Kladsko (Ukázka, strana 99)

„ O d p o råŞ k y s t av o vskÊho p ovståní

nĂĄleĹžela k diecĂŠzi hradeckĂŠ), aÄ?koliv od nĂ­ bylo teritoriĂĄlnÄ› oddÄ›leno ĂşzemĂ­m novÄ› vzniklĂŠ diecĂŠze. Tato zvlĂĄĹĄtnost v cĂ­rkevnÄ›sprĂĄvnĂ­m zaĹ™azenĂ­ Kladska mÄ›la zĹ™ejmÄ› pĹ™ispÄ›t k upevnÄ›nĂ­ vazby Kladska na Prahu, i kdyĹž zachovĂĄnĂ­ historickĂŠho titulu „kladskĂ˝ dÄ›kan“ potrhovalo urÄ?itou speciďŹ ku tohoto ĂşzemĂ­.

Sledujeme-li vĂ˝voj sprĂĄvy Kladska od porĂĄĹžky protihabsburskĂŠho odboje, mĹŻĹžeme zde vidÄ›t dvÄ› protichĹŻdnĂŠ tendence. Na jednĂŠ stranÄ› pĹ™evlĂĄdajĂ­ centralizaÄ?nĂ­ snahy o co nejvÄ›tĹĄĂ­ sblĂ­ĹženĂ­ sprĂĄvy Kladska se sprĂĄvou ostatnĂ­ch ÄŒech, vrcholĂ­cĂ­ v roce reskriptem cĂ­saĹ™e Josefa I. o vytvoĹ™enĂ­ jednotnĂŠho prĂĄvnĂ­ho řådu pro ÄŒechy, Moravu a Slezsko (ten se vĹĄak aĹž do pruskĂŠho zĂĄboru nerealizoval), a omezenĂ­ kladskĂŠ autonomie. Lze pĹ™edpoklĂĄdat, Ĺže tyto tendence by postupnÄ› vedly k opÄ›tnĂŠmu vĂ˝raznĂŠmu sblĂ­ĹženĂ­ Kladska s ÄŒechami.

CentralizaÄ?nĂ­ snahy pochopitelnÄ› vyvolĂĄvaly nespokojenost u kladskĂ˝ch, nynĂ­ jiĹž katolickĂ˝ch stavĹŻ. Proto na druhĂŠ stranÄ› – v porovnĂĄnĂ­ s Chebskem a Loketskem – vidĂ­me snahy habsburskĂ˝ch vlĂĄdcĹŻ o zachovĂĄnĂ­ urÄ?itĂ˝ch zvlĂĄĹĄtnostĂ­ ve sprĂĄvÄ› Kladska (bernĂ­ systĂŠm, existence mĂ­stnĂ­ho snÄ›mu). Do jakĂŠ mĂ­ry je moĹžno povaĹžovat za projev podpory kladskĂŠho stavovstvĂ­ a snah o povýťenĂ­ Kladska na samostatnou korunnĂ­ zemi pouĹžitĂ­ korouhvĂ­ s kladskĂ˝m zemskĂ˝m znakem pĹ™i korunovaci Karla VI. na Ä?eskĂŠho krĂĄle v roce , kterĂ˝ zde byl pouĹžit spoleÄ?nÄ› se znakem Moravy a Slezska, nelze rozhodnout.

Tyto protichůdnÊ snahy ve språvě Kladska zřejmě odråŞely strategický význam tohoto území v souvislosti s rostoucí agresivitou braniborských a pruských Hohenzollernů směřující i na jih proti Slezsku, kterÊ spolu se strategicky poloŞeným Kladskem otvíralo moŞnost proniknutí dåle na Moravu a k Vídni. Proto bylo třeba na jednÊ straně zajistit pevnou språvu země a na straně druhÊ nevyvolat nespokojenost kladských vlådnoucích vrstev, jejichŞ postoj v danÊ mezinårodněpolitickÊ situaci byl velmi důleŞitý.

SociĂĄlnĂ­ vztahy v Kladsku DĹŻsledky porĂĄĹžky stavovskĂŠho povstĂĄnĂ­ zasĂĄhly v Kladsku nejen oblast prĂĄva a sprĂĄvy, ale projevily se vĂ˝raznÄ› i v sociĂĄlnĂ­ oblasti. PĹ™edevĹĄĂ­m doĹĄlo ke znaÄ?nĂ˝m zmÄ›nĂĄm ve slo-

UkĂĄzka elektronickĂŠ knihy, UID: KOS168977

So ci ål ní vztahy v Kl ad s ku „

ĹženĂ­ kladskĂŠ manskĂŠ ĹĄlechty. V dĹŻsledku konďŹ skacĂ­ majetku a emigrace nĂĄboĹženskĂŠho nebo politickĂŠho charakteru odeĹĄli ze zemÄ› přísluĹĄnĂ­ci nÄ›kterĂ˝ch rodĹŻ, kterĂŠ v Kladsku pobĂ˝valy delĹĄĂ­ dobu, napĹ™. ÄŒiĹĄvitzovĂŠ z ÄŒervenÄ?ic a VojboĹ™e, MoĹĄenovĂŠ z GoĹ™anova, RaÄ?Ă­novĂŠ z GoĹ™anova, vÄ›tev ReichenbachĹŻ ze Sarn a PanwitzĹŻ z Radochova. DĂĄle odeĹĄly nÄ›kterĂŠ slezskĂŠ ĹĄlechtickĂŠ rody, kterĂŠ vĹĄak v Kladsku nepobĂ˝valy delĹĄĂ­ dobu, napĹ™. ZettrichovĂŠ z Volan a SebottendorfovĂŠ z DolnĂ­ho Ratna.

KonďŹ skovanĂŠ statky vyuŞívali HabsburkovĂŠ jako odmÄ›ny pro svĂŠ stoupence, úřednĂ­ky a vojĂĄky, ale takĂŠ jako nĂĄhrady za dluhy. Od . do . let . stoletĂ­ se v Kladsku vystřídalo na takovĂ˝ch rodĹŻ, kterĂŠ vĹĄak majetky v Kladsku delĹĄĂ­ dobu neudrĹžely. Pouze nÄ›kolik rodĹŻ, kterĂŠ pĹ™iĹĄly do Kladska po roce jako stoupenci HabsburkĹŻ a organizĂĄtoĹ™i protireformace, svĂŠ majetky udrĹželo delĹĄĂ­ dobu a vĂ˝raznÄ›ji zasĂĄhlo do kladskĂ˝ch dÄ›jin. Jednalo se hlavnÄ› o Arbogasty z Annenberga, kteří zĂ­skali zkonďŹ skovanĂ˝ GoĹ™anov, a HerberĹĄtejny, kteří pochĂĄzeli ze Slezska a zĂ­skali pozdÄ›ji sĹˆatkem majetky ArbogastĹŻ. PĹ™iĹĄli dĂĄle OsterbergovĂŠ, kteří zasĂĄhli do budovĂĄnĂ­ poutnĂ­ho kostela ve VambeĹ™icĂ­ch, a AlthanovĂŠ, kteří od ÄŒernhauzĹŻ zĂ­skali v roce MezilesĂ­ (ÄŒernhauzovĂŠ museli tento majetek opustit z nĂĄboĹženskĂ˝ch dĹŻvodĹŻ) a svĹŻj majetek zde udrĹželi aĹž do roku . AlthanovĂŠ v ÄŒechĂĄch vlastnili panstvĂ­ KrĂĄlĂ­ky, takĹže mezi kladskĂ˝m MezilesĂ­m a KrĂĄlĂ­kami na Hradecku se vytvoĹ™ily velmi tÄ›snĂŠ svazky. Příchod ĹĄlechty spjatĂŠ s Habsburky a jejich dvorskou kulturou a katolickou cĂ­rkvĂ­ ovlivnil ĹživotnĂ­ styl starĹĄĂ­ kladskĂŠ ĹĄlechty, kterĂĄ v Kladsku zĹŻstala a pĹ™estoupila ke katolictvĂ­.

MnohĂŠ kladskĂŠ ĹĄlechtickĂŠ rody pĹ™eĹĄly ke katolictvĂ­ a na stranu HabsburkĹŻ, aby si udrĹžely majetek a spoleÄ?enskĂŠ postavenĂ­. ÄŒasto se jednalo o přísluĹĄnĂ­ky rodĹŻ, jejichĹž nÄ›kterĂŠ vÄ›tve zemi opustily. Tak ke katolictvĂ­ pĹ™estoupila napĹ™. vÄ›tev PanwitzĹŻ majĂ­cĂ­ majetky ve VambeĹ™icĂ­ch, StarĂŠ Lomnici, KrosnovicĂ­ch a StarĂŠm ValiĹĄovÄ›, dĂĄle vÄ›tev ÄŒiĹĄwitzĹŻ ze SvÄ›tska, TlumaÄ?ova a HornĂ­ho Ĺ alejova, RaÄ?Ă­nĹŻ ze Skřínky a ReichenbachĹŻ z TĹ™ebeĹĄovic. VĂ˝raznĂŠ zisky z pĹ™estupu ke katolictvĂ­ a podpory HabsburkĹŻ mÄ›ly ze starĹĄĂ­ch kladskĂ˝ch ĹĄlechtickĂ˝ch rodĹŻ hlavnÄ› StillfriedovĂŠ, kteří zĂ­skali mnohĂŠ konďŹ skovanĂŠ statky v okolĂ­ NovĂŠ Rudy, a takĂŠ HaugwicovĂŠ, kteří pĹŻvodnÄ› vlastnili PiĹĄko-

UkĂĄzka elektronickĂŠ knihy, UID: KOS168977

„ O d p o råŞ k y s t av o vskÊho p ovståní

vice a Marcinkov a rovněŞ zĂ­skali Ĺ™adu konďŹ skovanĂ˝ch statkĹŻ.

V případÄ› Bernarda Stillfrieda doĹĄlo k zajĂ­mavĂŠmu politickĂŠmu obratu. Z pĹŻvodnĂ­ho aktivnĂ­ho ĂşÄ?astnĂ­ka stavovskĂŠho povstĂĄnĂ­ se stal horlivĂ˝ sluĹžebnĂ­k HabsburkĹŻ a katolickĂŠ cĂ­rkve.

VĂ˝razem loajality tĂŠto Ä?ĂĄsti kladskĂŠ ĹĄlechty k panovnĂ­kovi byl pĹ™edevĹĄĂ­m jejĂ­ podĂ­l na rekatolizaci zemÄ› a budovĂĄnĂ­ objektĹŻ, kterĂŠ tomuto cĂ­li slouĹžily. To pĹ™ispĂ­valo ovĹĄem vedle dalĹĄĂ­ch faktorĹŻ ke zvyĹĄovĂĄnĂ­ robotnĂ­ch povinnostĂ­ poddanĂ˝ch.

Kromě ťlechty vlastnil velkÊ majetky v Kladsku hlavně na zåkladě předchozího vývoje i panovník. Jednalo se předevťím o panství Homole s městy Duťníky a Levín, dåle majetky v okolí KladskÊ Bystřice, kde ťlo hlavně o nově vybudovanÊ vsi v rozsåhlých krålovských lesích východně od tohoto města směrem k údolí DivokÊ Orlice, ale takÊ o majetky v okolí Landeka v povodí LandeckÊ BělÊ, nåleŞející vťak panovníkovi jiŞ od poloviny . století.

VĂ˝raznÄ› se zvÄ›tĹĄily statky jezuitĹŻ. Ze Ä?tyĹ™ vsĂ­ nĂĄleĹžejĂ­cĂ­ch pĹŻvodnÄ› augustiniĂĄnskĂŠ kanonii v Kladsku se jejich majetky po porĂĄĹžce stavovskĂŠho povstĂĄnĂ­ rozĹĄĂ­Ĺ™ily o vsĂ­ hlavnÄ› v okolĂ­ mÄ›sta Kladska.

I v dobÄ› po porĂĄĹžce stavovskĂŠho povstĂĄnĂ­ pokraÄ?ovalo dÄ›lenĂ­ a zmenĹĄovĂĄnĂ­ nÄ›kterĂ˝ch ĹĄlechtickĂ˝ch majetkĹŻ. K tomu do urÄ?itĂŠ mĂ­ry pĹ™ispÄ›la v nÄ›kterĂ˝ch případech konďŹ skace Ä?ĂĄstĂ­ ĹĄlechtickĂ˝ch majetkĹŻ v roce . Tak napĹ™. HornĂ­ Ĺ alejov byl v polovinÄ› . stoletĂ­ rozdÄ›len na devÄ›t dĂ­lĹŻ, StarĂ˝ ValiĹĄov na sedm dĂ­lĹŻ a Idzikov a Ĺ˝elazno na ĹĄest dĂ­lĹŻ.

UrÄ?itou zvlĂĄĹĄtnostĂ­ majetkovĂ˝ch vztahĹŻ v Kladsku bylo to, Ĺže nÄ›kolik mĂ­st na nejzĂĄpadnÄ›jĹĄĂ­m okraji zemÄ› patĹ™ilo k panstvĂ­ NovĂŠ MÄ›sto nad MetujĂ­, kterĂŠ nebylo souÄ?ĂĄstĂ­ Kladska, ale danÄ› tato mĂ­sta odvĂĄdÄ›la do Kladska a podle kladskĂ˝ch daĹˆovĂ˝ch pĹ™edpisĹŻ. Jednalo se o ÄŒermnou, Chudobu, Jakubovice a StrouĹžnĂŠ. Osada SlanĂ˝ byla zase majetkem mÄ›sta NĂĄchoda.

PostavenĂ­ kladskĂŠho venkovskĂŠho obyvatelstva se vĂ˝raznÄ› zhorĹĄovalo od poloviny . stoletĂ­. PodobnÄ› jako v ÄŒechĂĄch, doĹĄlo i v Kladsku k vytvoĹ™enĂ­ patrimoniĂĄlnĂ­ sprĂĄvy a ke znevolnÄ›nĂ­ poddanĂ˝ch. Nejprve cizĂ­ ĹĄlechta – a po jejĂ­m vzoru zĂĄhy i ĹĄlechta domĂĄcĂ­ – v souvislosti s rozvojem vlastnĂ­ho podnikĂĄnĂ­ bez ohledu na starĹĄĂ­ tradice stanovovĂĄnĂ­ poddanskĂ˝ch po-

UkĂĄzka elektronickĂŠ knihy, UID: KOS168977