n En c yklop edické heslo
98
nářů se na ústupu polygamie podepsalo také zchudnutí místního obyvatelstva. Ti, kteří přistoupili na křesťanství, museli řešit ožehavou otázku, jak naložit s najednou ilegálními manželkami. Návratu žen se bránili jejich otcové, kteří nechtěli vracet bogadi. Rovněž s nástupem moderní společnosti a nového typu řízení státu nebylo nutné usilovat o příbuzenství s nejmocnějšími rodinami, o jejichž dcery byl tradičně největší zájem. V současné době je polygamie přípustná u všech obyvatel vyjma kmene Mbukushu, nicméně v praxi se s ní setkáme pouze ojediněle. Dnes hlavní překážkou není neschopnost muže uživit více žen, nýbrž spíše strach (v Botswaně obzvláště velký) ze šíření pohlavně přenosných chorob (AIDS). n Tradiční rituály: Zejména na vesnicích je možné setkat se s dodržováním zaběhnutých rituálů. Jejich sledování má pro turistu pikantní nádech, pro domorodce však je jejich dodržování přirozenou součástí každodenního života. Jednou z nejvýznamnějších událostí v rodině je těhotenství. Během něj by neměla žena jíst zvířecí vnitřnosti, neboť by mohla potratit. Vyhýbat by se měla pokrmům z plazů, protože by se její dítě po narození mohlo plazit jako had, ale také vejcím a alkoholu. U porodu prvního potomka zpravidla asistuje ženina matka, u ostatních může být přítomna i tchyně. Po narození by dítě tři měsíce neměl vidět nikdo jiný než jeho nejbližší příbuzní, neboť se věří, že v tomto období se novorozenec nachází někde mezi pozemským životem a nadpozemským věčným rájem. Po třech měsících se dítě veřejně představí a dostane oficiální jméno (mantsho). Osobní tswanská jména mají vždy konkrétní význam. Například chlapec, který se narodí v deštivém dni, může dostat jméno Rrapula (Déšť). Během oslav mant sho je dítě štědře obdarováváno. Na konci obřadu dítěti slavnostně oholí hlavu buď tradiční doktor, nebo místní léčitel (záleží na vyznání rodičů). Zvláštnímu režimu podléhá také dívčí dospívání. Dostane‑li dívka svou první menstruaci, je tato skutečnost veřejně ohlášena větou „vidí měsíc“, či „potřebuje umýt“. Následuje opět rituální koupel, během níž jí starší ženy řeknou, jak má o své tělo nyní pečovat. Nakonec je dívka vyzvána, aby šla své tělo očistit do nejbližší řeky. Poté musí utíkat domů a mužští čle-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168729
99
nové rodiny ji pronásledují s proutky. Po vstupu do domu ji uvítají ženské členky domácnosti a přijmou ji mezi dospělé ženy. Téměř každý Botswaňan je členem nějaké pohřební společnosti, která je jednou z nejvýznamnějších institucí v každé vesnici. Členové platí svému spolku každý měsíc poplatek ve výši úměrné jejich příjmu. Ze získaných prostředků se platí pohřby jednotlivých členů či jejich příbuzných. Pohřební společnost také poskytuje svým členům půjčky, ovšem za předpokladu, že jiný člen se za transakci zaručí. Rovněž samotné pohřby jsou událostí nejvyššího významu. V případě úmrtí malého dítěte se pohřeb koná pouze v nejužším rodinném kruhu. Úmrtí dospělého člověka je však naopak uctěno v co největším počtu lidí, proto se pohřby konají zpravidla o víkendu. Každý večer je ve vysílání místních rádií vyhrazen čas, během něhož se čtou jména zemřelých. Zejména v dnešní době, kdy velké množství lidí umírá na AIDS a nelze přesný čas jejich skonu předvídat, se tato vysílání stávají významným prostředkem sociální komunikace. Vdovy a vdovci musí po pohřbu držet po nějaký čas smutek, během nějž není přípustné činit dlouhé cesty a podávat si ruce s jinými lidmi. Vdovy by měly celou dobu chodit v černé barvě, vdovci nesmí zapomenout na černý klobouk a nějakou drobnost (například ozdobný špendlík) v modré či černé barvě na rukávech. Po skončení této doby následuje rituál kapolo, po němž mohou pozůstalí sundat smuteční oděv a žít dále vlastní život. Náklady na pohřeb a vše kolem se pohybují kolem 1 500 USD, což je bez ohledu na dobrou ekonomickou situaci Botswany poměrně vysoké číslo. n Jídlo a pití: Nedílnou součástí tradiční stravy domorodé populace jsou divoce rostoucí plodiny, mezi nimiž lze rozeznat až sto druhů běžně konzumovaných rostlin. Mezi nejoblíbenější patří čirok (mabele) a z něj připravovaná kaše (bogobe), kukuřičná kaše (používá se afrikánské označení mealie pap), divoký špenát (morogo) či divoká dýně (leputshe). Na proteiny nesmírně bohaté jsou fazole (zejména druh morama/ tylosema esculenta), sbírat lze i ořechy, bobule či houby. Tradičně oblíbená je konzumace hovězího masa, jehož porcování podléhá zažitým rituálům (hlavu zvířete obdrží otec/strýc
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168729
n En c yklop edické heslo
100
z matčiny strany, přední nohu otec/strýc z otcovy strany, žaludek a hrudník zbytek rodiny). Konzumují se také drůbež či ryby, a to zejména lidmi žijícími v blízkosti řeky Okavango. Naopak rybám a rybím pokrmům se důsledně vyhýbají většinoví Tswanové. K často připravovaným pokrmům patří seswaa, se robe a segwapa, jež se skládají z kuřecího masa, pečeného hovězího masa a hovězí oháňky. U většiny místní populace si velkou oblibu získala občerstvení fastfoodového typu, která nalezneme ve všech větších městech. Setkat se můžeme jak s i u nás známými podniky typu KFC, tak s jeho lokálně velmi populární portugalskou alternativou Nandos. Specifikem jsou restaurace nabízející místní pochoutku známou jako tswanské kuře, jež je připravováno ve velkém kastrolu za dlouhého vaření a následného smažení v množství tuku. Oblíbeným místním nápojem je pivo vyráběné z čiroku (bo jalwa jwa setso) či zahuštěné kyselé mléko (madila). Mléko lze zakoupit takřka všude od běžných obchodů až po prašná odpočívadla vedle cest. K dalším nápojům patří khadi, chutnající po jablečném moštu, sepopoti, vyráběný z vodního melounu, avšak obsahující poměrně vysoké procento alkoholu (přesná míra závisí vždy na konkrétní palírně) či nealkoholický gemere, připravovaný ze zázvoru a popíjený při příležitostech svatby či pohřbu. Hotely a turistická centra nabízejí návštěvníkům také občerstvení typické pro podobná zařízení jinde ve světě a doplněné o místní čerstvé ovoce a zeleninu. n Problematika AIDS: Pravděpodobně největším problémem soudobé Botswany (ale i řady dalších afrických států: JAR, Lesotho, Svazijsko, Namibie) je rozšíření nemoci AIDS a nákazy virem HIV. První zdokumentovaný příklad této smrtelné choroby je z roku 1985. Již o dva roky později přijala botswanská vláda akční plán, jehož cílem bylo dostat šíření nemoci pod kontrolu, což se však nepodařilo. V současné době se podíl nakažených pohybuje kolem neuvěřitelných 24 % (!) z celkové populace. Nejvyšší podíl nemocných na celkovém počtu obyvatel příslušné lokality byl zaznamenán ve městě Francistown, kde je virem nakaženo až na 40 % místní populace. n Školský a vzdělávací systém: Vzdělávání botswanské (bečuánské) populace má několikasetletou tradici, v níž se prolínají prvky formálních institucí, zaváděných evropskými misio-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168729