Pět let nekonečné a úmorné práce, během níž Machar vizuálně zestárl více než za třicet let pobytu ve Vídni, náhle skončilo. Vtipy, nadávky, pomlu‑ vy, zesměšňování karikatury – to vše vzalo naráz zasvé. Podle hesla: Král je mrtev, ať žije král, vyrukovaly deníky s oslavnými články. Slova úcty a chvá‑ ly na Macharovo působení v armádě pěly redakce Přítomnosti, Práva lidu, Českého slova, Pražského večerníku, Národního osvobození, Tribuny, Národ‑ ních listů, Venkova, Večera i mnohých dalších žurnálů. Jen pánové z Rudého práva a Čecha zůstali důslední. Rozlítilo je zejména to, že byla Macharovi vypočtena taková penze, jako by v armádě sloužil 25 let. Rudé právo zarea‑ govalo těmito slovy: Do pense mu bylo započítáno 25 roků. Dopadl tedy Machar lehce, za 5 roků pohodlné služby – 25 roků započítaných do pense! Aby tuto tučnou pensi mohl dostat, vyhodí se aspoň 100 státních zaměstnanců na dlažbu.221 Zahanbit se ale nedal ani katolický Čech: Za pět let státní služby započteno Macharovi 25 let do pense. Co se naprosí vdova s dětmi po mladém úředníčkovi, které přísluší pouze odbytné, aby jí z milosti byla udělena trvalá pensička několik set Kč ročně, aby poloosiřelé děti nezemřely hlady. Generálnímu inspektoru nejen že se místo služebními léty odůvodněného odbytného dá pense, ale je to pense, jako by se pro republiku dřel plných 25 let. Nemá staropensistům pukat srdce lítostí, když vidí, jak se na nich šetří, ale pro Machara se rozhazuje?222 3. prosince navíc Čech vyčetl Macharovi i to, že už dostává jednu pen‑ zi od vídeňské Bodenkreditanstalt. (Skutečnost ale byla taková, že renta, kterou generálnímu inspektorovi posílali bývalí zaměstnavatelé v neustále klesající rakouské měně, dosahovala výše – v přepočtu na české koruny – 32 haléřů měsíčně. JSM ji proto na počátku 20. let odřekl.) Útoků tisku, jak zde vidíme, se tedy Machar zcela nezbavil ani poté, co opustil funkci generálního inspektora. Nakonec mu nezbylo nic jiného než si trpce postesknout: A míry a váhy máme originální! Pověz o někom, že je čestný člověk, uslyšíš, že to snad pravda, ale dotyčný má prý na zádech bradavici. A prohlásit o někom, že stál u kádě státních peněz a nevzal ani haléře, řeknou ti: vyloučeno, jistě si nacpal kapsy. A vyznat, že jsi se podjal té a té práce z jakéhosi (nemám rád to slovo, ale nenapadá mi jiné) idealismu a ze snahy zlepšit něco – potřesou nedůvěřivě hlavou, když tě přímo neprohlásí za vrtáka a blázna.223 Zhruba takto tedy vypadal Macharův odchod z armády při pohledu zvenčí. Je ale nutno konstatovat, že demise generálního inspektora vzbuzo‑ vala od samého počátku mnoho otázek a dohadů. Co například bylo onou poslední kapkou, která jej přinutila opustit dobře honorovanou funkci in‑ spektora čs. vojsk? Proč v několika prvních měsících po penzionování dával 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168667
Machar nepokrytě najevo své roztrpčení a zklamání? Jak je možné, že bylo Macharovi do penze započítáno 25 let? Z jakého důvodu se JSM začal po odchodu z armády vyhýbat prezidentu Masarykovi? Atd. Ještě více nejasností vnáší do celého případu záznam Přemysla Šámala z 19. listopadu 1924, v němž prezidentův kancléř píše: Na přání ministra Národní obrany Udržala navštívil jsem dnes generálního inspektora dra Machara v jeho kanceláři a po předběžné rozmluvě o záležitosti Kvapilově přešel jsem hned k vlastní věci. Upozornil jsem Machara, že naprosto respektuji jeho rozhodnutí složit úřad, že snad na jeho místě bych učinil rovněž tak, že však nutno při likvidování služebního poměru postupovati přesně dle smlouvy, a to i co do požitků pensijních … Machar prohlásil, že stanoviskem jeho je, že má služební doby 4 1⁄4 roku, od té doby, co nastoupil roku 1919. Namítl jsem mu, že stanovisko toto jest naprosto nesprávné a nemůže se na něj stavět. Smlouvu schválil pan president. Kdyby nyní Machar vzpíral se důsledkům ze smlouvy této v jeho prospěch vyplývajícím, vypadalo by to tak, jako by se byl dostal do konfliktu s presidentem a tímto rozhodnutím svým proti presidentovi demonstroval. Machar se zarazil a bylo vidět, že argument tento na něho značně působí. Prohlásil pak po delším přemýšlení, že tedy se stanoviskem tímto souhlasí. Když jsem již docílil u Machara tohoto, přiznám se, dosti nečekaného úspěchu, pokračoval jsem po další rozmluvě opět dále. Sdělil jsem Macharovi, že jsem se důvěrně dozvěděl, že ministerská rada, uznávajíc ohromné zásluhy Macharovy a celého jeho životního díla, hodlá mu upraviti pensi v té výši, jako obnáší poslanecký plat a tázal jsem se, kdyby rozhodnutí to bylo jednomyslné, zdali mne Machar zmocňuje, abych ministrovi národní obrany prohlásil důvěrně jeho souhlas … Machar dlouho o věci přemýšlel, bylo vidět, že sám s sebou bojuje, konečně však podařilo se mně dosíci od něho zmocnění, abych jeho věc takto vyřídil. Připojil jen podmínku, dle mého soudu samozřejmou, že usnesením vládním nesmí trpěti jeho čest.224 Co nám tento záznam říká? Že Přemysl Šámal přemluvil svého přítele a dávného spolupracovníka k tomu, aby demisi stáhl. Machar totiž ve své vý‑ povědi žádal ministra Udržala, aby s ním rozvázal smlouvu. V takovém pří‑ padě by ale neměl nárok na penzi, dostal by jen odchodné odpovídající od‑ slouženým rokům. Machar ale vysokou státní penzi (60 000 Kč ročně) dostal. A nyní víme, že to byl Šámal, kdo mu ji vnutil. Co z toho vyplývá? Machar roz‑ hodně nemohl odejít z armády na základě své písemné žádosti o propuštění, jak bylo oficiálně oznámeno sdělovacím prostředkům a jak i on sám na veřej‑ nosti prezentoval – v takovém případě by totiž zůstal bez penzijních požitků. V tomto momentě by bylo zajímavé znát dvě důležité okolnosti Macharo‑ va odchodu z armády. Zaprvé: co si JSM s Masarykem řekli na oné záhadné 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168667
večerní schůzce 27. října? A zadruhé: co se mezi oběma přáteli dělo v dnech těsně následujících po zmíněné rozmluvě? Částečně na tyto rozhodující otázky odpovídají dva články Jaroslava Di‑ vokého otištěné roku 1939 v silně pronacistické Vlajce. Autor skrytý pod pseudonymem Tribun zde o Macharově kauze píše: … Až přišly manévry, které ozřejmily pro oči Macharovy původ všech těch štěkání anonymů, čoklů, špiclů a voříšků. Příšerné poznání… Ten, jemuž byl přítelem, nehnul prstem proti štěkání, ač měl povinnost tak učinit, protože jako voják doopravdy se Machar proti útokům novin bránit nemohl. Vojenský řád toto vyhrazuje veliteli, v tomto případě ministru anebo presidentovi.225 … Machar až do těch manévrů nepustil k sobě vůbec ropuchu myšlenky, že by jeho nejvyšší velitel mohl býti zároveň původcem šeptaných klepů, útočících na čest a čistotu generálního inspektora, osobního přítele. Po manévrech, v jednom zlomku vteřiny, ustoupilo konečně srdce ocelovému rozumu a duchu a Machar tuto myšlenku připustit musil. Sedl a napsal žádost za propuštěnou… Ale v noci přišel Masaryk do bytu. Kdo zná pouta kamarádství, jeho kouty a svody a tajemství, ví, že nic není nemožného, ani to, abychom dávného přítele přesvědčili, že na tom slintání po jeho cti my opravdu nemáme podílu. Vznešené srdce Macharovo pomáhalo při tomto ›vysvětlování‹ Masarykově. Čisté srdce rádo věří, že přítel, i když snad uhodil, uhodil nerad – – – Povolil naléhání presidenta a – žádost o propuštění odvolal. Jednoho dne ráno prý ale přišel Machar do kanceláře a našel na stole ›modrý arch‹ [výpověď]. Udiven zvedl své šedomodré oči k Udržalovi. Macharovým očím se těžko lže. Udržal kápl božskou: ›Já nic. To starý pán…‹ (Rozuměj Masaryk).226 Mohli bychom mít k tomuto svědectví oprávněné výhrady, neboť Vlajka rozhodně nepatřila k tiskovinám, které by si dělaly těžkou hlavu s pravdo‑ mluvností, ale ze vzájemné korespondence J. Divokého a J. S. Machara227 zcela jasně vyplývá, že oba články, z nichž jsme zde citovali, vznikly na zá‑ kladě interview, které Machar Divokému poskytl. (Navíc básník dostal oba články ještě před zveřejněním – ve formě tzv. kartáčových otisků –, aby se mohl vyjádřit, zda s jejich zněním souhlasí.) Odmyslíme‑li si tedy tradiční vlajkařskou vatu, tj. nadávky na první republiku a její nejvyšší představite‑ le, zbude nám věcné jádro, které by mělo být správné a pravdivé (z pohledu Machara ovšem, Masarykovu verzi zmíněných událostí bohužel k dispozici nemáme). O tom, že byl Machar skutečně propuštěn, píše ve svých vzpomínkách i Masarykův osobní tajemník Antonín Schenk: … Macharovi se vyčítalo nevojenské chování a nechyběly ani narážky na ryze důvěrné soukromí. Masaryk předpokládal, že generál Čeček se zhostí svého úkolu 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168667