98
n A fg hánská sp olečnost
osídlili horské kraje na východ i na západ od Sulejmánských hor. V polovině 18. století se zbavili perské nadvlády a vytvořili samostatný stát, v němž se stali hlavní složkou společnosti. Jeho východní území bylo v roce 1893 připojeno k Britské Indii. Paštúnové jsou sdruženi v tradičních kmenových svazech, které se dělí na kmeny, obvykle nazývané jménem svého zakladatele. Příslušnost k němu se vyjadřuje buď paštúnskou příponou -zaj (potomek), např. Ghilzaj, Sadózaj, Orakzaj, nebo arabským slovem -chél (původně jízdní oddíl), např. Sulajmánchél. U horských Paštúnů, kteří setrvávají na nižším stupni společenského vývoje, přežívá silný pocit příslušnosti k rodu, klanu a kmenu, kdežto v nížinách se rodová struktura rozložila už v 19. století. Kmenové zřízení tvoří volnou pyramidovou strukturu, která začíná rodinou a vrcholí kmenovým svazem, ale její složky nemají pevně stanovenou vzájemnou podřízenost. Následujících termínů se často užívá libovolně na přeskáčku: Svazek Vulus (svaz kmenů) Chél (kmen) Kaum (klan) Kabíla (čeleď) Mahal (obec) Kahól (rod) Kóranej (rodina)
Představený Chán (náčelník) Mír (kníže) Malik (pán) Mušír (rádce) Karíjadár (starosta) Ríšsafíd (bělovous, stařešina) nejstarší člen
Každý kmen má svůj poradní sbor starších (džirga), jehož jednání se účastní i hlavy podřízených svazků, a své přesně vymezené domovské území. Všechny kmeny nade vše milují svobodu a nezávislost. Paštúnský tradiční zákoník (paštúnválí), jemuž se také říká zvykové právo (ádat), ukládá členům rodů tři hlavní povinnosti: 1. prokazovat štědrou pohostinnost hostům, 2. bezpodmínečně vyhovět prosbě o pomoc a 3. pomstít potupu krevní mstou. Každý Paštún je proto povinen – je-li o to požádán – např. ukrýt pronásledovaného, i kdyby to byl zločinec stíhaný policií. Mimo jiné také proto nemohl vůd-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168631