jsou moderní letecké budovy školy, která je uznávaná na úrovni univerzity. Krásné ubytování, dokonale vybavené hangáry, bezvadná flotila letadel a navíc sportovní vybavení, nad jakým srdce zajásá. „Jste vítáni,“ začal George Webb, šéf výcviku. „Vaše osobní údaje mám a zřejmě bych vás tu potřeboval. V dopisech jsem vám o nás poslal všechny možné informace; máte ještě nějaké otázky?“ Během následujícího rozhovoru se potvrdilo, že Akademie plánuje stav 48 učitelů létání, ale tento počet kvalifikovaných lidí ještě nemají. „Pro nás je kvalita absolutně nutná. Musíme mít nejlepší učitele, opravdové profesionály. Podřadné nebo nedostatečně kvalifikované lidi nepřijmeme. To raději vše zpomalíme do té doby, než získáme zkušené a spolehlivé profesionální letce.“ Zajímavá byla zpráva o dvou nových simulátorech Boeing 707, které právě přicházejí do provozu. „Tyto nákladné pomůcky doplňují šest simulátorů typu Link-Trainer, které ovšem znáte,“ vysvětluje George Webb. „Přeškolíme vás na simulátor 707, jakmile to jen bude možné, a očekává se, že na tomto typu budete také učit.“ John Vickers se zeptal, kolik hodin létání měsíčně se plánuje na učitele a jak to bude s létáním na letounech aerolinky nejen v Británii, ale i do zámoří. Mira Liškutín se zajímal o syllabus školení jak ve vzduchu, tak v učebnách. Jak velké je využití simulátorů? Kolik žáků je přiděleno každému učiteli? Odpovědi na všechny dotazy byly velmi uspokojivé. Zřejmě to bylo tak, jak říkal John: výjimečně dobré. „Well, gentleman, je vám tedy jasné, oč jde?“ ptá se šéf výcviku a dodává: „Rád bych slyšel, zda máte o toto zaměstnání zájem a kdy můžete nastoupit.“ Oba měli stejně dobrý dojem. Úplně, jako by se dohodli, odpověděli John Vickers i Mira Liškutín zároveň: „Je tady opravdu pěkně. Podmínky a plat jsou dobré. Ano, je to zaměstnání, jaké chceme.“ A pohledem jeden na druhého dodali: „Je rozhodnuto, Začneme příští měsíc, tedy 1. září 1962.“ Všechny dojmy a začátek nové činnosti po odchodu od RAF do 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168956