M A H I · A
oceán znovuzrození. Narodil se poblíÏ Vai‰álí (pálijsky Vésálí) v dne‰ním indickém svazovém státû Bihár v rodinû bohatého velmoÏe a dostal jméno Vardhamána. Ve tfiiceti letech se stal potuln˘m asketou. OdloÏil ve‰keré ‰atstvo, dovolil, aby mu tûlo zamofiil obtíÏn˘ hmyz a umrtvoval se krut˘m pokáním. Po tfiinácti letech, právû kdyÏ sedûl pod ‰álov˘m stromem na bfiehu fieky RdÏupálika, dosáhl osvobozujícího poznání a stal se DÏinou (Vítûzem). Nestal se v pravém slova smyslu zakladatelem dÏinistického náboÏenství, pouze novû utfiídil, dále rozvinul a obohatil star‰í pfiedstavy, zejména uãení svého pfiedchÛdce Pár‰vanáthy. Zemfiel asi r. 468 pfi. Kr. ve vûku sedmdesáti dvou let na následky zámûrného vyhladovûní. DÏinistická tradice v‰ak klade Mahávírovu smrt do r. 527 pfi. Kr., kter˘ pro jeho stoupence pfiedstavuje poãátek nové doby, zvané vírasanvat („hrdinsk˘ vûk“). MAHI·A („buvol“), mytologická postava stra‰livého démona (asury) s buvolí hlavou, kter˘ získal nadvládu nad tfiemi svûty. Jeho otec Rambha si vymohl na bohu Agnim slib, Ïe jeho potomek bude mocn˘ jako vítr a nepfiemÛÏe jej nikdo z bohÛ ani démonÛ. Díky tomu v‰ak Mahi‰a nesmírnû zpychl a bohové od nûj zakusili mnohá pfiíkofií. Nakonec nepfiátelství mezi démony a nebe‰Èany vyústilo ve stra‰livou válku, v jejímÏ prÛbûhu Mahi‰a zahnal Brahmu, ·ivu a Vi‰nua na potupn˘ útûk, rozprá‰il vojsko bohÛ a vyhnal je z jejich nebesk˘ch pfiíbytkÛ. Bohové se uch˘lili na vrcholky hor a radili se, jak mocného nepfiítele sprovodit ze svûta. PonûvadÏ jej nedokázal porazit Ïádn˘ démon ani bÛh, rozhodli se postavit proti nûmu v boji bohyni, obdafienou mocí v‰ech nebe‰ÈanÛ dohromady. Postupnû kaÏd˘ z bohÛ ze sebe vylouãil záfiící Ïenskou postavu, v níÏ byly v koncentrované podobû soustfiedûny jeho síly a schopnosti. Poté v‰echny tyto emanace splynuly v jedinou Ïenu oslÀujícího zjevu, bohyni Durgu s osmnácti paÏemi, sedící na hfibetû stra‰livého lva. Mahi‰a po ní nesmírnû zatouÏil a ve snaze získat ji za Ïenu s ní podstoupil boj na Ïivot a na smrt. Jeden druhého poãali zasypávat mraãny ‰ípÛ, které vÏdy protivník vlastními ‰ípy je‰tû za letu zne‰kodÀoval, aÏ nakonec Durga po démonovi mr‰tila Vi‰nuov˘m metacím diskem a srazila mu hlavu. Na památku tohoto vítûzství b˘vá oslavována jako Mahi‰ásuramardiní („ta, jeÏ rozdrtila buvolího démona“). MAITRÉJA („blahosklonn˘“), v mahájánovém buddhismu jeden z pûtice buddhÛ, bytostí, jeÏ se „probudily“ k nejvy‰‰í formû vûdûní a pfiicházejí na svût v lidské podobû. Zatím posledním z nich byl historick˘ Buddha; Maitréja sídlí v ráji zvaném Tu‰ita a sestoupí na svût, aby lidem ukázal pravou cestu k vysvobození z pout strastiplného bytí, aÏ si kritick˘ v˘voj událostí vynutí jeho pfiítomnost. B˘vá zpodobován jako rÛÏolící, rozesmát˘ muÏík Ïlutavé ãi zlaté barvy s tfiema oãi100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168832
M A M ATA
ma, kter˘ v rukou svírá kolo Zákona, snítku z ãampakového stromu, dÏbán a bíl˘ kvût a ve vlasech má vyobrazení stúpy – zvonovité ãi kuÏelovité mohyly. MAJA („mûfiiã“), legendární postava vládce démonÛ (dánavÛ), kter˘ se proslavil jako zruãn˘ stavitel a fiemeslník. Pfiedstavuje protûj‰ek nebeského architekta Vi‰vakarmana a podle povûsti vybudoval pro bohy, démony a lidi mnoÏství nádhern˘ch staveb. Mezi nimi obzvlá‰tû vynikl palác, kter˘ postavil pro bratry Pánduovce v jejich metropoli Hastinápufie, a pohádkové „trojí“ mûsto asurÛ ze zlata, stfiíbra a Ïeleza – Tripuru, jeÏ vyvrátil ·iva na váleãném voze taÏeném tisíci lvy. Maja proslul téÏ jako kapacita v oboru astronomie a váleãného umûní. MÁJA („vidina“), pÛvodnû nadpfiirozená moc ãi zázraãná schopnost nûjakého boÏstva, pozdûji oznaãení klamné, iluzorní pfiedstavy, pod jejímÏ vlivem vnímáme jevov˘ svût rozrÛznûn˘ do mnohosti tvarÛ a podob, zatímco v pozadí se skr˘vá jediná nedílná absolutní realita – nedefinovatelné a niãím nepodmínûné brahma. Lidé pod vlivem máji podléhají mylnému dojmu, Ïe skuteãné je to, co vnímají sv˘mi smysly. V dÛsledku toho pak kladou nepfiimûfien˘ dÛraz na svûtské a tûlesné poÏitky a zapomínají, Ïe je to jen kosmick˘ závoj zahalující svrchovanou skuteãnost. Iluze je v hinduistické mytologii personifikována jako Vi‰nuova manÏelka anebo jako jedna z podob bohynû Durgy, zdroje ve‰ker˘ch kouzel a ãar. MAKARA, mytická vodní pfií‰era, jízdní zvífie bohynû fieky Gangy a boha pozemsk˘ch a nebesk˘ch vod Varuny. B˘vá vyobrazována se dvûma ãi ãtyfimi lvími tlapami, hlavou antilopy, sloním chobotem, krokod˘lím ‰upinat˘m tûlem a rybí ocasní ploutví. ProtoÏe je spojována s vodním Ïivlem, kter˘ v sobû zahrnuje vesmír v jeho neprojevené podobû, ztûlesÀuje plodnost a zároveÀ symbolizuje absolutní realitu. Podoba makary zdobí praporec boha Kámy a ãasto se objevuje jako dekorativní prvek na budovách a umûleck˘ch pfiedmûtech. V hinduistickém zvûrokruhu makara zastupuje znamení Kozoroha. MAMATA, manÏelka mudrce Utathji, ‰vagrová zfiece Brhaspatiho. Jednou k ní Brhaspati vzplanul hfií‰nou Ïádostí a pfiimûl ji k pohlavnímu styku, pfiestoÏe byla tûhotná. Nenarozené dítû v jejím lÛnû se chlípnému svûtci vzepfielo a Brhaspati je za to proklel, Ïe se narodí slepé. Dostalo pak jméno Dírghatamas („ten, jenÏ dlí v dlouhé temnotû“). Ze zárodku, kter˘ Dírghatamas vypudil z matãin˘ch útrob, povstal mudrc BharadvádÏa. 101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168832
M A N A S A
MANASA („my‰lená“), hinduistická hadí bohynû, jejíÏ kult je roz‰ífien hlavnû v Bengálsku, Ásámu, Uríse a ãásti Biháru. Narodila se podle tradice mudrci Ka‰japovi jako plod jeho mysli (manas); podle jiného m˘tu krÛpûj ·ivova semene zapadla do kvûtu lotosu a pronikla jeho stonkem a kofieny aÏ do podsvûtí, kde se v dÛsledku toho matce hadího krále Vásukiho narodila dívka neobyãejn˘ch pÛvabÛ. Provdala se za mudrce DÏaratkárua, s nímÏ pfiivedla na svût syna Ástíku; manÏel ji v‰ak vzápûtí zapudil a Manasa se odebrala na horu Kailás, kde pfieb˘vá ve spoleãnosti ·ivy a Párvatí. KdyÏ se pfii stloukání mléãného oceánu z hlubiny vyvalil prudk˘ jed, kter˘ hrozil zahubit v‰e Ïivé, a ·iva smrtící tekutinu pohltil, Manasa mu jed odãerpala z hrdla a podûlila jím rÛzné plazy a hmyz. Jako vládkynû hadÛ chrání Manasa své uctívaãe pfied u‰tknutím a je vz˘vána i jako bohynû plodnosti v prÛbûhu svatebního obfiadu. Podle roz‰ífieného pfiesvûdãení dokáÏe po libosti mûnit podobu a je jí pfiipisována schopnost podojit jalovou krávu do proutûné o‰atky a poté mléko vypít vstoje na hlavû. O tom, Ïe hadí bohyni je tfieba chovat v úctû a váÏnosti, se pr˘ pfiesvûdãil bengálsk˘ kupec âánda, kter˘ byl zanícen˘m vyznavaãem ·ivy a zatvrzele odmítal vz˘vat jakékoli jiné boÏstvo. VÛãi Manase dokonce zaujímal krajnû pohrdliv˘ postoj a neustal, ani kdyÏ ‰est jeho synÛ zemfielo na následky hadího u‰tknutí. Aby uchránil svého prvorozeného pfied podobn˘m osudem, skr˘val jej v domû ze Ïeleza, av‰ak i tam dokázal jeden z Manasin˘ch poddan˘ch proniknout a smrtelnû u‰tkl mládence právû v jeho svatební den. Teprve poté se âánda podvolil a obûtoval hadí bohyni kvûtinu; tfiebaÏe se pfiitom dopustil prohfie‰ku, kdyÏ proti v‰em zvyklostem uchopil obûtinu do levé ruky, Manasa na oslavu svého vítûzství pfiivedla v‰echny jeho syny zpût k Ïivotu. Manasa má zpravidla podobu mladé Ïeny ovû‰ené hady, která sedí na kvûtu lotosu anebo stojí na závitech mohutné kobry a dal‰í had se sedmi roztaÏen˘mi kápûmi nad ní tvofií baldach˘n. Nûkdy v‰ak její idol mÛÏe zastoupit pouhá vûtev, pánev s vodou ãi hlinûná figurka hada. MÁNDAKARNI, legendární kajícník, kter˘ se usadil ve vodách jezera v lese Dandaka, Ïivil se pouze vzduchem a po tisíc let pûstoval nejkrutûj‰í pokání. Bohové z obav, aby se nestal mocnûj‰ím neÏ oni, vyslali pûtici luzn˘ch víl, které mûly za úkol pfiipoutat starcovu pozornost k smyslov˘m poÏitkÛm a zmafiit tak plody jeho askeze. BoÏské dûvy zaujaly poustevníka natolik, Ïe z nich uãinil své manÏelky, nechal se od nich omladit a plnû se vûnoval nepoznan˘m slastem milostného Ïivota. Zvuk hudby a zpûvu z jejich jezerního pfiíbytku dodnes zaznívá v zurãení bystfiin a potÛãkÛ. MANDAPÁLA, hinduistick˘ svûtec, kter˘ po dlouhém Ïivotû naplnûném zboÏností a odfiíkáním nedosáhl nebeské blaÏenosti, ale naopak 102 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168832