Japonsko (Ukázka, strana 99)

LiberĂĄlnĂ­ . lĂŠta Japonsko a . svÄ›tovĂĄ vĂĄlka Dne . Ä?ervence zemĹ™el cĂ­saĹ™ MeidĹži a jeho odchod cĂ­tila celĂĄ zemÄ› jako skuteÄ?nĂ˝ konec jednĂŠ ĂŠry. Japonsko se deďŹ nitivnÄ› zaĹ™adilo mezi industrializovanĂŠ spoleÄ?nosti, těťilo se ze statutu nejsilnÄ›jĹĄĂ­ mocnosti v regionu a vykazovalo znĂĄmky zdravÄ› expandujĂ­cĂ­ho, modernĂ­ho nĂĄroda. VĹĄech podstatnĂ˝ch cĂ­lĹŻ vytÄ?enĂ˝ch na poÄ?ĂĄtku ĂŠry MeidĹži bylo dosaĹženo.

V tom se vĹĄak zĂĄroveĹˆ skrĂ˝val hlubokĂ˝ problĂŠm. DruhĂŠ desetiletĂ­ . stoletĂ­ totiĹž pĹ™ineslo mnoho pĹ™evratnĂ˝ch zmÄ›n, Ĺže se aĹž zpÄ›tnÄ› ukĂĄzalo, jak pronikavÄ› najednou chybĂ­ jasnĂĄ vize a spolu s nĂ­ sĂ­la, kterĂĄ by ji dokĂĄzala prosadit se stejnou autoritou, s jakou otcovĂŠ-stĂĄtnĂ­ci budovali „sen MeidĹži“. Roku doĹĄlo vÂ ÄŒĂ­nÄ› k revoluci, kterĂĄ smetla dynastii ÄŒching a nastolila sice formĂĄlnÄ› republiku, souÄ?asnÄ› s nĂ­ vĹĄak chronickou anarchii. PropuknutĂ­ svÄ›tovĂŠ vĂĄlky roku dĂĄvalo tuĹĄit, Ĺže starĂ˝ svÄ›tovĂ˝ imperiĂĄlnĂ­ pořådek je ohroĹžen, aniĹž by bylo byĹĽ jen v hrubĂ˝ch obrysech zĹ™ejmĂŠ, co jej nahradĂ­. BolĹĄevickĂĄ revoluce v sousednĂ­m Rusku s nĂĄslednĂ˝m zveĹ™ejnÄ›nĂ­m a vypovÄ›zenĂ­m vĹĄech (i tajnĂ˝ch) smluv uzavĹ™enĂ˝ch carskĂ˝m reĹžimem situaci na DĂĄlnĂŠm vĂ˝chodÄ› dĂĄle znejasnila. A poslednĂ­ „ranou“ byl prezident Woodrow Wilson s jeho agendou okolo SpoleÄ?nosti nĂĄrodĹŻ a iniciativou zajistit vĹĄem nĂĄrodĹŻm prĂĄvo na sebeurÄ?enĂ­.

KdyĹž v lĂŠtÄ› v EvropÄ› propukl vĂĄleÄ?nĂ˝ poŞår, rozhodoval se kabinet Ä?erstvÄ› jmenovanĂŠho premiĂŠra Ă“kumy zcela pragmaticky, na Ä?Ă­ stranu se postavĂ­. AlianÄ?nĂ­ smlouvou s Velkou BritĂĄniĂ­, revidovanou roku , se cĂ­til vĂĄzĂĄn pouze v rĂĄmci ochrany svĂ˝ch zĂĄjmĹŻ v Asii, ale ministr zahraniÄ?Ă­ KatĂł Takaaki (takĂŠ nÄ›kdy KatĂł KĂłmei, – ) nakonec . srpna NÄ›mecku vyhlĂĄsil vĂĄlku, a dostĂĄl tak alianÄ?nĂ­m zĂĄvazkĹŻm.

KdyĹž Japonsko do konce listopadu NÄ›mce vytlaÄ?ilo jak z jejich peÄ?livÄ› budovanĂŠ nĂĄmoĹ™nĂ­ zĂĄkladny Tsin Tao na Ĺ antungskĂŠm poloostrovÄ› vÂ ÄŒĂ­nÄ›, tak z jejich tichomoĹ™skĂ˝ch ko-

UkĂĄzka elektronickĂŠ knihy, UID: KOS168981

J ap onsko a . svÄ›tovĂĄ v ĂĄ l ka ď Ž

loniĂ­ severnÄ› od rovnĂ­ku, rozhodovalo se, zda vĹŻÄ?i ÄŒĂ­nÄ› zvolĂ­ spĂ­ĹĄe kooperativnĂ­ nebo nĂĄtlakovĂ˝ kurs. Z hlediska perspektivy japonskĂŠ přítomnosti na kontinentÄ› se jednalo o velmi dĹŻleĹžitĂŠ rozhodnutĂ­, protoĹže na jednĂŠ stranÄ› stĂĄla vidina rychlĂ˝ch vĂĄleÄ?nĂ˝ch ziskĹŻ, na druhĂŠ stranÄ› bylo jasnĂŠ, Ĺže Japonsko si svĂŠ pozice, aĹĽ uĹž budou jakĂŠkoli, bude muset po skonÄ?enĂ­ vĂĄlky obhĂĄjit jak pĹ™ed ZĂĄpadem, tak pĹ™ed ÄŒĂ­Ĺˆany. Nakonec bohuĹžel zĂ­skal pĹ™evahu bezskrupulĂłznĂ­ přístup ambiciĂłznĂ­ho KatĂła, kterĂ˝ v lednu pĹ™edal prezidentu JĂźan Ĺ -kchajovi ( – ) tzv. Dvacet jedna poĹžadavkĹŻ neboli politickĂ˝ program ovlĂĄdnutĂ­ ÄŒĂ­ny.

Provedl to tajnÄ›, protoĹže jeho obsah ÄŒĂ­Ĺˆany implicitnÄ› urĂĄĹžel a uvrhoval do prakticky koloniĂĄlnĂ­ho postavenĂ­. Dokument poĹžadoval napĹ™. vĂ˝raznĂŠ rozĹĄĂ­Ĺ™enĂ­ japonskĂ˝ch prĂĄv na hospodĂĄĹ™skĂŠ vyuŞívĂĄnĂ­ jiĹžnĂ­ho MandĹžuska, souhlas s japonskĂ˝m drĹženĂ­m dĹŻleĹžitĂŠho poloostrova Ĺ antung, ÄŒĂ­na nemÄ›la tĹ™etĂ­m stĂĄtĹŻm garantovat ŞådnĂĄ dalĹĄĂ­ prĂĄva a text nakonec „Şådal“ pĹ™ijetĂ­ japonskĂ˝ch politickĂ˝ch, ekonomickĂ˝ch a dalĹĄĂ­ch poradcĹŻ do ĂşstĹ™ednĂ­ vlĂĄdy, coĹž bylo obzvlĂĄĹĄĹĽ amorĂĄlnĂ­.

PoĹžadavek na vyslĂĄnĂ­ japonskĂ˝ch poradcĹŻ KatĂł sice nakonec stĂĄhl, ale zbylĂŠ body, pĹ™edstavujĂ­cĂ­ hlavnĂ­ linii japonskĂŠ kontinentĂĄlnĂ­ expanze, dokĂĄzal vtÄ›lit do dvou smluv, kterĂŠ Japonsko v kvÄ›tnu sÂ ÄŒĂ­nou uzavĹ™elo. Japonsko tak sice zĂ­skalo kýŞenĂ˝ Ĺ antung, přístup k Ä?Ă­nskĂŠ ĹželeznĂŠ rudÄ› a posĂ­lilo svĂŠ postavenĂ­ v MandĹžusku, ale na druhĂŠ stranÄ› ztratilo svĹŻj kredit reformnĂ­ho vzoru v oÄ?Ă­ch mnoha projaponsky naladÄ›nĂ˝ch Ä?Ă­nskĂ˝ch revolucionåřů i liberĂĄlĹŻ, poslednĂ­ vĂ˝raznÄ›jĹĄĂ­ skupiny, kterĂĄ vÂ ÄŒĂ­nÄ› o sbliĹžovĂĄnĂ­ s Japonskem usilovala.

Smlouvy navĂ­c vzbudily nevoli u veĹ™ejnĂŠho mĂ­nÄ›nĂ­ USA, kterĂŠ fandilo „mladĂŠ ÄŒĂ­ně“.

KatĂłova nenasytnost ovĹĄem rozezlila stĂĄrnoucĂ­ho Jamagatu, jenĹž roku prosadil svĂŠho chrĂĄnÄ›nce generĂĄla TerauÄ?iho do premiĂŠrskĂŠho kĹ™esla. Jeho kabinet se pokouĹĄel o mnohem vstřícnÄ›jĹĄĂ­ politiku jak vĹŻÄ?i ZĂĄpadu, tak Ä?ĂĄsteÄ?nÄ› i vĹŻÄ?i ÄŒĂ­nÄ› a snaĹžil se zajistit si uznĂĄnĂ­ svĂ˝ch pozic na kontinentÄ› ze strany hlavnĂ­ch mocnostĂ­. VĂ˝mÄ›nou za pomoc BritĂĄnii proti nÄ›meckĂ˝m ponorkĂĄm ve StĹ™edomoří dosĂĄhl TerauÄ?i v únoru britskĂŠho souhlasu se svĂ˝mi pozicemi na Ĺ antungu a v bĂ˝valĂ˝ch nÄ›meckĂ˝ch drĹžavĂĄch severnÄ› od rovnĂ­ku

UkĂĄzka elektronickĂŠ knihy, UID: KOS168981

ď Ž L ib erĂĄln Ă­ . lĂŠ t a

(Mariany, KarolĂ­ny a Marshalovy ostrovy). ObdobnĂŠ smlouvy s FranciĂ­ a ItĂĄliĂ­ nĂĄsledovaly zĂĄhy. Nakonec se v listopadu v DohodÄ› IĹĄii-Lansing zvlĂĄĹĄtnĂ­ vyslanec IĹĄii KikudĹžirĂł zavĂĄzal respektovat teritoriĂĄlnĂ­ integritu ÄŒĂ­ny, za coĹž oplĂĄtkou americkĂ˝ stĂĄtnĂ­ sekretĂĄĹ™ Lansing opatrnÄ› pĹ™iznal, Ĺže Japonsko mĂĄ sÂ ÄŒĂ­nou dĂ­ky geograďŹ ckĂŠmu sousedstvĂ­ „zvlĂĄĹĄtnĂ­ vztahy“.

SmutnĂ˝ obrat pĹ™inesl rok . Japonci nejprve . bĹ™ezna utopili v krvi korejskou demonstraci za nezĂĄvislost, do nĂ­Ĺž pĹ™erostl pohĹ™eb krĂĄle KodĹžonga, a . kvÄ›tna tvrdÄ› potlaÄ?ili protesty ÄŒĂ­ĹˆanĹŻ vyjadĹ™ujĂ­cĂ­ch zklamĂĄnĂ­ z toho, Ĺže VersailleskĂĄ mĂ­rovĂĄ konference ponechala Ĺ antung v japonskĂ˝ch rukĂĄch.

VĂ˝raznou mÄ›rou se tak podĂ­leli na rozmachu Ä?Ă­nskĂŠho nacionalismu a protijaponskĂ˝ch nĂĄlad ve . letech.

Roku se mocnosti rozhodly potlaÄ?it bolĹĄevickou revoluci a Washington opatrnÄ› vyzval Tokio, aby se takĂŠ skromnÄ› podĂ­lelo na spojeneckĂŠ intervenci na SibiĹ™. JaponskĂĄ armĂĄda nakonec prosadila vyslĂĄnĂ­ tĂŠměř desetinĂĄsobku poÄ?tu, o nÄ›jĹž bylo Japonsko poŞådĂĄno, a jejĂ­ jednotky s celkem muĹži se tak staly zdaleka nejpoÄ?etnÄ›jĹĄĂ­m kontingentem. Z hlediska Ä?esko-japonskĂ˝ch stykĹŻ nenĂ­ nezajĂ­mavĂŠ, Ĺže za oďŹ ciĂĄlnĂ­ dĹŻvod vyslĂĄnĂ­ japonskĂ˝ch jednotek byla vyhlĂĄĹĄena pomoc Ä?eskoslovenskĂ˝m legiĂ­m, stahujĂ­cĂ­m se pĹ™ed Rudou armĂĄdou pĹ™es SibiĹ™ na vĂ˝chod. Stovky naĹĄich legionåřů nalezly v prĹŻbÄ›hu svĂŠ anabĂĄze doÄ?asnĂŠ ĂştoÄ?iĹĄtÄ› v JokohamÄ›, coĹž mimochodem napomohlo rychlĂŠmu uznĂĄnĂ­ ÄŒeskoslovenskĂŠ nĂĄrodnĂ­ rady Japonskem jakoĹžto vrcholnĂŠho orgĂĄnu novÄ› vzniklĂŠho ÄŒeskoslovenska.

SystĂŠm Versailles-Washington HlavnĂ­m fĂłrem, kde si muselo svĂŠ vĂĄleÄ?nĂŠ zisky obhĂĄjit, se stala VersailleskĂĄ mĂ­rovĂĄ konference, kterĂŠ se Japonsko ĂşÄ?astnilo jako jedna z pÄ›ti vĂ­tÄ›znĂ˝ch mocnostĂ­. CĂ­saĹ™skĂĄ delegace v PaříŞi sice pomÄ›rnÄ› snadno zĂ­skala bĂ˝valĂĄ nÄ›meckĂĄ teritoria v Tichomoří severnÄ› od rovnĂ­ku, kdyĹž nad nimi SpoleÄ?nost nĂĄrodĹŻ vyhlĂĄsila mandĂĄtnĂ­ sprĂĄvu, ale klĂ­Ä?ovĂĄ otĂĄzka Ĺ antungu tak jednoznaÄ?nÄ› nedopadla. EvropskĂŠ mocnosti problĂŠm v zĂĄsadÄ› nechaly na vzĂĄjemnĂŠm Ä?Ă­nsko-japonskĂŠm urovnĂĄnĂ­, coĹž vĹĄak zvĂ˝hodĹˆovalo Japonsko. ÄŒĂ­nskĂĄ delegace kvĹŻli tomu

UkĂĄzka elektronickĂŠ knihy, UID: KOS168981