Sebepoškozování (Ukázka, strana 99)

pacient a terapeut díky kombinaci pochopení důvodů strachů a úzkostí a prožitku silných emocí v rámci terapeutického vztahu dosáhnout integrace rozštěpeného vnitřního světa a vyřešení hraniční struktury. Hluboké psychologické změny umožní pacientovi dospět k flexibilnějšímu, adaptivnějšímu a uspokojivějšímu životu. Redukce či odstranění sebepoškozování je jedním z důsledků těchto změn. TFP neodmítá přídatné terapeutické intervence (např. v případě pacientů s poruchou příjmu potravy nebo závislostí) a využívá pro specifické symptomy psychofarmaka [Clarkin, Yeomans, Kernberg 2002, 2006].

7.1.10. Hypnóza a relaxace V literatuře existují zmínky o úspěšnosti relaxační hypnoterapeutické techniky jako doplňkové léčby v léčbě poškozujících se osob. Specifickým problémem v hypnoterapii pacientů, kteří se poškozují, je konflikt potřeby hypnoterapeuta být ve vztahu dominantním a potřeby pacienta být rovnocenným partnerem – pokud se pacient v terapii necítí rovnocenným, nelze dosáhnout žádného pokroku, hypnózou ani bez ní [Malon, Berardi 1987].

Jedna starší studie referuje o úspěšnosti tří hypnoterapeutických technik v léčbě poškozujících se pacientů.

1. Technika počítání dechů. Pacient je uveden do transu a instruován, aby vnímal své dýchání, dýchal hluboce a pomalu a počítal každý nádech a výdech.

2. Technika pozitivní imaginace. Pacient je uveden do stavu transu a instruován, aby si vizualizoval sám sebe na klidném, příjemném a uvolňujícím místě, jak provozuje nějakou svou oblíbenou činnost, a tuto představu si po nějakou dobu podržel.

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168830

3. Technika »afektivního mostu«. Po dosažení transu je pacient požádán, aby využil stávajících nepříjemných pocitů k vybavení si situací z minulosti, kdy se cítil podobně. Pacient je někdy ve stavu transu schopen mluvit o vzpomínkách, o kterých v normálním stavu schopen mluvit není [Malon, Bernardi 1987].

U všech těchto technik je důležité, aby terapeut po celou dobu seděl blízko pacienta a podporoval ho povzbuzujícími slovy a/nebo dotyky, když je to vhodné. Zdá se, že jednoduché hypnoterapeutické techniky vedly k úlevě nejpříměji tehdy, když byly poskytnuty na bázi silné komunikační vazby s koncentrací na »tady a teď«.

7.1.11. Duchovní dimenze léčby poškozujících se V souladu s trendem celostního přístupu v medicíně včetně psychiatrie někteří autoři [Eberly et al. 2003] zvlášť v Americe nabádají k akceptaci nepopiratelnosti spirituální dimenze sebepoškozujícího chování a kladou důraz na holistický přístup k diagnostice a léčbě poškozujících se pacientů a na nutnost zohlednit spirituální aspekt osobnosti jako doplněk k vědeckému chápání SP, vycházejícímu z aktuálního výzkumu a teoretických znalostí, čili k naplnění bio-psycho-sociálně-spirituálního modelu léčby. Jedině takový může podle nich vést tyto hluboce trpící pacienty k zdravějšímu životu bez automutilačního chování.22

Příkladem snahy o celostní přístup k léčbě SP je diagnosticko-terapeutický protokol léčby SP podle Remuda Ranch Programs for Anorexia and Bulimia, americké sítě křesťanských zařízení (resp.

22

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168830

dvou atypických léčebných zařízení komunitního typu pro léčbu poruch příjmu potravy, jednoho v Arizoně a druhého ve Virginii) [Eberly 2005]. Uvádím ho zde spíše proto, že je dobrým shrnutím a příkladem praktické aplikace výše uvedených psychoterapeutických postupů v léčbě poškozujících se, ač v tomto případě specificky pacientek s PPP. Již před přijetím pacientky (mladé ženy tvoří mezi klientelou s PPP naprostou většinu) s poruchou příjmu potravy do Remuda Ranch začíná diagnostický proces zevrubným pre-screeningem, při kterém se zachytí přítomnost sebepoškozujícího chování v anamnéze a na základě toho se pak pacientce s anamnézou SP přiřadí status s vyšším rizikem, který je zárukou vyšší úrovně dohledu a dalšího vyhodnocování rizika sebepoškození a suicidia. S postupem hospitalizace se status postupně mění a opatření pro snížení rizika jsou pozvolna redukována.

Po přijetí pacientka vyplní podrobný dotazník, ve kterém poskytne informace o svém sebepoškozování z vlastní perspektivy. Dotazník obsahuje otázky, týkající se vzniku a délky trvání, frekvence, nutkavého charakteru, metod, závažnosti, subjektivních prožitků, spouštěčů a následků sebepoškozování, motivace ke změně tohoto chování a subjektivně vnímané úrovně kontroly nad tímto chováním. Výsledky vyhodnocuje psycholog a pacientčin primární terapeut. Stejné vyhodnocení se opakuje v půli pobytu a pak při propuštění. Pro Remuda Ranch je specifická »duchovní diagnostika«, každý klient vyplňuje i dotazník o duchovních postojích a »duchovní anamnéze« [Darden 2005]. Součástí terapeutického týmu je psychiatr, který při přijetí a opakovaně v průběhu léčby zvažuje potřebu a indikuje medikamentózní terapii s cílem proaktivně léčit psychické stavy, které predisponují k impulzivnímu a destruktivnímu chování typu SP. Psychiatr rovněž podle potřeby nařizuje somatické vyšetření, prováděné sestrami a zaznamenávané v dokumentaci »Záznam o sebepoškozování«.

Pacientka v rámci prvního kontaktu se zdravotní sestrou při přijetí podepisuje »Dohodu o bezpečnosti«, posléze ji probere se svým primárním terapeutem v rámci prvního individuálního pohovoru a opakovaně kdykoli v průběhu pobytu. Od začátku léčby je pacientka motivována k přijetí aktivní role a ke spolupráci s personálem ve snaze o docílení bezpečnosti.

V práci středního zdravotnického personálu je kladen důraz na emočně neutrální přístup k epizodám sebepoškozování. Cílem je v případě sebepoškození poskytnout okamžitou potřebnou zdravotnickou péči bez nežádoucí citové angažovanosti, která by mohla vést k bezděčnému posílení sebepoškozujícího chování.

100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168830