NEÚSPĚŠNÉ
POKUSY O VOJENSKOU A POLITICKOU INTEGRACI
EVROPY
ostatním členům, kteří slíbili včlenit do evropské armády jen některé ze svých jednotek, tak měli Němci učinit v plném rozsahu. I když Spojené státy a Británie ve společné deklaraci přislíbily, že budou každý útok na člena EOS považovat za ohrožení vlastní bezpečnosti, ostří paktu nebylo primárně zaměřeno proti Sovětskému svazu, ale především proti Německu.
Zdánlivý úspěch federalistů: Evropské politické společenství S další integrační iniciativou přišel západoněmecký spolkový kancléř Adenauer, když v dubnu 1953 v průběhu návštěvy Spojených států řekl, že společná obrana není představitelná bez společné zahraniční politiky. Toto prohlášení legitimizovalo diskuse o vytvoření Evropského politického společenství (European Political Community; EPC, česky EPS), jež mělo být vázáno na 38. článek smlouvy o EOS. Belgický premiér Paul-Henri Spaak již v polovině roku 1952 navrhl, aby se úvahami o EPS zabývalo Společné shromáždění ESUO (dosud neexistovaly žádné orgány EOS). Zvláštní ministerská rada ESUO s tím vyslovila souhlas. Shromáždění jmenovalo Evropskou ústavní komisi v čele s Adenauerovým vlivným spolupracovníkem Heinrichem von Brentan, která měla do půl roku připravit návrh na EPS. Projekt byl předložen ve stanovenou dobu; stalo se tak ve Štrasburku 10. března 1953; adresátem bylo Společné shromáždění ESUO, rozšířené o několik zástupců velkých zemí tak, aby to 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169111