ENCYKLOPEDIE MYTOLOGIE S TA R O V Ě K É H O P Ř E D N Í H O V Ý C H O D U
INANNA
Bohyně Ištar vstupuje do hor, před ní prchá jakési cizí božstvo; podle pečetního válečku ze staroakkadského období.
plodnosti a smyslné lásky byla její postava pravděpodobně i archetypem řecké Afrodíty a římské Venuše. Inanna/Ištar je uváděna ve všech seznamech bohů od 26. století před Kr., a to většinou na třetím místě za vládcem nebes ➚Anem a země ➚Enlilem. Později se sice v hierarchické stratifikaci poněkud propadá, ale zůstává nadále nejznámější a nejvýznamnější ženskou bohyní v sumerské a akkadské mytologii. S doklady jména Eštar se setkáváme již ve staroakkadských teoforních vlastních jménech (24.–21. století před Kr.). V seznamech bohů i v literárních textech zaznamenáváme celkem jednotnou tradici jejího původu. Inanna/Ištar byla dcerou boha měsíce ➚Nanny/Sína a bohyně ➚Ningaly, měla bratra ➚Utua/Šamaše a sestru ➚Ereškigalu. Z dětí, kterých mohlo být i více, se setkáváme jenom se syny ➚Lulalem a Látarakem a ➚Šarou, hlavním bohem města Ummy. V cyklu sumerských básní o jejím mládí, lásce a svatbě se o Inannu ucházel i božský rolník ➚Enkimdu. Nakonec se však stala nevěstou božského pastýře ➚Dumuziho, který ovšem v žádném z textů nevystupuje jako otec Inanniných dětí. Inanna byla spolu se svým pradědem (?) Anem uctívána již před svým povýšením především v Uruku (dnešní irácká vesnice Varka v jižní Mezopotámii), a to v chrámovém komplexu nazývaném honosně „dům nebes“ (Eanna), kde v její domácnosti působila věrná pomocnice a průvodkyně ➚Ninšubura. Jak se do „domu nebes“ dostala, je popsáno ve fragmentárním mýtu „O vlezlé Inanně“, která se do chrámu prostě přistěhovala a začala v něm rozhodovat. Inanna/Ištar měla ovšem své chrámy, svatyně a kultovní místa v celé řadě dalších měst (zvláště v Kiši, Ak98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168835
INANNA
kadu, Nippuru, Zabalamu a v asyrském Ninive) a mnoho lokálních bohyň i celé skupiny ženských božstev (například bohyně-rodičky; ➚bohyně sudičky) se s ní snažily srovnávat a odvolávaly se k ní. Někteří badatelé (Th. Jacobsen, J. van Dijk) proto nikoli bezdůvodně poukazují na velmi starobylou existenci „Inannina/Ištařina synkretismu“, v němž byly lokální kulty bohyň odvozovány od ústřední postavy původně urucké bohyně plodnosti a lásky a často s ní splývaly (➚Nanája). Inanna/Ištar se objevuje v sumerské a babylonské mytologii v mnoha podobách, takže je velmi obtížné nějakým způsobem určit sféry jejího vlivu a rozhodování. Je jisté, že její kult byl silně sexuálně zabarven. V mýtech a dalších literárních textech často vystupovala jako náladová a rozmarná dívka a žena (femme fatale), takže můžeme připustit i možnost existence jejího zlidovělého pojmenování „ženská, panička“ (Nin-nin, In-nin). Archaický symbol Inanny (svazek rákosu) nahradila od poloviny 2. tisíciletí před Kr. Ištařina osmicípá hvězda, jejím kultovním zvířetem se stal lev a posvátným číslem patnáctka. Ve výtvarném umění byla Inanna/Ištar znázorňována odhalená s rohatou tiárou na hlavě a se zbraněmi v rukou. Jako bohyni sexuálního života jí z těla vyrůstaly falické symboly. V sumerských epických básních o legendárních vládcích města Uruku (➚Enmerkar, ➚Lugalbanda a ➚Gilgameš) je Inanna, jež neustále usiluje o rozšíření své moci nejenom v Sumeru, ale i v cizině,
Bohyně Ištar stojící na lvu; podle pečetního válečku z novoasyrského období
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168835
ENCYKLOPEDIE MYTOLOGIE S TA R O V Ě K É H O P Ř E D N Í H O V Ý C H O D U
INANNA
příčinou řady dějových zápletek. Na jedné straně dokáže svým hrdinům pomáhat a radit a na druhé straně je nemilosrdně trestá (například v básni Bilgames a nebeský býk [➚Gilgameš]). Rituál ➚posvátného sňatku, při němž se vládce o svatební noci spojoval s vybranou kněžkou, byl kultovním obřadem plodnosti, navazujícím na Inanninu lásku a pozdější manželské spojení s Dumuzim. Z akkadského Eposu o Gilgamešovi (VI. tabulka) je však zřejmé, že Ištar měla (snad dokonce po svatbě [?]) i další milence, které bezstarostně opustila a poškodila. O Inanně se dochovala celá řada mýtů a dalších literárních skladeb, z nichž připomínáme: 1. Inanna a Bilulu (viz též ➚Dumuzi) – Dumuzi je u svých stád ve stepi přepaden a zabit neznámými lupiči. Inanna, která opustila Uruk a chtěla svého muže poprvé v ovčíně navštívit, se cestou dozví, že zahynul a rozhodne se Dumuziho smrt pomstít. Proklíná rod tajemné stařeny Bilulu, který vyvraždí, promění v démonické kožené měchy a rozhodne, že budou mrtvému Dumuzimu navěky sloužit; 2. Inanna a Ebich – Inanna jako vítězná bohyně války rozšiřuje své panství daleko za hranice Sumeru až k „Ebichu“, myticky personifikovanému pohoří (dnešní Džebel Hamrín mezi Tigridem a jižně od Dolního Zábu), které její moci dlouho dokázalo vzdorovat, zatímco všechny ostatní krajiny (Elam, asyrský Subir a Lullubu) již dokázala ovládnout. Úspěšná Inanna nakonec odpor vzpurného Ebichu zlomí, i když se jí nebeský vládce An snaží od boje odradit a odmítne jí poskytnout další zbraně a pomocníky. Skladba dochovaná v četných opisech ze starobabylonské doby se patrně vztahuje k vojenským expanzím prvních vládců staroakkadské říše (24.–23. století před Kr.) a za její autorku bývá označována Encheduanna, dcera Sargona Akkadského, velekněžka boha měsíce ➚Nanny/Sína v Uru. Encheduanna zůstává dosud nejstarší známou starověkou autorkou světové literatury. Inanna/Ištar patřila k jejím oblíbeným postavám, neboť jí složila i rozsáhlé oslavné písně, mezi nimiž vynikají básně „Nezlomná paní“ (sumersky Innin šagurra) a „Paní všech božských sil“ (Ninmešarra; viz ➚me); 3. Inanna a Enki – sumerský mýtus dochovaný v četných opisech je základním textem o vzájemném vztahu eridských a uruckých mytických tradic. Objasňuje také dávné představy o významu božských mocí (me), vyjádřených rozličnými výrazy a pojmy z oblasti života lidské společnosti, zapsanými na hliněných tabulkách. Ty byly totiž spolu s tabulkami ➚osudu rozhodující pro udržení řádu světa. Inanna usiluje o božské moci, uložené u boha ➚Enkiho v Eridu. Vykoná tedy u Enkiho návštěvu, během hostiny ho opije a ukradne mu božské moci, které na lodici odváží do Uruku. Enki vystřízliví a vysílá za Inannou svého posla ➚Isimu(d)a s démony, aby ukradené božské síly 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168835