v jaké míře je možné moduly oddělit neuroanatomicky. Hudební modulus může mít řadu styčných uzlů se sítěmi, které zpracovávají další složité informace, například intonaci řeči. Na druhé straně může být důsledkem ložiskového poškození mozku poškození některé z hudebních schopností, přičemž jsou ostatní poznávací schopnosti zachovány. Gyrus fusiformis je klíčová součást systému poznávajícího tváře. Kůra sulcus temporalis superior je podobně klíčovou součástí systému poznávajícího hlasy. Současná znalost funkční architektury hudebního mozku je v porovnání s těmito znalostmi nedokonalá. Příkladem je analýza mechanismu odpovídajícího za zpracovávání syntaxe: hudební i jazyková syntax aktivují Brocovu oblast (BA 44, 45 vlevo). Brocova oblast je však rozsáhlá, může obsahovat víc než jednu funkční neuronální síť a úlohy zatěžující syntax aktivují i homologní oblast pravostrannou. Nadto je nutné vzít v úvahu plasticitu mozku. Zvládání hudby se mezi lidmi značně odlišuje – od hudebních laiků přes amatéry k vrcholným hudebním profesionálům. Záleží na míře zátěže. Např. korová reprezentace prstů levé ruky hráčů na strunné nástroje, zvláště reprezentace malíčku, je u těchto muzikantů větší než u lidí, kteří hudebníci nejsou. Zvětšení je nepřímo úměrné věku, ve kterém se muzikanti začali učit hrát – čím mladší, tím je zvětšení větší. V reprezentaci prstů pravé ruky rozdíl zjištěn nebyl. Magnetoencefalografická odpověď sluchové kůry u lidí hrajících na klavír je o čtvrtinu větší než u lidí, kteří na něj nehrají. Raná aktivita předních vnitřních částí primární sluchové kůry vyvolávaná čistými tóny je u profesionálních hudebníků o 100 % vyšší než u nehudebníků. V životním prostředí se čisté tóny nevyskytují, jde tedy o důsledek učení. Na druhé straně mají funkční a anatomické rozdíly mezi hudebníky a nehudebníky vztah k dalším hudebním schopnostem. Z toho plyne, že se kromě učení patrně podílejí i genetické vlivy.
Do jaké míry je hudba vrozená schopnost? Schopnost číst slova je závislá na korových oblastech spodní spánkové kůry vlevo, z toho neplyne, že by moduly, na jejichž činnosti závisí čtení, byly nut-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168417
ně kódovány v genomu. Schopnost číst a psát je kulturní výtvor, lidský mozek užívá oblasti, které byly původně určeny něčemu jinému. Při zkoumání vztahu genů a hudby lze vyjít z analogie s geneticky kódovanou poruchou řeči a jazyka: rodina známá pod iniciálami K.E. má tři generace. Přibližně polovina členů rodiny je postižena poruchou řeči a jazyka. Přibližně polovina dětí postižených jedinců má stejnou poruchu. Děti nepostižených jedinců ji nemají. Analýza rodokmenu ukázala na mutaci dominantního genu, jenž je součástí krátkého raménka chromosomu 7. Náhodně byl objeven sporadický případ téže poruchy. Analýza familiárního a sporadického postižení dokázala, že jde o poruchu genu FOXP2. Porucha není specifická jazykově, poškozeny jsou i pohyby úst. Postižení špatně rozlišují i tvoří rytmus, zatímco melodii rozlišují i tvoří správně. Naproti tomu lidé stižení »tónovou hluchotou« zvládají rytmus, melodii nikoli. Lidé s vrozenou amúzií nezvládají úlohy vyžadující sekvenční organizaci tónů. Je nutné mít na mysli, že genetické studie a studie dvojčat dokazují dědičnost, nikoli etiologii, ukazují na korelaci mezi geny a výsledky testů hudebních schopností. Kdyby byla dědičná neschopnost rozlišovat tóny podmíněna poruchou pružnosti bazální membrány vnitřního ucha, pak by šlo o vztah mezi geny a bazální membránou, nikoli mezi geny a hudebními schopnostmi. Je pravda, že čtení není evolučně dané a je kulturní výtvor. Na druhé straně má dyslexie nepochybně genetické pozadí. Geneticky dané pozadí má i zmíněná kongenitální amúzie nebo tónová hluchota. Sluchové testování 71 členů 9 rodin, v nichž se vyskytuje amúzie, a 75 členů 10 kontrolních rodin dokázalo, že podkladem kongenitální amúzie je porucha zpracovávání zvukové frekvence tónů, nikoli rytmu. V rodinách stižených amúzií bylo stiženu amúzií 39 % probandových příbuzných prvního stupně, v rodinách kontrolních jen 3 % (Peretz et al., 2007)
Hudební predispozice a vývoj »hudebního mozku« u dětí Zdravé děti přicházejí na svět s hudebními vlohami. U kojenců lze prokázat hudební schopnosti, které se podobají hudebním schopnostem dospělých lidí.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168417
Kojenci rozlišují stupnice a rytmus.Ve věku šesti až devíti měsíců dávají přednost konsonantním intervalům před disonantními a stupnicím s nepravidelnými intervaly, což platí i pro uměle vytvořené stupnice. Děti tedy přicházejí na svět se schopností zvládat zvukovou strukturu jakékoli hudby světa. Přednost dávají děti pravidelnému rytmu. Je pravděpodobné, že hudební predispozice není vázána na jazyk. Dětský mozek přichází na svět s poměrně malým počtem hotových zapojení. Je velmi plastický. Zevní prostředí tedy dětský mozek ovlivňuje mimořádně. Vrozeně nevidomí lidé užívají svou zrakovou kůru k lokalizaci zdroje zvuku, jejich sluch lépe rozlišuje výšku i časování tónů než u lidí vidomých. Jestliže děti poslouchají hudbu od raného dětství, pak hudba jejich mozky ovlivňuje. Lidé, kteří o malé děti pečují, jim zpívají – zklidňují je tím, získávají jejich pozornost a sdílejí emoce. Nejmenším dětem zpívají pomaleji, ve vyšších tónech, zdůrazňují rytmus, emoční složka zpěvu je výraznější, než zpívají-li si sami. Dvoudenní slyšící děti, které se narodily neslyšícím rodičům dávají přednost zpěvu určenému malým dětem před zpěvem určeným dospělým lidem. Lidé, kteří pečují o nejmenší děti, na ně mluví zpěvavou »maminkovštinou«. Šestiměsíční děti dávají přednost na ně cílenému zpívání svých matek před na ně cílenou řečí. Zdá se tedy, že vrozený »detektor hudby« zaměří pozornost kojence k hudbě. Tento systém může být propojen k hypotetickému obecnému systému přijímání a zpracovávání informací ze zevního prostředí, jenž dokáže získávat hudební pravidla učením. Hudební schopnosti mohou být projevem základní vlastnosti mozku, kterou je poznávání pravidelně se opakujících jevů v prostředí. Osmiměsíční děti využívají tuto základní schopnost stejně jako opice tamaríni. Sedmiminutová expozice rozličným tónům dostačuje, aby ji osmiměsíční děti rozlišily. Funkční specializace, tvorba různých druhů hudebních modulů, může být až následný jev. Melodii rozlišují osmiměsíční kojenci stejně dobře jako dospělí. Transponovaná melodie pro ně není nový jev, i když jsou tóny, které ji tvoří, odlišné od tónů předešlé melodie. Jakmile se však pořadí tónů přehodí, stane se pro děti melodie něčím novým. Okamžitě upnou pozornost na reproduktor, z něhož slyší melodii s odlišným pořadím tónů. Relativní změny subjektivně vnímané
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168417