Proã se vodní víla promûnila v hvûzdu
PoblíÏ Plané, tam kde se st˘kají hluboké hvozdy Smrãin s âesk˘m lesem, b˘val nevelk˘ rybník. Husté a vysoké jehliãnaté stromy, které vroubily jeho bfiehy kolem dokola, snad zpÛsobily, Ïe se za dne zdála hladina temná a smutná, i kdyby slunce svítilo nevímjak. Zato v noci, kdyÏ mûsíc rozlil po zãefien˘ch vlnkách svou stfiíbfiitou záfi, stal se div. Najednou byste spatfiili pod vodou kfii‰Èálov˘ palác se zlacen˘mi stfiechami a vûÏemi. Palác, v nûmÏ Ïila vodní víla. Jako kaÏdá z tûch pohádkov˘ch bytostí i ona byla nadpozemsky krásná. Dlouhé záfiivé vlasy jí spadaly po démantovou ãelenkou aÏ k pasu, zatímco prÛhledné roucho jako by bylo utkáno z namodral˘ch pavouãích vláken, na nichÏ se tfipytily kapky rosy. Ale víme-li z jin˘ch vyprávûní, Ïe vodní Ïínky mohou b˘t docela hodné a pofiádné, provdají-li se za ãlovûka, o téhle se to fiíci nedalo. KdyÏ totiÏ se jí podafiilo svou omamnou krásou i hrou na zlatou flétnu pfiilákat k rybníku nûjakého mládence, bylo jisté, Ïe pfiesnû za sedm dní najdou lidé jeho bezduché tûlo na bfiehu se Ïlutav˘m kvítkem stulíku kolem hrdla. Takové zlo v tom drsném kraji lesÛ je‰tû scházelo! Ze samot ãi z mal˘ch, do daleka roztrou‰en˘ch vísek se pomoci nedovolali, a tak se radûji kaÏd˘ té proradné vodû radûji vyhnul. JenÏe víla si i na lesních cestách nûjakého mládence vÏdycky ulovila, i kdyby mûla zbrousit svûta kraj. Jak˘ tedy div, Ïe potom lidé zaãali ze strachu svá obydlí opou‰tût a stûhovat se radûji dál do âech nebo do Nûmec. Brzy se ale o celé lapálii dovûdûla zámecká vrchnost v Plané. To tak, aby jí utíkali poddaní! ·likové, ktefií tu tenkrát sedûli, mûli je‰tû v Ïivé pamûti boufie sedlákÛ a sami si své spory ãasto vyfiizovali v opilosti stfiílením. Proto hned dostal rychtáfi pfiíkaz, aÈ jen vezme do lesa bifiice a zlou vílu jednodu‰e vyÏene. Ten rychtáfi byl snad je‰tû pfiísnûj‰í neÏ vrchnost sama. Jako ostfiíÏ dohlíÏel trhovcÛm na správné míry ãi váhy, nemilosrdnû udílel ty nejvy‰‰í pokuty i tresty, a je‰tû nemilosrdnûji se staral o vybírání daní. TakÏe mu nûjak vodní havûÈ pfiece nebude v lese dûlat takovou neplechu! Snad deset jich k rybníãku z Plané vyrazilo, ale jak rychle se dostali k lesu, tak rychle se i vrátili zpátky. Z jasného nebe se spustil lijavec jako by provázky spustil, blesk stíhal blesk a do dunûní hromÛ se mísil praskot padajících stromÛ. Jako zajíci se rozutekla celá ta trestná v˘prava do sv˘ch domovÛ a kaÏd˘ byl rád, Ïe se mu nic zlého nepfiihodilo. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168662
No, po takovém neúspûchu se musel rychtáfi pfiece jen zamyslit, jak na vílu vyzrát. Rozumoval proto cel˘ den, neÏ na to pfii‰el: Jaképak vyhánûní s bifiici – vÏdyÈ pfiece staãí rybník vypustit a ta nebezpeãná bytost se musí sama hnout jinam! Aby snad víla nepfii‰la na to, co zam˘‰lí, vypravil se k rybníku jen se sv˘m synem Jirkou. To byl svûtlovlas˘, modrook˘ mládenec, radost pohledût. V lese bylo tentokrát ticho, jen drobné vûtviãky pfii kaÏdém kroku zapraskaly. Ale jak se blíÏili k vodû, tak se zaãaly prodluÏovat a tmavnout stíny, aÏ padla tma, Ïe by do ní mohl rychtáfi postavit svou feruli. V‰ak také natáhl ruku, aby se mu snad syn neztratil, ale aÈ ‰átrá na v‰echny strany, aÈ volá i kfiiãí, Jirku najednou najít nemÛÏe. Jenom tklivé tóny zlaté flétniãky se odkudsi oz˘vají. Potom se tma zase zvolna rozpl˘vá a rychtáfi bûÏí k jezírku jako zbaven˘ smyslÛ. Leã hladina je temná a mlãenlivá. I dal‰í dny byla po mládenci marná sháÀka. AÏ za t˘den na‰li jeho tûlo na bfiehu a jako vÏdy pfiedtím ozdobené stulíkem. Teì uÏ rychtáfi vodní vílu nepodceÀoval. Sám se do lesa bál vkroãit, a tak radûji pfiedal své Ïezlo, neÏ aby jej potkalo dal‰í ne‰tûstí. Po v‰em, co se pfiihodilo, rozhodl jeho nástupce, Ïe bude nejlépe rybník pfiece jen vypustit a navÏdy zasypat. VyÏádal si proto od vrchnosti nûkolik povozÛ se zeminou i náfiadím, vzal bifiice, nádeníky a sedláky z Plané i z okolních vesnic a teprve s takov˘m houfcem se za svítání na zlofieãené místo vydal. Cesta probûhla tentokrát bez nesnází, za den dva rybníãek vypustili a zasypali. Îádn˘ kfii‰Èálov˘ palác se zlat˘mi víÏkami v‰ak na dnû nena‰li, jen vysok˘ nános bahna se tu skr˘val. V‰ichni se tedy radovali, Ïe víla musela odtáhnout i se sv˘m obydlím. Av‰ak naveãer, kdyÏ práce skonãila a chystali se k návratu domÛ, spatfiili nad b˘val˘m rybníãkem vysoko na obloze jasnou Ïlutou hvûzdu, která tu nikdy nezáfiila. A ta hvûzda mûla stejnou barvu i zfieteln˘ tvar, jaké má pût okvûtních lístkÛ vodní lilie neboli stulíku. I kdyÏ tedy byla víla daleko, stále na své sídlo shlíÏela. A ponûvadÏ zde zanedlouho vznikla nebezpeãná baÏina, i nadále se tomu místu lidé vyh˘bali.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168662
O skalnících V pásmu lesnat˘ch kopcÛ zdvíhajících se nad chodsk˘mi vesnicemi k BavorÛm, tûch kopcÛ, zastfien˘ch ãasto mlhami a nízk˘mi mraky, je nemálo skalisek i balvanÛ. A právû ty b˘valy domovem skfiítkÛ, jimÏ se fiíkalo skalníci. Tihle vousatí, vûãnû rozjeÏení pidimuÏíci otevfieli sv˘mi divotvorn˘mi kladívky kaÏd˘ kámen jako ofií‰ek a pod âerchovem, Sádkem, Haltravou i dal‰ími vrchy nadûlali tolik podzemních chodeb a jeskyÀ, aÏ by vám oãi z dÛlkÛ pfiekvapením vypadly! Hledávali tam zlato, stfiíbro, drahokamy a na mou vûru, Ïe jejich král byl tak bohat˘ jako v‰ichni obyãejní králové na svûtû dohromady. Proto také se mûli skalníci dobfie – pofiádali náramné hostiny a mnohdy to v lesích vonûlo jako o posvícení. Samozfiejmû, Ïe ve své pravé podobû do vesnic nechodili. Pfiestrojili se tfieba za handlífie, ale ãlovûk je stejnû poznal, ponûvadÏ se za skalníkem nikdy netáhl jeho stín. S lidmi tihle skfiítkové docela vycházeli, tfieba je v lese semtam pozlobili, jako Ïe jim schovali sekyru ãi pilu. Na druhé stranû je ov‰em i odmûnili a tomu, kdo nemohl mít dûti, zanechali synka nebo dcerku pod stromem ãi pod kamenem. Ze v‰eho nejradûji v‰ak dávali skalníci lidem v‰elijaké hádanky. To tfieba si zasedl nûjak˘ pidimuÏík na chudáka dfievorubce, poskakoval kolem nûho a chrlil rÛzné kliãky, háãky i obezliãky tak dlouho, dokud se nedoãkal odpovûdi. Málokdy ov‰em byly ty odpovûdi správné. A tehdy brali skalníci zkou‰enému, co je zrovna napadlo. Botu, vestu, ba i bez kalhot pfii‰el nûkter˘ ne‰Èastník z lesa! Zato kdyÏ uhodl, mohl dostat hroudu zlata, velikou jako bochník chleba. JenÏe k tomu pr˘ docházelo v onûch za‰l˘ch dobách, kdy v chodsk˘ch hvozdech b˘valo víc medvûdÛ neÏli lidí, a medvûdÛm se hádanky dávat samozfiejmû nemohly. AÏ ‰el jednou kolem lesa star˘ Psutka, myslím teì hospodského z Klenãí, na Díly a z hou‰tí se ozvalo známé: „Hádej, hádej hadaãi!“ No, hospodsk˘ toho nikdy moc nenamluvil, takÏe ani nejbliωí sousedi nevûdûli, má-li pod ãepicí, nebo nemá. Také tentokrát si niãeho nev‰ímal a ‰el dál svou cestou. Skalníci jsou ale odjakÏiva neodbytní. Za chvilku stál rozjeÏen˘ skfiet pfied Psutkou a znovu: „Hádej, hádej, hadaãi!“
b
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168662