n I s l á mská revoluce
98
z íránských fondů 12 miliard dolarů, zmrazených v amerických bankách. Mezitím se šáh uchýlil do Panamy a Baní Sadr spolu se svým ministrem zahraničí Kotbzádem zahájil rozhovory s panamskými úřady o vydání šáha do Íránu. Šáh však našel exil v Egyptě a 23. března 1980 odletěl do Káhiry. Na poli mezistátních vztahů vzrůstalo napětí mezi Íránem a sousedním Irákem. V té době už Saddámem Husajnem ovládaný Irák se obával, že íránská revoluce zaktivizuje šíitskou většinu obyvatelstva, která žila zcela v područí menšinových sunnitů, resp. Husajnovy strany Baas. Irák přitom vědomě porušil alžírskou dohodu z roku 1975 a 22. září 1980 zaútočil na Írán. Saddám Husajn však podcenil situaci a i přes nepřipravenost íránských ozbrojených sil nešlo opominout základní demografická a zeměpisná fakta. Počet obyvatel Íránu tehdy třikrát převyšoval počet Iráčanů. Navíc Tehrán dělí od Bagdádu 850 kilometrů, přičemž 650 kilometrů z této vzdálenosti se nachází v Íránu. Během prvních několika měsíců se zdálo, že Iráčané jsou úspěšní. Do konce roku 1980 se zmocnili významného opěrného bodu za řekou Kárún – města Chorramšahr – a vynutili si evakuaci civilního obyvatelstva. Zároveň v roce 1980 vystěhoval Saddám Husajn do Íránu na 40 000 iráckých šíitů. Tento proces pokračoval během celé války a počet vysídlenců nakonec přesáhl 400 000. Navzdory iráckým úspěchům se íránským leteckým silám podařilo poškodit těžební a průmyslová zařízení v Basře natolik, že Irák nebyl schopen exportovat ropu ze svých jižních ropných polí. Koncem března 1981 uskutečnili Íránci skutečný protiúder a během následujících měsíců byly irácké jednotky zatlačeny na úroveň původní hranice mezi oběma státy. Mezitím se prohlubovaly vnitropolitické rozpory mezi Stranou islámské republiky a prezidentem. Prezident zároveň ztratil podporu Chomejního. Baní Sadr se přidal na stranu vůdce modžáhedínů – Masúda Radžavího. Nakonec v červenci 1981 oba raději emigrovali do Francie. 28. června vybuchla v hlavním ústředí Strany islámské republiky bomba, jež zabila několik desítek lidí, mezi nimiž byli ájatolláh Beheští, čtyři ministři, 72 poslanců parlamentu a několik vládních úředníků. Nové prezidentské volby proběhly 24. července a prezidentem byl
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168982