Žítkovské bohyně
�����������������������������
98
dosavadním pobytu na ženském oddělení 5A St. psych. léčebny v Kroměříži říci, že probíhá obdobně jako u pacientů s podobnou diagnózou. Po přijetí byla Surmenová umístěna na desetilůžkovém pokoji se ženami ve věku 27—69 let, přičemž jejich diagnózy se ve větší či menší míře shodovaly s diagnózou Surmenové (psychotické bludy, případně schizofrenie). Pacientky jsou pod stálým dohledem služby, kterou vykonávají specializované sestry, a pod dohledem týmu lékařů, jež je veden soudruhem primářem doc. MUDr. Formánkem, CSc. Surmenová je sice na otevřeném oddělení, kam mají přístup příbuzní pacientek vždy během nedělního odpoledne, ti jsou však vedeni do pokojů až po schválení návštěvy vrchní ses trou, která byla uvědomena o primářově rozhodnutí, že v případě Surmenové mají být návštěvy eliminovány. Nicméně se o toto dosud nikdo nepokusil. Vztahy mezi pacientkami jsou obecně dobré, Surmenová se projevuje spíše samotářsky, s žádnou z žen na oddělení nevstupuje z vlastní vůle v užší osobní kontakt. Pokud už k němu dojde, je zde tendence uznávat její autoritu, které podléhají i starší pacientky, než je Surmenová. Tento stav se potvrdil především po události, ke které došlo dne 21. 3. 1975, kdy se na oddělení vyhrotil konflikt, který způsobila blížící se doba velikonoc, neboť na svátky bylo některým pacientkám umožněno vrátit se dočasně do svých domovů. Na pokoji číslo 17, který obývá právě Surmenová, došlo k roztržce, jež vyústila ve rvačku dvou pacientek, Růženy Drmolové a Ireny Kučerové, z nichž druhá jmenovaná během rvačky, do níž se postupně zapojily i další pa cientky, utrpěla tržné rány na čele a levém spánku Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168864
část i
�����������������������������������������
99
způsobené tlučením hlavy o železnou pelest postele, pohmožděniny krku v důsledku škrcení, a následně u ní propukl silný epileptický záchvat s křečemi. Když se podařilo sloužícím sestrám vytrhnout dveře, které pacient ky bloko valy, a vniknout do pokoje, nalezly napadenou Kučerovou ležet v klíně Surmenové, kdy ji Surmenová držela kolem hlavy a prsou a tlumila tak křeče, které házely jejím tělem v úzkém prostoru, v němž by si postižená mohla jinak lehce ublížit. Hřbet dlaně měla Surmenová vklíněn mezi zuby pac. Kučerové, jež jí tak způsobila bolestivé zranění, nicméně tím bylo zabráněno, aby si během záchvatu sama rozkousala jazyk. Jakýmsi hlasitým, blíže nespecifikovaným „zaříkáváním“ pak Surmenová působila na ostatní pacientky, které se rozprchly do koutů pokoje, jak je díky tomu posléze nalezli ošetřovatelé. Nepochybně fascinující zůstává fakt, že toho rána Surmenová podstoupila poslední ze třetí série elektrošoků a ještě při kontrole uskutečněné asi půl hodiny před událostí ležela ve stavu snížené vnímavosti až apatie. V takovém stavu nejsou pacientky většinou schopny ani verbální komunikace, natož pak chůze nebo dokonce nějaké náročnější fyzické aktivity. Skutečnost, že se Surmenová odpoutala od lůžka, udržela devadesátikilovou pac. Kučerovou zmítající se v křečích a rozehnala osmičlennou skupinu žen nacházejících se v neurotickém deliriu, pro nás zůstává nepochopitelným zmobilizováním energie, čehož nikdo z kolektivu lékařů ani sester nebyl během své praxe doposud svědkem. Surmenová po zásahu sester a ošetřovatelů znovu upadla do apatie konvenující postelektrokonvulznímu stavu, nicméně od té doby u svých spolupacientek vzbuzuje respekt hraničící až s nábožnou hrůzou. K naší velké Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168864
Žítkovské bohyně
����������������������������
100
nelibosti tento postoj částečně sdílí i kolektiv sester, jenž byl ale poučen o patologických reakcích v procesu elk. léčby a přistoupil poté k události z pohledu moderní medicíny. K tomuto faktu jsem nucen podat další zprávu, a to takovou, která se týká rozpoložení některých pracovních kolektivů St. psych. léčebny v Kroměříži. Přestože se Surmenová snaží kolektivu stranit, stala se často vyhledávanou osobou, a to také soudružkami sestrami nejen z oddělení 5A. Děje se tak, protože se rozneslo (šířeno zřejmě některým z psychiatrických pacientů), že má Surmenová zvláštní schopnosti. Jako důkaz se začal uvádět odchod soudružky dipl. sestry K. Jirkové, která z rizikového pracoviště oddělení 5A přešla z důvodu otěhotnění na nemocenskou, přestože se o ní vědělo, že má dlouho době problémy s početím. Soudružka sestra Ludmila Kopáčová se vyjádřila v tom smyslu, že Surmenová soudružce dipl. sestře Jirkové poradila jakési horké zábaly, jakési fyzické cviky a jakousi směs bylin k užívání, po níž se jí v jejích devětatřiceti letech podařilo otěhotnět. Jako další důkaz se zde šíří, že Surmenová údajně předpověděla zdravotní problémy soudružce sestře Trnkové, která je nyní na neschopence kvůli chronické insuficienci ledvin, která u ní dospěla do terminálního stadia, pročež podstupuje pravidelně dialýzu. Surmenová ji údajně už v březnu nabádala, aby za žádnou cenu nesolila a nejedla vejce a maso, zato aby jedla pohanku, česnek a cibuli. Dle konzultace s ošetřujícím lékařem soudr. Trnkové i se samotnou soudr. Trnkovou, již z vlastního zájmu vykonala vrchní sestra soudr. Ledvíková, se u soudr. Trnkové v poUkázka elektronické knihy, UID: KOS168864