Proã se vodní víla promûnila v hvûzdu
PoblíÏ Plané, tam kde se st˘kají hluboké hvozdy Smrãin s âesk˘m lesem, b˘val nevelk˘ rybník. Husté a vysoké jehliãnaté stromy, které vroubily jeho bfiehy kolem dokola, snad zpÛsobily, Ïe se za dne zdála hladina temná a smutná, i kdyby slunce svítilo nevímjak. Zato v noci, kdyÏ mûsíc rozlil po zãefien˘ch vlnkách svou stfiíbfiitou záfi, stal se div. Najednou byste spatfiili pod vodou kfii‰Èálov˘ palác se zlacen˘mi stfiechami a vûÏemi. Palác, v nûmÏ Ïila vodní víla. Jako kaÏdá z tûch pohádkov˘ch bytostí i ona byla nadpozemsky krásná. Dlouhé záfiivé vlasy jí spadaly po démantovou ãelenkou aÏ k pasu, zatímco prÛhledné roucho jako by bylo utkáno z namodral˘ch pavouãích vláken, na nichÏ se tfipytily kapky rosy. Ale víme-li z jin˘ch vyprávûní, Ïe vodní Ïínky mohou b˘t docela hodné a pofiádné, provdají-li se za ãlovûka, o téhle se to fiíci nedalo. KdyÏ totiÏ se jí podafiilo svou omamnou krásou i hrou na zlatou flétnu pfiilákat k rybníku nûjakého mládence, bylo jisté, Ïe pfiesnû za sedm dní najdou lidé jeho bezduché tûlo na bfiehu se Ïlutav˘m kvítkem stulíku kolem hrdla. Takové zlo v tom drsném kraji lesÛ je‰tû scházelo! Ze samot ãi z mal˘ch, do daleka roztrou‰en˘ch vísek se pomoci nedovolali, a tak se radûji kaÏd˘ té proradné vodû radûji vyhnul. JenÏe víla si i na lesních cestách nûjakého mládence vÏdycky ulovila, i kdyby mûla zbrousit svûta kraj. Jak˘ tedy div, Ïe potom lidé zaãali ze strachu svá obydlí opou‰tût a stûhovat se radûji dál do âech nebo do Nûmec. Brzy se ale o celé lapálii dovûdûla zámecká vrchnost v Plané. To tak, aby jí utíkali poddaní! ·likové, ktefií tu tenkrát sedûli, mûli je‰tû v Ïivé pamûti boufie sedlákÛ a sami si své spory ãasto vyfiizovali v opilosti stfiílením. Proto hned dostal rychtáfi pfiíkaz, aÈ jen vezme do lesa bifiice a zlou vílu jednodu‰e vyÏene. Ten rychtáfi byl snad je‰tû pfiísnûj‰í neÏ vrchnost sama. Jako ostfiíÏ dohlíÏel trhovcÛm na správné míry ãi váhy, nemilosrdnû udílel ty nejvy‰‰í pokuty i tresty, a je‰tû nemilosrdnûji se staral o vybírání daní. TakÏe mu nûjak vodní havûÈ pfiece nebude v lese dûlat takovou neplechu! Snad deset jich k rybníãku z Plané vyrazilo, ale jak rychle se dostali k lesu, tak rychle se i vrátili zpátky. Z jasného nebe se spustil lijavec jako by provázky spustil, blesk stíhal blesk a do dunûní hromÛ se mísil praskot padajících stromÛ. Jako zajíci se rozutekla celá ta trestná v˘prava do sv˘ch domovÛ a kaÏd˘ byl rád, Ïe se mu nic zlého nepfiihodilo. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168662