■ Samostatný stát
98
schválen. Pákistán přestal být dominiem a podle své první ústavy se stal islámskou republikou. Jejím prvním prezidentem byl zvolen Iskandar Mírza. Muslimská liga však ve vládě pomalu ztrácela své výsadní postavení. Už po volbách do ústavodárného shromáždění neměla dost sil k tomu, aby sama vytvořila ústřední vládu. Po prvé v dějinách Pákistánu musela vstoupit do koalice s Jednotnou frontou opozičních stran. Ve volbách do provinčního shromáždění Západního Pákistánu v lednu 1956 sice ještě získala většinu a vytvořila provinční vládu pod vedením M. M. Daultány, ale už v dubnu 1956 jí zasadil ránu vznik Republikánské strany, kterou vedl Chán Sáhab, bývalý stoupenec Gándhího a bratr paštúnského vůdce Abdulghaffára Chána. Republikánskou stranu utvořili předáci Muslimské ligy, kteří se rozešli s jejím vedením, a někteří nezávislí poslanci. Zprvu žádali rozšíření občanských svobod, svobodné všeobecné volby, rozsáhlou pozemkovou reformu, přestavbu průmyslové výroby a v zahraniční politice spolupráci se všemi zeměmi světa. Tento program se jim však nepodařilo prosadit, protože se čím dál víc dostávali do vleku pravicových politiků. V květnu 1956 se podruhé sešlo ústavodárné shromáždění, v němž se Republikánská strana střetla v boji o moc s Muslimskou ligou. Tento střet vyhrála, ale přesto nadále podporovala koaliční vládu Muhammada Alího Čaudhurího, proti němuž se postavili někteří členové Muslimské ligy. Když se dostala k moci, zpronevěřila se svému původnímu programu. Ačkoliv slibovala pozemkovou reformu, nedokázala zabránit masovému vyhánění nájemců z půdy a prováděla politiku aktivní účasti ve vojenských blocích. Ve Východním Pákistánu zatím vláda Jednotné fronty opozičních stran zápasila s nedostatkem potravin a s následky záplav, které napáchaly mnoho škod. Nedokázala zabránit ani spekulaci s obilím. Opoziční Lidová liga, která počítala s tím, že provinční shromáždění při projednávání katastrofální hospodářské situace vysloví vládě Jednotné fronty nedůvěru, se chystala převzít moc, a proto se slabšími opozičními stranami uzavřela dohodu o společném postupu. Požadovala v ní hlavně odstranění hladu a povodní, zavedení systému společných volebních kurií pro vyznavače všech náboženství a záruky ob-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169041
99
K r i z e v e Vý c h o d n í m p á k i s t á n u ■
čanských svobod. Její očekávání se však nesplnilo. Když nedostatek potravin přerostl v hladomor, ústřední vláda povolala na pomoc armádu a svěřila jí organizaci zásobování. Provinční vládě pak nezbylo než 31. srpna 1956 podat demisi. Sestavením nové vlády byl pověřen předák opozice Atáurrahmán Chán, který vytvořil koaliční vládu Lidové ligy. Koaliční vláda Lidové ligy (1956–1957) Demise bengálské provinční vlády otřásla i postavením premiéra Muhammada Alího Čaudhurího, proti němuž frakce Muslimské ligy podnikaly neustálé útoky. Proto 8. září 1956 rezignoval na svou funkci a vystoupil i z Muslimské ligy. Moc převzala nová koaliční vláda složená ze zástupců Lidové ligy a Republikánské strany. Do čela se jí postavil Husajn S. Suhravardí, dlouholetý vůdce bengálské Lidové ligy. Sliboval zlepšit vnitropolitickou situaci, odstranit zásobovací potíže, zvýšit zemědělskou výrobu, demokratizovat politický život a zrovnoprávnit Východní Pákistán, ale ze svých slibů nesplnil nic. Politiku Lidové ligy orientoval hodně napravo: v Západním Pákistánu rozpustil všechny její orgány a dosadil do nich své lidi, ve Východním přizval do Lidové ligy představitele pravicových stran, takže jeho strana se v roce 1957 od Muslimské ligy už téměř nelišila. Změna složení způsobila rozkol v jejích řadách. Maulána Bhášání z ní spolu s jinými levicovými předáky vystoupil a 25. července 1957 svolal do Dháky sjezd centristicky a levicově orientovaných stran. Účastnila se ho Pákistánská národní strana, vzniklá v prosinci 1956 sloučením šesti menších západopákistánských stran a vedená Abdulghaffárem Chánem, bengálská Republikánská strana (Ganatantra dal) a levice východopákistánské Lidové ligy. Na sjezdu byla založena Národní lidová strana (National Awami Party), jejímž prvním předsedou se stal Maulána Bhášání. Sdružovala všechny politiky nalevo od středu a měla podporu širokých vrstev obyvatelstva. Žádala rozdělení statkářské půdy bez náhrady, mírové řešení sporu s Indií a odchod Pákistánu z vojenských paktů. Její vliv rychle rostl a všechno nasvědčovalo tomu, že vyhraje volby, které se měly konat v roce 1959. V Západním Pákistánu se šířila nespokojenost se Suhravar-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169041
■ Samostatný stát
100
dího vládou Lidové ligy, která úplně zklamala a nedokázala vyřešit žádný z naléhavých problémů, ani odstranit hospodářské potíže, do nichž Pákistán upadal stále hlouběji. Část poslanců Republikánské strany proto odmítla vládu Lidové ligy nadále podporovat a koalice se rozpadla. Husajn S. Suhravardí musel 11. října 1957 z funkce ministerského předsedy odstoupit. Vytvořit novou vládu se pokusila Republikánská strana ve spolupráci s velkostatkářskými organizacemi, ale bez úspěchu. Místo ní utvořila vládu znovu Muslimská liga, která si získala sympatie tím, že využila nespokojenosti obyvatel s politikou Lidové ligy a naoko podporovala požadavek pozemkové reformy, proti níž vždycky bojovala. Předsedou nové koaliční vlády se stal Ismaíl I. Čandrígar (anglicky Chundrigar). Svůj úřad však nezastával ani dva měsíce a 16. prosince ho musel opustit. Vládu převzala opět Republikánská strana, v jejímž čele stál Malik Féróz Chán Nún (anglicky Khan Noon). Pokračoval ve vnitřní i zahraniční politice svých předchůdců, ale nahromaděné potíže rovněž nevyřešil. Vedení jeho strany se po zavraždění Chána Sáhaba dostalo plně do rukou pravice. Neustále odkládalo pozemkovou reformu a zvyšovalo vojenské výdaje státu, takže platební bilance Pákistánu se zhoršovala, produkce potravin klesala a ceny zboží stoupaly. Zkorumpovaní představitelé pravicových stran mezi sebou soupeřili o moc a o naléhavé potřeby země se nestarali. Hrozila hospodářská katastrofa. Féróz Chán Nún se sice ještě pokusil udržet své vratké postavení tím, že 3. října 1958 přizval do vlády Suhravardího Lidovou ligu, ale situaci tím už nezachránil. 7. října byl proveden vojenský převrat.
První vojenský režim (1958–1969) Vojenský převrat Ajjúba Chána Vleklé politické třenice mezi vládnoucími kruhy velkostatkářů (především z Paňdžábu a Sindu) a průmyslových magnátů (většinou zámožných přistěhovalců ze severní Indie) a opozičními skupinami drobných podnikatelů a inteligence v bengálských, ale také paštúnských, sindských a balúčských městech dostoupily na podzim 1958
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169041