Bulharsko (Ukázka, strana 99)

ď Ž N a c e s t Ä› do Ev ro py

NĂĄtlak, spojenĂ˝ mj. s nutnostĂ­ zmÄ›ny tureckĂŠho příjmenĂ­ na bulharskĂŠ, zesĂ­lil jeĹĄtÄ› po sĂŠrii teroristickĂ˝ch (zinscenovanĂ˝ch?) ĂştokĹŻ v Plovdivu, VarnÄ›, SoďŹ i aj. mÄ›stech ( – ) a po odhalenĂ­ ilegĂĄlnĂ­ho TureckĂŠho nĂĄrodnÄ›osvobozeneckĂŠho hnutĂ­ v Ä?ele s Achmedem Doganem (* ) roku .

Ani zavĹ™enĂ­ vĹĄech meĹĄit v zemi ale nevedlo k vÄ›tĹĄĂ­mu ĂşspÄ›chu akce: na jaĹ™e dokonce tureÄ?tĂ­ pĹ™edstavitelĂŠ zahĂĄjili hladovku a hrozilo projednĂĄvĂĄnĂ­ zĂĄleĹžitosti na mezinĂĄrodnĂ­m fĂłru. Proto Ĺ˝ivkov v nedÄ›li (!) . kvÄ›tna vystoupil v televizi s mimořådnĂ˝m projevem, v nÄ›mĹž nabĂ­dl vĹĄem TurkĹŻm, kteří dĂĄvajĂ­ pĹ™ednost zahnĂ­vajĂ­cĂ­mu kapitalistickĂŠmu Turecku pĹ™ed kvetoucĂ­m socialistickĂ˝m Bulharskem, moĹžnost emigrace. Reakce zaskoÄ?ila vĹĄechny a nejvĂ­ce Ĺ˝ivkova. BÄ›hem nÄ›kolika tĂ˝dnĹŻ poŞådalo o vystÄ›hovĂĄnĂ­ nÄ›kolik set tisĂ­c lidĂ­ a tureckĂĄ vlĂĄda nakonec rozhodla o uzavĹ™enĂ­ hranice, jelikoĹž zemÄ› nebyla schopna tak mohutnĂ˝ příliv uprchlĂ­kĹŻ absorbovat.

Po tomto ďŹ asku uĹž i samotnĂ­ bulharĹĄtĂ­ komunistĂŠ svĂŠho vĹŻdce odepsali. V listopadu jej v Ä?ele strany i stĂĄtu vystřídal dosavadnĂ­ ministr zahraniÄ?nĂ­ch vÄ›cĂ­ Petăr Mladenov ( – ); příznaÄ?nÄ› si napĹ™ed ověřil postoj Moskvy a aĹž potĂŠ pĹ™istoupil k útoku. Dne . . padl Ĺ˝ivkov (nejprve jako ĹĄĂŠf strany, o tĂ˝den pozdÄ›ji ho Mladenov nahradil i v Ä?ele StĂĄtnĂ­ rady) a za nÄ›kolik tĂ˝dnĹŻ se zhroutila i komunistickĂĄ vlĂĄda. . prosince pak vznikl opoziÄ?nĂ­ Svaz demokratickĂ˝ch sil (SDS), kterĂ˝ sehrĂĄl pĹ™i pĂĄdu komunistickĂŠho reĹžimu v nejvÄ›rnÄ›jĹĄĂ­m sovÄ›tskĂŠm satelitu podobnou roli jako u nĂĄs ObÄ?anskĂŠ fĂłrum.

Revoluce, kterou nĂĄrod nechtÄ›l Todora Ĺ˝ivkova jiĹž . ledna zatkli a poslĂŠze byl odsouzen za korupci na let vÄ›zenĂ­, ale pro vysokĂ˝ vÄ›k si trest odpykĂĄval pouze v domĂĄcĂ­m vÄ›zenĂ­, v nÄ›mĹž napsal i svĂŠ pamÄ›ti (SreĹĄtu njakoi lÄƒĹži, ). PozdÄ›ji byl obvinÄ›n jeĹĄtÄ› v dalĹĄĂ­ch kauzĂĄch, mj. v souvislosti s nezĂĄkonnĂ˝m Ä?erpĂĄnĂ­m penÄ›z stĂĄtu na podporu bratrskĂ˝ch stran v rozvojovĂ˝ch zemĂ­ch. ZemĹ™el v roce na zĂĄpal plic.

Kulatý stůl v zimních měsících roku , kde hlavní protichůdnÊ směry představovali Mladenovovi socialistÊ a SDS

UkĂĄzka elektronickĂŠ knihy, UID: KOS168731

Revol uce, kterou nĂĄro d nec ht Ä› l ď Ž

v Ä?ele sÂ ďŹ lozofem a jednĂ­m z mĂĄla vĂ˝raznÄ›jĹĄĂ­ch odpĹŻrcĹŻ Ĺ˝ivkovova reĹžimu Ĺ˝elju Ĺ˝elevem (* ), nepĹ™inesl vĂ˝znamnÄ›jĹĄĂ­ vĂ˝sledky kromÄ› dohody na termĂ­nu voleb. V Bulharsku v prvnĂ­ch svobodnĂ˝ch volbĂĄch vĹĄak antikomunistickĂĄ opozice nezvĂ­tÄ›zila. Konaly se v Ä?ervnu , pĹ™iÄ?emĹž stĂĄle dostateÄ?nÄ› silnĂ­ komunistĂŠ, kteří se pouze pĹ™ejmenovali na Bulharskou socialistickou stranu (BSS), zĂ­skali vÄ›tĹĄinu ze poslancĹŻ. OpoziÄ?nĂ­ SDS proto pĹ™enesl „politiku na ulici“ a zaÄ?ala dlouhĂĄ sĂŠrie demonstracĂ­, stĂĄvek, protestĹŻ a dalĹĄĂ­ch obstrukÄ?nĂ­ch akcĂ­. Nejprve k demisi donutili prezidenta Mladenova, volba jeho nĂĄstupce (musel zĂ­skat dvoutĹ™etinovou vÄ›tĹĄinu) se ale ukĂĄzala jako neĹ™eĹĄitelnĂ˝ problĂŠm. Nakonec vlĂĄdnoucĂ­ socialistĂŠ souhlasili s podporou Ĺ˝elju Ĺ˝eleva ze Svazu demokratickĂ˝ch sil, kterĂ˝ byl takĂŠ . srpna zvolen. Dokonce aĹž po roce, v pĹŻli listopadu , doĹĄlo k vypuĹĄtÄ›nĂ­ adjektiva „lidovĂĄâ€œ z nĂĄzvu stĂĄtu.

NereĂĄlnost ekonomickĂ˝ch slibĹŻ, pĹ™edloĹženĂ˝ch vlĂĄdou socialisty Andreje Lukanova ( – ), jeĹĄtÄ› na podzim a v zimÄ› vyostĹ™ila situaci. GenerĂĄlnĂ­ stĂĄvka nakonec donutila vlĂĄdu k demisi ( . .) a . . byl vytvoĹ™en novĂ˝ kabinet v Ä?ele s bezpartijĂ­m prĂĄvnĂ­kem Dimitărem Popovem (* ). NovĂĄ vlĂĄda se obyvatelstvu „odvdÄ›Ä?ila“ razantnĂ­m zvýťenĂ­m cen k . únoru a dalĹĄĂ­mi tvrdĂ˝mi, nicmĂŠnÄ› nezbytnĂ˝mi ekonomickĂ˝mi opatĹ™enĂ­mi. Parlament se soustĹ™edil prakticky jen na sepsĂĄnĂ­ novĂŠ Ăşstavy, kterou nakonec pĹ™ijal (i za cenu rozkolu v SDS, kdyĹž Ä?ĂĄst jeho poslancĹŻ hlasovalo s vlĂĄdou) . . . PotĂŠ se ĂşstavodĂĄrnĂŠ shromĂĄĹždÄ›nĂ­ rozeĹĄlo a novĂ­ poslanci byli zvoleni jiĹž . října podle novÄ› pĹ™ijatĂŠho zĂĄkladnĂ­ho zĂĄkona.

Volby koneÄ?nÄ› pĹ™inesly vĂ­tÄ›zstvĂ­ demokratickĂŠ opozici, kterĂĄ ovĹĄem nezĂ­skala nadpoloviÄ?nĂ­ vÄ›tĹĄinu; po sloĹžitĂ˝ch vyjednĂĄvĂĄnĂ­ch nakonec sestavil kandidĂĄt SDS Filip Dimitrov (* ) menĹĄinovou vlĂĄdu, kterou tolerovalo „tureckĂŠâ€œ HnutĂ­ za prĂĄva a svobody (HPS), vedenĂŠ Achmedem Doganem.

Podle novÊ ústavy takÊ proběhly . a . ledna přímÊ prezidentskÊ volby, kterÊ Želeva potvrdily ve funkci.

PravicovĂĄ vlĂĄda uzavĹ™ela smlouvu o přåtelstvĂ­ s Tureckem aÂ Ĺ˜eckem a v kvÄ›tnu bylo Bulharsko pĹ™ijato takĂŠ do Rady Evropy. ZprĂĄvy o novĂŠ proruskĂŠ orientaci (mj. o zĂĄjmu Bul-

UkĂĄzka elektronickĂŠ knihy, UID: KOS168731

ď Ž N a c e s t Ä› do Ev ro py

harska vstoupit do postsovÄ›tskĂŠho Svazu nezĂĄvislĂ˝ch stĂĄtĹŻ) se zĂĄhy ukĂĄzaly bĂ˝t zboĹžnĂ˝m přånĂ­m ruskĂŠ strany, Dimitrovova vlĂĄda se jasnÄ› prohlĂĄsila za proevropskou. ZahĂĄjila privatizaci, i kdyĹž o bulharskĂŠ podniky nebyl na zĂĄpadÄ› vĂĄĹžnĂ˝ zĂĄjem, a pomocĂ­ tzv. Panevova zĂĄkona (obdoba lustraÄ?nĂ­ho u nĂĄs) se pokusila o vypořådĂĄnĂ­ s komunistickou ĂŠrou. Na konci roku vĹĄak Dimitrov ztratil podporu HPS a vlĂĄda padla.

DalĹĄĂ­ dva roky (od . . ) zastĂĄval post premiĂŠra nestranickĂ˝ ekonom Ljuben Berov ( – ), drĹženĂ˝ u moci vĂ­cemĂŠnÄ› dĂ­ky toleranci ze strany socialistĹŻ. PrĂĄvÄ› za jeho kabinetu podepsalo Bulharsko asociaÄ?nĂ­ smlouvu s Evropskou uniĂ­ (bĹ™ezen ). StejnÄ› jako pĹ™edeĹĄlĂŠ vlĂĄdy ovĹĄem i Berov udrĹžoval prozĂĄpadnĂ­ kurs a snaĹžil se pokud moĹžno nevměťovat do koniktĹŻ v bĂ˝valĂŠ JugoslĂĄvii; sloĹžitĂŠ ale byly vztahy k Makedonii, kterou Berovova vlĂĄda uznala teprve koncem roku a dalĹĄĂ­ch let trvalo, neĹž Bulharsko pĹ™ijalo makedonĹĄtinu jako jazyk a Makedonce jako svĂŠbytnĂ˝ nĂĄrod – do tĂŠ doby byli oďŹ ciĂĄlnÄ› stĂĄle povaĹžovĂĄni za Bulhary, coĹž souviselo s dlouholetĂ˝mi nĂĄroky Bulharska na makedonskĂŠ ĂşzemĂ­.

AlespoĹˆ fotbal udÄ›lal BulharĹŻm radost: v Ä?ervenci na mistrovstvĂ­ svÄ›ta v USA se dostali aĹž do semiďŹ nĂĄle, pĹ™iÄ?emĹž zejmĂŠna Ä?tvrtďŹ nĂĄlovĂĄ vĂ˝hra nad NÄ›meckem : mĂĄ v domĂĄcĂ­m sportu podobnou legendĂĄrnĂ­ pozici, jako u nĂĄs Ä?eskoslovenskĂ˝ triumf v BÄ›lehradÄ› . PĹ™itom kapitĂĄn nĂĄrodnĂ­ho tĂ˝mu Christo StoiÄ?kov (* ) byl ve zmĂ­nÄ›nĂŠm „utkĂĄnĂ­ hanby“ z roku potrestĂĄn doĹživotnĂ­m zĂĄkazem Ä?innosti, ale milost pĹ™iĹĄla dost brzy‌ PrĂĄvÄ› StoiÄ?kov byl roku ocenÄ›n ZlatĂ˝m mĂ­Ä?em jako nejlepĹĄĂ­ fotbalista Evropy.

Nad propastĂ­ Berovova vlĂĄda podala demisi v zåří . SocialistĂŠ uĹž pĹ™edpoklĂĄdali, Ĺže ve volbĂĄch zĂ­skajĂ­ dostateÄ?nou pĹ™evahu, a tak nepotĹ™ebovali tolerovat vlĂĄdu, v nĂ­Ĺž nezasedali. NovĂ˝ pĹ™echodnĂ˝ kabinet v Ä?ele s prvnĂ­ Ĺženou v bulharskĂŠ historii, ĹĄĂŠfkou privatizaÄ?nĂ­ho úřadu Renetou IndĹžovou (* ), byl jmenovĂĄn . . a jen dovedl zemi k pĹ™edÄ?asnĂ˝m volbĂĄm; ty se konaly . . . BSS v nich skuteÄ?nÄ› zĂ­skala nadpoloviÄ?nĂ­ vÄ›tĹĄinu ( z mandĂĄtĹŻ) a v lednu sestavil novou vlĂĄdu jejĂ­

UkĂĄzka elektronickĂŠ knihy, UID: KOS168731