D ruh á re pu b lik a
98
o nich mlčelo. Propaganda ve prospěch nejsilnější strany byla tak intenzivní, že nebylo jasné, proč se kampaně mají účastnit ještě jiné politické síly. Voliči měli na vybranou mezi možností dát se vládnoucí stranou podplatit a pak ji podpořit, nebo volby ignorovat a potom zklamaně poslouchat, jak média ohlašují vítězství NPN. Ostatně kdejaký kariérista už si chvátal pro členskou legitimaci NPN. Sladce se vyveze výtahem k moci… Na mnoha místech, kde hrozilo, že lidé NPN nepodpoří, nechtěli voliče pouštět k urnám. V Sokotu a v Bornu dokonce použili slzotvorný plyn. Ale i kdyby voliči odevzdali hlasy proti NPN, vždy by se našel nějaký podvodný způsob falšování volebních výsledků. Při nedostatečném dozoru mohl třeba jeden a týž volič objíždět mnoho volebních místností a všude hodit jeden z mnoha načerno vytištěných falešných volebních lístků. Obrovský rozsah podvodů a násilností v srpnových volbách 1983 inspiroval spekulace, že NPN tak hanebně potlačuje všechny své soupeřky, aby se posléze proměnila v jedinou stranu ve státě. Jako v první republice nadešel i ve druhé soumrak demokratického pluralismu. Tu a tam někdo poznamenal, že africkému duchu je cizí parlamentarismus západní Evropy a Severní Ameriky. Afričan je prý odedávna uvyklý autoritativní nadvládě a nedospívá k svobodnému občanství, opírajícímu se o moderní pojetí lidských a občanských práv. Představitelé NPN se rozhodli držet se u moci podle zásady, že účel světí prostředky. Zatímco úspěšná aplikace demokratických pravidel ve volebním klání mohla posílit důvěru ve svobodné volby, podvodná fraška roku 1983 parlamentní demokracii v očích mnoha Nigerijců pomáhala zdiskreditovat. I takto dosažené a „upravené“ výsledky však zřejmě NPN a prezidenta Shagariho potěšily, protože jim nabídly politickou moc na další období. Z 25,4 mil. odevzdaných hlasů dostal Shagari skoro polovinu (přes 12 mil.). V poli poražených zůstali Awolowo (UPN – 7,8 mil.), Azikiwe (NPP – 3,5 mil.), Yussufu (PRP – přes 1 mil.), Waziri (GNPP – 640 tisíc) a Braithwaite (NAP – 308 tisíc hlasů). Ze 450 křesel ve sněmovně reprezentantů získala NPN nadpoloviční většinu s 264 mandáty, následovaly: NPP se 48, PRP se 41 a UPN s 33 mandáty. V nigerijském senátě bylo zastoupení států paritní (po 5 křeslech),
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168993
99
Shagari v č e l e
jen území perspektivního federálního hlavního města (Abuja) dostalo jen 1 křeslo. Z celkového počtu 96 senátorů připadlo NPN 61 míst, UPN 16, NPP 13, PRP 5 a GNPP 1 místo. Také do guvernérských křesel dosedli převážně vítězové z NPN: ve 12 z 19 států. Ostatní guvernéři byli z UPN (4), NPP (2) a PRP (1). Avšak ve chvíli, kdy se Shagari a jeho druhové z NPN těšili, jak si teď budou pěkně vládnout, ozbrojené síly už nemohly nečinně přihlížet.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168993
Vojáci znovu vládnou
Nový nástup ozbrojených sil Jako by si vzpomněla, jak to provedli vojáci v Ghaně přede dvěma roky, udeřila nigerijská armáda přesně na Silvestra roku 1983 a s druhou republikou skoncovala. Pátý vojenský šéf Nigérie generálmajor Muhammed Buhari začal vládnout roku 1984 novoročním projevem, v němž mj. uvedl: „Poslední všeobecné volby mohly být jakékoli, jen ne svobodné a spravedlivé […]. Zkorumpované, pošetilé a necitlivé vedení bylo v posledních čtyřech letech zdrojem nemravnosti […]. Nebudeme trpět ani padělání, podvody, zpronevěry, špatný výkon a zneužívání úřadů, ani nezákonné čachry ve výměně s cizí měnou a pašeráctví.“ Převzetí moci vojáky za daných okolností skoro nikoho nešokovalo. V NPN byli funkcionáři, kteří věřili, že civilní politickou opozici nadobro potlačili a že snad budou vládnout věčně. V Nigérii jsou prý jen dvě strany – NPN a armáda. Pokud se veřejnost obávala, že NPN zavede prakticky diktaturu jediné strany ve státě, nezbývala jiná alternativa než převzetí moci vojáky. Ti se přece netajili tím, že konečně zavedou kázeň, pořádek a spravedlnost. Z Buhariho slov přímo čišela mravní převaha armádní elity nad zkaženými civilisty. Navíc měl vojenský převrat i z hlediska Shagariho stoupenců určitou přednost v tom, že předešel případný puč mnohem radikálnějších sil, které zaujímaly v armádě nižší posty. Kdyby se vlády zmocnili tito ostří revolucionáři, tekla by krev proudem a pravděpodobně by byl ohrožen i majetek boháčů. Pravicové Buhariho vedení se podjalo úkolu otupit ostří lidové nespokojenosti, ale zároveň nedovolit hlubší řez do hospodářských a sociálních poměrů. Nejvyšší představitelé armády by se patrně k moci nevrátili, kdyby nebyli přesvědčeni, že ji roku 1979 civilistům jen zapůjčili. Druhá republika se dopustila mnoha chyb, jež vyvrcholily v období kolem voleb (1983), a tak se prý pro udržení jednoty a stability federace
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168993