N e b e z p e čn é s o u s edství
98
povolení a zejména ti mluvili o odtržení Texasu od Mexika a jeho budoucím připojení k USA.
Republika Fredonie a další problémy 16. prosince 1826 skupinka vedená bratry Edwardsovými skutečně vyhlásila nezávislou republiku Fredonia. Povstalci v síle asi třiceti mužů obsadili pevnůstku v Nacogdoches a začali vyjednávat s náčelníky Čerokijů, s nimiž uzavřeli dohodu o rozdělení Texasu a poskytování vzájemné pomoci. Skupina stoupenců nezávislosti však nezískala širší podporu ani u místního mexického obyvatelstva, ani u obyvatel dalších amerických osad v Texasu, které dokonce vyslaly své milice na pomoc mexickým oddílům táhnoucím proti povstalcům. Když tyto jednotky dospěly 31. ledna 1827 na dohled Nacogdoches, stoupenci bratrů Edwardsových městečko opustili a ustoupili přes řeku Sabine na americké území. I přes neúspěch akce považovali už současníci vyhlášení republiky Fredonie za příznak vážného nebezpečí pro suverenitu Mexika v oblasti, do níž mířilo stále víc osadníků z území USA. Mexické vlády v dalekém hlavním městě přitom nejevily o nebezpečný vývoj na severních hranicích velký zájem. V roce 1829 se v čele státu vystřídali hned tři prezidenti a v těžkých sporech zanikl hlas generála Manuela Mier y Terána. Ten v roce 1828 napsal obsáhlou zprávu o své několikatýdenní inspekční cestě po Texasu. Vyslovil v ní přesvědčení, že při dosavadním vývoji Mexiko Texas brzy ztratí a po jmenování velitelem severního vojenského okruhu se snažil tomuto nebezpečí čelit, aniž by mu ovšem centrální vláda poskytla výraznější a hlavně materiální podporu. Politiky na nejvyšší úrovni zajímala spíš reakce armády na jejich spory, jež v roce 1832 vyvrcholily krátkou občanskou válkou. Konzervativní prezident Bustamente musel čelit silnému tlaku Valentína Goméze Faríase, reprezentanta levého křídla liberálů, kteří sami sebe nazývali puros (čistí). K jejich hlavním programovým bodům patřilo vyloučení církve z politického života a omezení její hospodářské síly. Goméze Faríase podporoval v jeho boji proti konzervativcům Antonio López Santa Ana a jeho armáda také rozhodla výsledek střetnutí. Bustamenteho vláda padla a vítě-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168996
99
Fredon ie
zové vypsali na březen roku 1833 prezidentské volby. Skončily vítězstvím tandemu Goméz Farías a Santa Ana, přičemž druhý získal prezidentský úřad a první úřad viceprezidenta. Takové rozložení sil otevíralo možnost realizace programu puros. Vítěznou alianci podporovali během jejího boje proti konzervativcům i Američané v Texasu, kde už na podzim 1832 žádali zástupci jednotlivých amerických osad uvolnění obchodu, volnou imigraci z USA do Mexika, federalizaci státu s výraznými pravomocemi místních vlád (tedy v případě Texasu vlády, již by zde po volbách patrně vytvořila silná a volebně disciplinovaná komunita severoameričanů) a vyřešení „indiánské otázky“, tedy útoků indiánů v pohraničí. Fakt, že si texaští anglos, tedy anglicky mluvící obyvatelé této části mexického území, zvolili na konci roku 1832 vlastní reprezentaci a vyslali k jednání do hlavního města zvláštního emisara, ukazoval stupeň rozhodnutí této skupiny vyčlenit Texas z mexického státu. Stephen Austin však nenašel mezi politiky v Mexiku pro požadavky Texasanů žádné pochopení. Vládnoucí liberálové – Goméz Farías působil po Bustamentově útěku z prezidentského paláce až do březnových voleb jako úřadující hlava státu – plnili hlavně svůj sekularizační program a se splněním svých federalizačních slibů nijak nespěchali. V průběhu roku 1833 se situace v zemi dále zostřovala, až došlo k otevřené roztržce mezi prezidentem a vládou a Santa Ana odjel do svého „království“ ve státě Veracruz. Čekal tam do jara roku 1834, kdy podle něj nastaly vhodné podmínky pro nastolení režimu osobní moci. V dubnu vstoupil v čele silného oddílu znovu do hlavního města. Nepřicházel už jako spojenec liberálů, ale jako zachránce země před „ničivými experimenty“. Chtěl podle svého prohlášení hájit ústavu z roku 1824 a žádal v tomto směru o pomoc jak církev, tak konzervativce. Federalismus v pojetí liberálů označil za program destrukce veřejného pořádku a ohrožení celistvosti země. Santa Ana získal svým prohlášením skutečně řadu stoupenců a bez problémů ovládl hlavní město. Pak pronásledoval předáky puros prchající na sever a u Zacatecas svedl s jejich stoupenci velkou bitvu, v níž své bývalé spojence rozhodujícím způsobem porazil. Stal se tím nesporným pánem v zemi a okamžitě oznámil zahájení práce na nové ústavě. Soustředil
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168996
N e b e z p e čn é s o u s edství
100
všechnu moc ve svých rukách, a ukázal tak, jak bude text budoucího základního dokumentu vypadat.
Alamo a San Jacinto Santa Anova politika vzbudila okamžitě kritiku v celé zemi, nejsilnější ovšem v Texasu. Tamní anglos Santa Anův způsob vlády považovali za projev diktatury a vadil jim hlavně s ohledem na situaci v severní části země. Nový vládce Mexika tam poslal nejen nového vojenského správce, ale na počátku roku 1835 další posily pro pohraniční pevnůstky a také celníky ke kontrole obchodu mezi osadami na obou stranách mexicko-americké hranice. Když předáci místních anglos proti novým opatřením protestovali, skončili ve vězení. V regionu se rozmáhal stále větší neklid a rostoucí počet osadníků amerického původu podporoval myšlenku nezávislosti či připojení ke Spojeným státům. Santa Ana odpověděl tažením na sever, kde jeho čtyřtisícová armáda oblehla na konci února 1836 starou misijní stanici Alamo u správního centra San Antonio. Kromě necelých dvou set obránců skrývaly chatrné zdi pevnůstky i několik žen a dětí, zčásti mexických manželek amerických hraničářů. 6. března zaútočila obrovská přesila obléhatelů na zdi i bránu misie a po krátkém boji obránce přemohla. Všichni muži v misii byli pobiti, ženy pak Santa Ana propustil. Jednu z nich vyslal za velitelem texaských milicionářů Samuelem Houstonem s výzvou, aby všichni anglos dlící v zemi bez povolení Texas opustili a zbytek se podrobil centrální vládě. Houston výzvu odmítl a v následujích týdnech unikal mexické armádě, jejíž velitel nakonec s úmyslem uprchlíka snáze dopadnout rozdělil sbor na několik částí. Jedné z nich velel sám Santa Ana a skutečně ji dovedl do blízkosti miličních oddílů amerických kolonistů. Samuel Houston ovšem dokázal využít příznivých podmínek a na Mexičany nenadále zaútočil. S pokřikem „Pamatujte na Alamo!“ Američané Santa Anovy muže v bitvě u San Jacinta 20. dubna 1836 částečně pobili a částečně rozehnali. Do zajetí padl sám diktátor, který pod hrozbou smrti uznal nezávislost vzbouřené provincie. Třebaže vláda v hlavní městě, stejně jako mexický kongres odmítly Santa Anův krok uznat, zachoval si už Texas skutečně samostat-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168996