Stojím na obvyklém místě předcvičovatelů, na pátém stupni schodiště do patra. Dneska povedu rozcvičku já! Školniki! K pěrvomu upražněniju prigotoviťsja… Nadechnu se a vzpažím, pěkně do výponu na špičky, po mně to udělají školáčkové a školačky přede mnou. Zarjadka začíná. Moje paže sotva stačí opsat dva předpisové kruhy před tělem, když vzduch rozřízne ječivý scat: A whap pa be doo wap… Do zarjadkového pořádku jako když uhodí blesk. Žáčkové ztuhnou, ale pak se začnou smát a poskakovat do rytmu. Got a girl named Sue, she knows just what to do… vřeští odkudsi z poschodí neodolatelný černý homosexuální excentrik, který si říká Little Richard. Co to má být? Jsme přece na výsostném území Svazu sovětských socialistických republik! Před rokem SSSR vypustil první umělou družici Země, ukázal světu svoji převahu. A teď tady jakési Tutti Frutti? Naděžda Sergejevna překvapivě rychle rozpohybuje svoje kila do schodů, Sofia Ivanovna vyskočí od papírů a snaží se překřičet rock’n’roll. Ticho! Ticho! Ticho bude! huláká, což rusky zní jako cícha, cícha, cícha búdět… Gramofon v patře zmlkl v půli slova. Naděžda se vrací, odstrkuje mě ze schodů a velí: Pa klasam postrojiťsja. Začne vyšetřování: Čto eto značit? Komu eto prinadležit? Učitělnica třímá nad hlavou malou vinylovou desku. Proti ní dětské pohledy, zvědavost i rozpaky… Nu vot…?
98 | beatles přistanou v praze dnes večer
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168421
Naděžda se uchýlí k nejtvrdšímu nátlaku. Pozvedne desku před sebou, každému je jasné, že v příštích vteřinách praskne jako oplatka. Než se to může stát, ozve se z poslední řady páťáků hlas: Nelamať! Pažálsta nět! Eto sdělal ja… „Budete si s Vládíkem pěkně hrát a nebudete nás rušit…“ nakázali mi před návštěvou. Psal se rok 1958. Bylo mi sedm a můj otec působil jako delegát na obchodním oddělení československé ambasády v severském městě H. V září nastoupím do ruské školy, ruštinu jsem už trochu pochytal při půlročním docházení do školky-přípravky, děti se ostatně cizí jazyk učí rychle. Vládíkovi — jeho otec mu důsledně říkal Vladimíre — je už jedenáct pryč. Starší brácha Ivan musel zůstat doma v internátní škole, Vladimíra rodiče vyreklamovali a v H. poslali do páté třídy sovětské školy. Sotva se za námi zavřely dveře jeho pokoje, vybafl: „Lego, nebo Merkur? Sparta, nebo Slávie?? Švédi, nebo Fiňáci??? Kovbojové, nebo Indiáni????“ Sypal otázky jednu za druhou a já zkoušel nesmělým hlasem cosi odpovědět. Ale žádná moje odpověď mu nebyla po vůli. Chytil jsem dva pohlavky, žduchanec pěstí, nakonec mě začal škrtit. Nějak jsem se vysmekl a utekl zpátky do obýváku. Ovládl jsem se, abych nebrečel, a posadil se na gauč. Nic jsem neříkal, seděl jsem a koukal před sebe. „No tak, co je? Proč nejsi v pokoji u Vládíka?“ obrátila se na mě matka podrážděně. Poslušně jsem se zvedl a odešel pomalu zpátky ke svému trapiči. Seděl v křesílku a upíral na mě výsměšný pohled.
big beat
| 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168421
„Máš kliku, žes nežaloval, trpaslíku…“ Stál jsem u dveří, připravený k útěku, kdyby se na mě zase vrhl. Vstal a už jen zlehka do mě drcl: „No tak se neboj, srabe…“ Vladimír se rusky naučil neuvěřitelně rychle. Jinak ho ale učení moc nebavilo a pořád něco vymýšlel. Jednou to bylo pár reklamních svítících přívěsků, které přinesl do školy. Malým Rusáčkům se hrozně líbily. „Počkej, dneska něco uvidíš…“ řekl ráno tajemně. O přestávce přívěsky nenápadně rozhodil z ochozu do dvorany a dole rázem nastalo peklo. Žáčkové se začali rvát a přetahovat, trhali si kvůli přívěskům zástěrky a vestičky, fackovali se a kopali. Vladimír stál na ochozu se založenýma rukama a jen se smál. „Slíbil jsem spolužákům malý dárek…“ krčil pak ve sborovně rameny s nejnevinnějším výrazem. Přece nemůže za to, že se školniki porvali, nosy sobě rozbili… Kosa na kámen dopadla, když vymyslel hudební vložku k rozcvičce, spustil v patře gramofon a vrátil se zadním schodištěm. Vladimírův otec kupodivu v rokenrolu imperialistickou hrozbu neviděl, dokonce si pár desek koupil. Elvise a Paula Anku, taky Fats Domina a Chucka Berryho. A ještě toho Little Richarda, se kterým Vladimír tak neslavně zahájil svoji diskžokejskou kariéru. Teď musel kvůli synkovi do školy na kobereček. „Takové nepřípustné chování, soudruhu. Taková ohavná hudba…“ Otec přišel domů rozčilený a hned na úvod Vladimírovi jednu vlepil.
100 | beatles přistanou v praze dnes večer
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168421