MALÁ ENCYKLOPEDIE BUDDHISMU
dharmóttaríja narození i smrt jsou provázeny nevědomostí (san. ➚avidja, pál. avidždža), že i dokonalý mnich ➚arhant (pál. arahant) může mravně klopýtnout a že blaženství se dosahuje duchovním výcvikem a meditací (san. ➚dhjána, pál. džhána). 2. kašmírský mnich, který v 8.–9. století napsal komentář k ➚Dharmakírtiho spisku Njájabindu, Punkt logiky. dharmóttaríja viz Dharmóttara1 Dhatarattha viz lókapála dhátu – 1. „danost, prvek, živel“, některý ze čtyř veleprvků (➚mahábhúta), totiž země (san. prthiví, pál. pathaví), ohně či žáru (san. tédžas, pál. tédža), vody (san. ap, pál. ápa) a vzduchu (san. váju, pál. vája); 2. některý ze šesti praprvků, to jest čtyř veleprvků (➚mahábhúta) a nadto prostoru (san. ➚ákáša, pál. ákása) a vědomí (san. ➚vidžňána, pál. viňňána); 3. některý ze tří světů (san. ➚trilóka, pál. tilóka); 4. některý z osmnácti prvků, které jsou nezbytnou podmínkou všech psychických procesů: čidlo zraku, čidlo sluchu, čidlo čichu, čidlo chuti, čidlo hmatu, věc k vidění, věc k slyšení, věc k čichání, věc k chutnání, věc k hmatání, zrakové vědomí, sluchové vědomí, čichové vědomí, chu ové vědomí, hmatové vědomí, „čidlo“ mysli (manódhátu), přirozenost věcí k myšlení (san. ➚dharmadhátu, pál. dhammadhátu), psychické vědomí (san. manóvidžňánadhátu, pál. manóviňňánadhátu). Prvky první až desátý jsou povahy fyzické, prvky jedenáctý až šestnáctý a osmnáctý jsou povahy psychické, toliko sedmnáctý prvek není takový ani onaký. Viz též ájatana, šadájatana; 5. kultovní předmět spjatý přímo s Buddhovou osobností; podle théravádské, tedy pálijské tradice byly trojího druhu: 1. „tělesné“ (san. šaríradhátu, šárírikadhátu, pál. saríradhátu, sárírikadhátu), to jest tělesné ostatky a popel z jeho těla, ale i otisky šlépějí a stíny jeho postavy, které podle legendy zanechal tu i onde; 2. „užitné“ (páribhógikadhátu), to jest předměty, jichž užíval, například sandály, jídelní miska, vějíř apod.; 3. „připomínkové“ (san. uddéšikadhátu, pál. uddésikadhátu), to jest různé památníky, sloupy, nápisy, posvátné smokvoně a místa připomínající významné i méně významné události z Buddhova života i z jeho životů minulých. dhátugarbha, pál. dhátugabba – původně schránka na ostatky Buddhovy nebo světců, posléze pagoda či mohyla jako celek. Viz též stúpa. Dhátujamaka viz Jamaka Dhátukatha – Rozprava o praprvcích, část 3.5 ➚Abhidhammapitaky. Pojednává vlastně o tomtéž jako Třídění jednotlivin (➚Dhammasangani) a Oddíly (➚Vibhanga). Spolu s těmito dvěma traktáty Abhidhammapitaky patří mezi poněkud opomíjené spisy tohoto koše (pitaka). 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169082
dhátuvavatthána dhátuvavatthána, san. dhátuvjavasthána – „rozbor (tělesných) veleprvků“, jedno ze čtyřiceti meditačních cvičení (➚bhávana), jak je popisuje Visuddhimagga, dílo ➚Buddhaghóšovo. Toto cvičení spočívá v tom, že mnich si v duchu rozkládá své tělo na jednotlivé složky, aby si uvědomil, že to je pouhý pomíjivý produkt čtyř veleprvků (➚mahábhúta) – tuhého, tekutého, žárného a vzdušného. Skrze tento myšlenkový proces se meditující mnich zbaví falešné představy o celistvém a setrvalém ego. Buddhaghóša píše: „Jako šikovný řezník nebo jeho pacholek, když zabije krávu a rozbourá ji na kusy, zůstane sedět na křižovatce cest, tak mnich rozkládá své tělo na veleprvky, z nichž se skládá (…). Řezník už si pak nemyslí, že prodává krávu nebo že lidé kupují krávu, nýbrž maso. Tak i mnich, když rozložil své tělo na veleprvky, pozbude falešné představy o své přirozenosti a soustředí se na veleprvky.“ Viz též anátman, kájagatásmrti, smrtjupasthána. Dhátuvibhanga viz Vibhanga dhátuvjavasthána viz dhátuvavatthána dhjána, pál. džhána – meditace, pohřížení; má čtvero stupňů, stavů či zaujetí. V prvním se mnich vzdá jakékoli touhy a zavrhne veškeré zlo; to je stav odloučení (vivéka). Mysl se upne na rozmysl (san. vitarka, pál. vitakka), na uvažování (vičára), na radost (san. príti, pál. píti) a na blaho či slast (sukha). Druhý stupeň je stav zklidnění či vnoru (san. vjupašama, pál. vúpasama); mnich je již zklidněn díky rozmyslu a uvažování, poci uje vnitřní klid a potěchu, sjednocení myšlenek a z toho vyplývající radost a blaho. Na třetím stupni zvaném potlačení (virága) již mnich potlačil všechna prudká hnutí mysli, posílil své sebeuvědomování a pocítil bezmeznou blaženost beze všech rozptylujících myšlenek a pocitů vzruchu. Zpřetrhal všechny vztahy k vlastnímu štěstí i neštěstí (san. sukhaduhkha, pál. sukhadukkha) a dobré či špatné nálady (san. saumanasjadaurmanasja, pál. sómanassadómanassa) a vstupuje do čtvrtého stupně zvaného zničení (san. prahána, pál. pahána). Je to stav čistého sebeuvědomění a bedlivosti (san. smrti, pál. sati) a rovnodušného nezájmu (san. upékša, pál. upekkha). Tu mnich pozná a uzná, že je nezbytné odpoutat se od pocitu blaha stejně jako od pocitu neblaha a stejně od pocitu radosti i smutku; není už nic z toho a zůstává a převládá jen vnímání nicoty, nezájmu a duševní rovnováhy, jež už nemožno nikterak zvrtnout. Blaho a neblaho, radost a smutek, to jsou už jen prázdné pojmy bez jakéhokoli významu, nebo jevy jimi označené jsou už ty tam, prostě nejsou, neexistují. To je pravé soustředění mysli, to je ušlechtilá pravda o stezce, která vede k vyhlazení strasti. Mysl a povědomí jsou zcela odpoutány od tohoto světa. Mnich je s to později se zrodit mezi bohy 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169082
MALÁ ENCYKLOPEDIE BUDDHISMU
dhjánapáramita světa tvarů (rúpalóka). Pokud ve čtvrtém stavu meditace pokračuje, může dosáhnout světa bez tvarů (san. arúpalóka, arúpjalóka, pál. arúpalóka, áruppalóka). Pohroužit se v meditaci není pro začátečníka snadné, a proto je nutno tomu napomoci. Doporučuje se například soustředit pozornost na dýchání, na vdechy a výdechy (ánápána) a vzdát se jakéhokoli rozumování, přemítání a obrazotvornosti. Vdechy a výdechy lze počítat, soustředit se na ně, zrychlovat jejich sled nebo jej zpomalovat, občas dech zcela zadržet (kumbhaka) a po celou dobu nemyslet na nic jiného. Viz též ašubhabhávana, samádhi, samápatti. dhjánapáramita viz páramita dhjánibódhisattvové – nadsmysloví ➚bódhisattvové, jacísi „duchovní potomci“ ➚dhjánibuddhů. Nejčastěji jich bývá uváděno pět: ➚Avalókitéšvara zvaný Padmapáni, ➚Ratnapáni, ➚Samantabhadra, ➚Vadžrapáni a ➚Višvapáni. dhjánibuddhové – nadsmysloví ➚buddhové, symboly různých vidů procitnuvšího vědomí. Přestože nepředstavují nic než různé projevy jediného a téhož principu ➚Buddhova, vzhledem k usnadnění meditace rozlišuje se jich pět: ➚Akšóbhja, zvaný Vadžrasattva, ➚Amitábha, ➚Amóghasiddhi, ➚Ratnasambhava a ➚Vairóčana. Hrají významnou úlohu zejména v ikonografii. Dhjánibuddhům jsou přisuzovány různé atributy a sféry působnosti, například barva, živel, světová strana, znak, zvíře, družka (➚šakti), složka bytosti (➚skandha), stav v ➚sansáře (➚gati), neřest. Akšóbhjovi jasně modrá, voda, východ, žezlo, slon, Buddhalóčana, tvar, peklo a záš . Amitábhovi červená, oheň, západ, lotosový květ, páv, Pándaravásiní, vědění, hladoví duchové a chtíč. Amóghasiddhimu zelená, vzduch, sever, dvojžezlo, orel s lidskou hlavou (➚Garuda), Samajatára, tvůrčí představy, ➚asurové a závist. Ratnasambhavovi žlutá, země, jih, klenot, kůň, Mámakí, cítění, lidé a pýcha, nakonec pak Vairóčanovi bílá, prostor, střed, koleso, lev, Ákašadhátvíšvarí, vědomí, bohové a nevědomost. dhjánimudra viz mudra Dhrtaráštra, pál. Dhatarattha – „božský král“ (➚dévarádža), jeden z ochránců světa (➚lókapála) sídlící s ostatními třemi na posvátné hoře ➚Méru. Je pánem východu a barvy bílé; hraje na loutnu (vína) a zvukem svého hudebního nástroje pročiš uje lidské myšlenky a šíří klid a pohodu. dhuta/dhúta/dhútaguna/dhútánga, pál. dhuta/dhúta/dhútanga – několik méně přísných příkazů či spíše doporučení mimo deset zápovědí (san. ➚dašašíla, pál. dasasíla); zachovávaly se příležitostně a většinou nikdy všechny najednou. Podle théravádinů (san. ➚sthaviraváda) jich je třináct: 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169082