pohyby vojska v této oblasti se bezprostředně dotkly vládních vojáků hájících Hrad. Již za rozbřesku, těsně po třetí hodině ranní, zjistili vojáci pohyb německých jednotek do palebných postavení na Prašném mostě. Pancéřové vozy a kulometná hnízda však měly pouze krýt ustupující jednotky, v žádném případě nebyly pověřeny opětovným dobytím Pražského hradu – se sovětskými vojsky v zádech by pro ně bylo jakékoli zdržování osudné. Vládní vojáci se však přesto připravili k obraně, protože správně předpokládali, že by se Němci mohli pokusit probít na útěku přes hradní areál. Podél náspu Jeleního příkopu proto zaujali postavení střelci s pancéřovými pěstmi. Brzy se také vojáci SS v oblasti Jeleního příkopu snažili zastavit pronikající tanky Rudé armády. Několik jich bylo Rusy vytlačeno až na Opyš, kde se objevil německý obrněný vůz. Rotný Suchý, četař Bíba a vojín Křenek jej zastavili kulometem a pancéřovou pěstí. Na křižovatce u Kadetky se v té době rozhořel souboj německého a sovětského tanku. Německý obrněnec zaujal za stálé palby místo na nároží a střelbou z kulometu zadržoval v bezpečné vzdálenosti i družstvo vládního vojska. Aby nedošlo k záměně vládních vojáků za vojáky wehrmachtu, počala osádka Hradu hledat nějaké znamení, kterým by Sovětům dala najevo svojí příslušnost. Podařilo se ale najít pouze malý praporek. Ten si poručík Kratochvíl připnul na hruď a vyšel k nároží Kadetky informovat sovětskou jednotku, která postupovala pod velením poručíka Šorina ke Kadetce od střešovické vozovny. V boji byla zasažena i Míčovna, která začala hořet, a bylo zapotřebí povolat hasiče. Vojáci se následně věnovali čištění Jeleního příkopu, kam seběhl oddíl Němců od Belvederu. Vládní vojáci jejich postup okamžitě zastavili a zbytek této jednotky zlikvidovali na styku Jeleního příkopu a Chotkovy silnice sovětští vojáci.259) Tankové jednotky předaly vládním vojákům i 250 zajatců, kteří je zdržovali v jejich postupu. Zajatci byli rozděleni dle mobility a chodící měli být odevzdáni Sovětům u Kadetky. Po shromáždění všech zajatých na druhém hradním nádvoří však padlo několik výstřelů z věže chrámu. „Ze všech stran musil pak německý poručík tlumočit rozkaz poručíka Kratochvíla, že padne-li z věže ještě jedna rána, všech 250 zajatců bude postříleno.“ Žádná další rána se již ze střech neozvala. Pro zajištění bezpečnosti bylo však nutno chrám pečlivě prohledat. Celý prostor nejprve zajistili střelci vládního vojska, kteří kryli prostor z okolních střech. Průzkum poté provedl poručík Kratochvíl s rotmistrem Plimeke. Prohledali hlavní loď, přilehlých 25 kaplí a ochozy, vylezli i na hlavní věž a Sanktusku, na které zajistili postavení těžkých kulometů. Pro nedostatečné osvětlení však přesunuli konečné prozkoumání na pozdější dobu a požádali kostelníky o všechny klíče. Nazítří pro98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169090
vedli průzkum chrámu ještě jednou, tentokrát již se světlomety. Zjistili, že Němci přes noc slezli po zdi nedaleko hlavního vchodu a pro další útěk použili civilních obleků, které měli v boudě nad hlavní lodí uschované dělníci. Ukázalo se také, že přes všechny žádosti z předcházejícího dne kostelníci neodevzdali všechny klíče, a ráno dokonce proběhla v chrámu tichá mše. Po třetí hodině odpolední se u prvního hradního nádvoří objevil generál Bělov, jenž prohlásil, že „prvním hradním nádvořím může projít až president Beneš“. Sám zůstal stát v bráně, která zůstala uzamčena; otevřena byla opravdu až při příjezdu presidenta. Celý 10. květen věnovala posádka vládního vojska za pomoci prvorepublikové hradní stráže a uniformovaných i neuniformovaných policistů opětovné prohlídce budov. Do tmavých podzemních šachet se spouštěli muži vyzbrojení ručními granáty. Teprve nyní se přišlo na skladiště zbraní, která mohla sloužit při změně Hradu na vojenskou pevnost. V Ernestinu vojáci objevili zbraně odvezené Němci z Památníku odboje. V šachtě u sklepů domácnosti presidenta republiky byl objeven již druhý minomet. Četa vládních vojáků pak přivítala na Hradě maršála Rybalka, generála Osutra, důstojníky štábu generála Malinovského a další generály Rudé armády i ministerského předsedu Zdeňka Fierlingera po jeho příjezdu na Hrad.260)
UPROSTŘED WEHRMACHTVIERTELU Na budově ministerstva národní obrany zavlála československá vlajka v 11.45 prvního dne povstání. Situace uprostřed německých jednotek však zde nebyla jednoduchá. V budově bylo velitelství 539. divize wehrmachtu pod velením generálporučíka Beukemanna. Německé osazenstvo budovy čítalo celkem asi 700 vojáků. Budova byla umístěná uprostřed německé vojenské posádky o síle 6000 mužů. Činnost velitelství vládního vojska tvořeného 66 důstojníky a 52 muži byla proto částečně vázána na dobrou vůli německých velitelů. Místnosti Generálního inspektorátu vládního vojska byly v přízemí a v prvním patře budovy, přičemž jejich okna vedla do zadní ulice. Přesto, nebo právě proto se po vyvěšení československé vlajky shromáždil za budovou dvěstěhlavý dav, který zazpíval československou hymnu a provolal slávu Československé republice. Obyvatelstvo se objímalo a líbalo s vládními vojáky na stráži, které nosilo na ramenou. To vše v přítomnosti německých vojáků, kteří přihlíželi z oken budovy. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169090
Chvíli poté se však dav rozprchl do vedlejších ulic, přičemž jedni volali: „Ať žije Československá republika!“, další: „Už je republika!“ a jiní: „Utíkejte, bude se střílet!“ Následně vyvěsilo obyvatelstvo čtvrtí státní vlajky, zatímco z ostatních pražských čtvrtí začaly přicházet na Generální inspektorát telefonické dotazy, zda je pravda, „že jsou v Bubenči vyvěšeny prapory“. Generální inspektorát zároveň zřídil stálou službu u čtyř telefonních přístrojů. Právě sem volali Pražané o situaci ve městě, protože adresa velitelství Bartoš nebyla známá. Vojáci však udržovali s muži generála Kutlvašra spojení. V 16 hodin se dostavil německý major Legerski od velitelství divize, aby se zeptal, kdo vlastně vládním vojákům velí. Generál Eminger na to odpověděl, že československá vláda. Parlamentář, jinak pobočník generála Beukemanna, tlumočil vzkaz, aby se vládní vojsko v budově podřídilo 539. divizi. Eminger žádost striktně odmítl a zároveň prohlásil, že se všemi prostředky pokusí zmařit postavení německých strážných ke vchodu do budovy vládního vojska. Vládní vojáci následně zabarikádovali chodby svého traktu pancéřovými skříněmi, okna a vchody vedoucí do dvora obsadily stráže. Do budovy vojenského zeměpisného ústavu byl vyslán major Peták se sedmi rotmistry, kteří vyzvali německé osazenstvo budovy, aby se vzdalo. To se pro kapitulaci opravdu po krátkém rozvažování rozhodlo a vojáci získali větší množství zbraní, které dopravili do traktu Generálního inspektorátu. Večer přijel za Emingerem nadporučík Raška se zprávou, že velitel německého pluku dislokovaného v Ruzyni je ochoten se vzdát a odevzdat nejbližší četnické stanici lehké zbraně spolu se závěry děl pod podmínkou, že Češi jeho vojákům zaručí volný průchod do Sudet. Po konzultaci s generálem Kutlvašrem Generální inspektorát horoměřickým četníkům nařídil, aby jim vystavili průkazy. Tím se protiletadlové dělostřelectvo na ruzyňském letišti ocitlo mimo hru. Od rána 6. května panoval v německých částech budovy čilý ruch. Znepokojení vládní vojáci zřetelně slyšeli střelbu z Vítězného náměstí, kde podle zpráv bojovaly tanky SS. Zřejmě i proto vyslal Eminger plukovníka Andrease jako parlamentáře na výzvědy ke generálovi Beukemannovi. Beukemann prohlásil, že v zásadě nemá výhrady proti vyjednávání s Američany, že se však jeho jednotky Čechům nikdy nevzdají. Má prý nejen dostatek prostředků, „aby vyhodil do povětří celý trakt vládního vojska v budově, nýbrž i zničil celé Dejvice a Bubeneč“. Ujistil však generálního inspektora, že sám útočit nezačne. Ošetřovna v traktu vládního vojska po celý den poskytovala pomoc raněným bojovníkům nejen z Vítězného náměstí, ale především z obou 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169090