„Pozor, splav!“ zavolal na Luboše od Mánesa na poslední chvíli dramatik. „Pozor, splav!“ varoval ho z Petržílkovy věže Jestřáb. „Bacha, bacha!“ „Blýskavice, Akát!“ vystepoval na plechové střeše i Fred Ginger von Austerlitz. „CHléb nám dává, Akát!“ „Bože, splav, blýskavice!“ porozuměla Boženka stepařské morseovce, lekla se a kniha jí upadla do peřejí. „Do prčic akát!“ „Splav!“ Až v posledním okamžiku strhnul Luboš volant do nepatrné škvíry mezi Střelecký a Žofínský ostrov. „Splav!“ zakryla si Boženka raději dlaní oči. „Splav!“ a nakonec Luboš tvrdě přibrzdil o kamenitý ostrov Žofín, o půjčovnu loděk…
Kapitola LV
ŽOFÍN Divoká voda, kastroly a prkénko za zádí zarachotily na zrádném, kamenitém dnu Vltavy. Zrezivělé vlny u ostrova Žofín se zdály klamně klidné, ale na dohled byla velmi frekventovaná trasa plavby – most Františka Josefa Procházky. Luboš si tedy pro jistotu podal mapu a kompas. „Plovem dobře?“ optala se starostlivě Boženka. „Plovem?“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168622
„Zdá se, že ano.“ Luboš potáhl z dýmky a zkoušel rezavý Žofín opatrně nenápadně minout…
Kapitola LVI
FEJETONISTA „Kde je ta ženská?“ zaječel ale z přítmí ostrova jakýsi frajírek odnaproti, nakulmovaný „malostranský hejsek“. Nakulmovaný, hůlčičku špacírku, rukavičky, psí dečky, módní sluneční cvikr. „Kde je ta ženská?“ Ano, byl to fejetonista Jan Neruda. „Která?“ zajímala ta ženská i Luboše. „Jaká ženská, zrzavá?“ „Světlá, kysličníkem odbarvená, máme rande!“ máchl rukou Neruda ve svátečním kajzeroku. „Čekám tady na ni už půl hodiny! Neviděli jste ji někde?“
Fejetonista
„Neviděli,“ pokrčila paní Boženka ramínky plavek a zaculila se. „Proti proudu žádná ženská není.“ „Baba nevěrná, Mužáková!“ ulevil si Jan Neruda přesto a zahrozil, dupl si. „Že já natruc půjdu za Božkou Němcovou na bělidlo!“
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168622
„I kormidlo trochu zanáší!“ stěžoval si Luboš v námořnickém tričku. „Ale proti proudu žádná baba není.“ „Tak aspoň všechno nejlepší k vašemu hóchcajtu!“ smekl J. Neruda „klóbrš“, zamával hůlkou a špacíroval čekat jinam. „Četl jsem o vás v Prager Blattu, gratuluji, hraboši!“ „Děkujeme!“ poděkovali hraboši. „Kormidlo jde doprava!“ „A co nového chystají Jára Fógl a Pavka Kohout?“ zavolal Neruda ještě, ukázal špacírkou proti proudu. „Co píšou?“ „Ále, jen něco záhadného o ježkovi, stínadlech a stínání!“ křikl na něj Luboš a přidal plyn. „Stínadla? Záhada? Hlavolam? Ježek?“ brumlal si Jan Neruda tiše, ruce a špacírku za zády. „Baba jedna, kam s ní…?“
Kapitola LVII
ACH, TI DISIDENTI! To už ale novomanželé proplouvali vlnobitím u Národního divadla a kavárny Slavie, kormidlo zlobilo. „Jsou vás plný noviny, hraboši!“ Ze Zlaté kapličky vyběhla matka vlasti Kuráž s ochrankou a mávala Rudým právem nad hlavou. „Národ sobě, gratulujeme!“
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168622