společným postupem vůči ES. Komise na tuto aktivitu odpověděla návrhem na vytvoření Evropského hospodářského prostoru, 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169112
NA
CESTĚ K
EVROPSKÉ
UNII
II
v němž se ES měla těšit privilegovanému postavení (soustředné kruhy, uprostřed ES, poté ESVO, až poté ostatní). V březnu 1989 začala jednání o multilaterální smlouvě mezi oběma seskupeními. Obě strany souhlasily s tím, že by ESVO mělo implementovat ty normy ES, které byly základem jednotného trhu, tj. volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu, a k tomu například ustanovení o hospodářské pomoci, státních subvencích nebo životním prostředí. K uzavření smlouvy o vytvoření Evropského hospodářského prostoru došlo v květnu 1992. Jednalo se de facto o zónu volného obchodu, podmínky však určovala Evropská společenství. Podílející se státy ESVO musely kromě implementace právních norem ES souhlasit kupříkladu s poskytováním podpor hospodářsky méně výkonným státům ES. Nevyváženost smlouvy ještě podtrhlo rozhodnutí Evropského soudního dvora, který si v roce 1992 vyhradil právo řešit všechny spory, jež mohly při fungování Evropského hospodářského prostoru vzniknout. Upravená smlouva vstoupila v platnost v lednu 1993. Ze států ESVO smlouvu neratifikovalo pouze Švýcarsko.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169112