98
n A fg hánská sp olečnost
osídlili horské kraje na východ i na západ od Sulejmánských hor. V polovině 18. století se zbavili perské nadvlády a vytvořili samostatný stát, v němž se stali hlavní složkou společnosti. Jeho východní území bylo v roce 1893 připojeno k Britské Indii. Paštúnové jsou sdruženi v tradičních kmenových svazech, které se dělí na kmeny, obvykle nazývané jménem svého zakladatele. Příslušnost k němu se vyjadřuje buď paštúnskou příponou -zaj (potomek), např. Ghilzaj, Sadózaj, Orakzaj, nebo arabským slovem -chél (původně jízdní oddíl), např. Sulajmánchél. U horských Paštúnů, kteří setrvávají na nižším stupni společenského vývoje, přežívá silný pocit příslušnosti k rodu, klanu a kmenu, kdežto v nížinách se rodová struktura rozložila už v 19. století. Kmenové zřízení tvoří volnou pyramidovou strukturu, která začíná rodinou a vrcholí kmenovým svazem, ale její složky nemají pevně stanovenou vzájemnou podřízenost. Následujících termínů se často užívá libovolně na přeskáčku: Svazek Vulus (svaz kmenů) Chél (kmen) Kaum (klan) Kabíla (čeleď) Mahal (obec) Kahól (rod) Kóranej (rodina)
Představený Chán (náčelník) Mír (kníže) Malik (pán) Mušír (rádce) Karíjadár (starosta) Ríšsafíd (bělovous, stařešina) nejstarší člen
Každý kmen má svůj poradní sbor starších (džirga), jehož jednání se účastní i hlavy podřízených svazků, a své přesně vymezené domovské území. Všechny kmeny nade vše milují svobodu a nezávislost. Paštúnský tradiční zákoník (paštúnválí), jemuž se také říká zvykové právo (ádat), ukládá členům rodů tři hlavní povinnosti: 1. prokazovat štědrou pohostinnost hostům, 2. bezpodmínečně vyhovět prosbě o pomoc a 3. pomstít potupu krevní mstou. Každý Paštún je proto povinen – je-li o to požádán – např. ukrýt pronásledovaného, i kdyby to byl zločinec stíhaný policií. Mimo jiné také proto nemohl vůd-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168631
99
Náro d n o s t i n
ce Tálibánu v roce 2001 vyhovět žádosti Spojených států o vydání teroristy Usámy bin Ládina. Za totalitního režimu se tzv. Revoluční rada ADR pokusila některá ustanovení zvykového práva zrušit, ale nikdo ji neuposlechl. Zákoník paštúnválí bývá dokonce v praxi nadřazen některým ustanovením islámského náboženského práva (šaría). Paštúnové jsou vysocí, silní, velmi odolní, tělesně zdatní, ale přitom štíhlí. Pleť mají poměrně světlou, nosívají plnovous a nechávají si růst husté černé vlasy. Žijí v horách uprostřed drsné přírody a musejí se vyrovnávat s tvrdými životními podmínkami. Jsou vytrvalí a nebojácní, odhodlaní se zbraní v ruce hájit svoji svobodu, kterou si nikdy od nikoho nedali vzít. Nerozlučně k nim patří spolehlivá zbraň a pásy nábojnic křížem přes prsa nebo kolem těla. Lehké palné zbraně si dříve vyráběli sami v primitivních dílnách (např. v Dara Ádamchél), v nichž napodobovali evropské a americké modely. Chlapci se učí střílet už od dětství a boj tvoří hlavní součást jejich výchovy. Paštúnové se tradičně dělí na západní čili horní (Barpuštún) a východní čili dolní (Larpuštún). Ze západních jsou nejpočetnější a nejvýznamnější Duránové, kteří žijí na jihu a jihovýchodě země a dělí se na dvě hlavní větve: Zírak a Pandžpáj. K Zírakům patří Barakzajové, z nichž pocházeli afghánští vládci před rokem 1929, dále Pópalzajové, Ačakzajové, Sadózajové a další. Na východ od nich, hlavně v oblasti Ghazní a Kandaháru, žije druhý nejdůležitější svaz – Ghilzajové. Kdysi bývali vedoucím kmenem a pocházel z nich zakladatel kandahárského knížectví Mír Vajs. I oni se dělí na dvě větve: Toran a Boran. K prvním se počítali i Lódíové, afghánští vládci Indie v 15. a 16. století. Naprostá většina východních Paštúnů žije v dnešním Pákistánu. Na březích řeky Kábul sídlí kmenový svaz Chajbarů, podle něhož dostal jméno nejvýznamnější průsmyk v Hindúkuši. K němu přísluší Orakzajové, Áfarídové, Šínvárové a další. Tádžici Po Paštúnech jsou druhou nejpočetnější národností Tádžici, kteří tvoří asi pětinu obyvatelstva. Většina jich žije na severu v horách provincie Badachšán, podél hranic
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168631
n A fg hánská sp olečnost
100
s Tádžikistánem, v údolí řeky Pandžšír, ale i na severozápadě v údolí řeky Harírúd. Za Tádžiky bývají zaměňováni i Pársíbánové, persky mluvící obyvatelé usazení poblíž íránských hranic. K nim se počítají rovněž persky mluvící Kizilbaši (červené hlavy), nazvaní podle svých červených fezů. Jsou to potomci vojáků a úředníků perského dobyvatele Nádiršáha z 18. století. Mnozí dnes zastávají významné funkce a patří k nejvzdělanějším občanům. K turkoíránské skupině patří ještě Balúčové. Původem jsou kočovní pastevci, ale dovedou být dobrými vojáky a policisty. V usedlém zemědělství se jim příliš nedaří, protože jim v žilách koluje krev kočovníků. V horských dolinách provincie Kunar žije nepatrný počet Núristánců. Snad jsou to zbytky původních indoevropských dobyvatelů Indie. Všichni přijali islám, ale udržují si staré pověry a zvyky. Uzbeci Z národností mongoloidního typu jsou nejpočetnější Uzbeci, kteří tvoří asi desetinu obyvatelstva. Žijí jako usedlí rolníci na severu země při hranicích s Uzbekistánem. Jen o něco méně je Hazárů, kteří se hlásí k šíitům. Někteří badatelé je považují za potomky Čingischánových vojsk, ale pravděpodobně přicházeli do Afghánistánu až ve 13.–15. století. Tureckého původu jsou také Ajmáci, někdy nazývaní Čárajmákové (čtyři kmeny). Podél hranic s Turkmenistánem žijí Turkmeni, většinou usedlí zemědělci, ale i kočovní pastevci. Jejich ženy tkají nejkrásnější koberce. V horském výběžku Váchánu se můžeme setkat s Kirgizy. Ostatní Z cizinců žije v Afghánistánu nejvíc Arabů a Indů. Na tržištích jsou nejvíce vidět sikhští obchodníci z Paňdžábu. Národnostní situaci komplikuje skutečnost, že správní dělení země na provincie příliš neodpovídá etnickému rozmístění obyvatel. V nedávné době byly sice provedeny některé změny, ale všechny rozpory dosud odstraněny nebyly. Vážnou překážkou pro uplatňování ústřední moci na celém území státu jsou některé rysy kmenového zřízení v horských oblastech. Příslušníci horských kmenů nikdy v dějinách neuznávali autoritu panovníka, který sídlil v úrodné nížině, a podřizovali
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168631