■ Vz e s t u p M o n g o l ů a ř í š e J ü a n
98
Jeho působení bylo natolik úspěšné, že brzy následovaly další misie. Františkánští misionáři tvořili jádro katolické hierarchie na čínské půdě: Chánbalyk se stal sídlem arcibiskupství a v roce 1323 ve východočínském Čchüan-čou bylo zřízeno biskupství. Významným františkánským misionářem byl i Oldřich (Odorik) z Pordenone (mezi 1271 a 1286–1331), mnich českoitalského původu, který cestoval do Číny na počátku 14. století. Jeho zápisky – spolu s dopisy ostatních katolických misionářů – přinesly do středověké Evropy bezprostřední informaci o Číně a dnes jsou pramenem pro studium rané misionářské činnosti v Číně. Pouze poslední přímý kontakt mezi papežským stolcem a jüanskou Čínou však lze doložit jak ze západních, tak z čínských pramenů. Jednalo se o poselstvo vedené Giovannim de’ Marignolli (před 1290 až po 1357), které dospělo do Šang-tu v roce 1342 (čínské prameny dokonce zaznamenaly přesné datum odpovídající 19. srpnu 1342 gregoriánského kalendáře). Konec mongolské vlády v Číně a silný nacionalismus mingské dynastie učinily ve 14. století dočasný konec katolickým misiím. Zprávy Marka Pola na druhé straně zahájily pro Evropu éru objevů a vytvořily novou podobu světa s Čínou jako jeho součástí. Marco Polo a Čína Nejslavnějším ze všech středověkých cestovatelů do východní Asie byl bezesporu Benátčan Marco Polo (asi 1254–1324), který doprovázeje svého otce Niccolu a strýce Maffea na cestě do Číny přišel roku 1275 do Chánbalyku, získal si přízeň mongolského císaře a procestoval v jeho službách (1275–91) Východní Turkestán, Mongolsko, Tibet a Barmu. Jako jeden z mála obchodníků podal o své cestě zprávu, i když o obchodních jednáních chybí jakákoli zmínka. Jeho mise měla, stejně jako mise jeho předchůdců, význam spíše politický. Po návratu byl Marco Polo zvolen do benátské Velké rady a účastnil se války s Janovany, kteří ho někdy mezi lety 1296 a 1298 zajali. V zajetí nadiktoval svému spoluvězni Rustichellovi (též Rusticiano, Rusticello apod.) svůj slavný cestopis. Brzy se slavnému cestopisu i jeho autorovi začalo říkat „Il Milione“,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168804
99
Ko n t a k t y s e Z á p a d e m ■
zejména pro popis neuvěřitelného bohatství Velikého chána a zemí na Východě. Mezi nejstarší překlady jeho cestopisu do evropských jazyků patří i staročeská verze z konce 14. století. Šíření čínských znalostí Jakkoli si Evropané Čínu jako samostatný kulturní celek uvědomovali pouze omezeně a postupně, čínský vliv se za dynastie Jüan šířil i do ostatních částí Asie. Čínská lékařská pojednání byla překládána do perštiny a perské miniatury 13. a 14. století vykazují mnoho vlivů čínského umění. Mnohá mongolská panství ve Střední Asii a na Blízkém východě přijala administrativu a správní praxi čínského typu. Předpokládá se rovněž, že k vynálezu střelného prachu a tisku v Evropě došlo pod vlivem podnětů z Číny, i když přímý vliv nelze dokázat.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168804
100
Poslední čínská „národní“ dynastie Obnovení domácí čínské vlády Protimongolská povstání Ničivé povodně na Chuaj-che a Žluté řece v roce 1351 pozvedly statisíce dlouho utlačovaných čínských rolníků do otevřeného povstání v severní části provincie An-chuej, v jižním Che-nanu a severní Chu-peji. Povstání, které využilo rozpadu jüanské kontroly, se rychle šířilo zejména po střední Číně. Do poloviny 60. let 14. století byly založeny velké regionální státy, které otevřeně neuznávaly jüanskou vládu. Založení dynastie Ming Zatímco mongolští pohlaváři zápasili mezi sebou o nadvládu v Chánbalyku a Severočínské nížině, povstalecké státy na jih od nich soupeřily o zbytek. Z tohoto zmatku se vynořila nová domácí dynastie Ming (1368 až 1644). Její zakladatel Ču Jüan-čang (1328–1398) pocházel z chudé rodiny ze severu provincie An-chuej. Po roce 1344 byl přijat do malého buddhistického kláštera blízko Feng-jangu jako laický novic. Později studoval v tomto klášteře, aby se stal mnichem. V roce 1352 se připojil k Chan Lin-erovu povstání a brzy se stal nejúspěšnějším generálem na jižní frontě povstaleckého sungského režimu. Roku 1356 Ču Jüan-čang dobyl Nanking, lidnaté a strategicky položené město na dolním toku Dlouhé řeky, kde zřídil svůj hlavní stan. Tam začal sestavovat počáteční vládu a značně posílil svou moc. Mezi lety 1360 a 1367, ještě nominálně ve službách povstaleckého sungského režimu, jeho armáda získala kontrolu nad rozsáhlým územím střední a východní oblasti povodí Dlouhé řeky. Postupně tak dobyl území konkurenčních povstaleckých států Chan a Wu a rovněž pobřežní Fang Kuo-čenovu satrapii. Ču Jüan-čang po svém vítězství oznámil záměr osvobodit celou Čínu z mongolské nadvlády a roku 1368 proklamoval novou dynastii. Její jméno Ming („Jas“ nebo „Jasná“) odráží manichejský vliv v Chan Lin-erově státě Sung. Protože od této
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168804