Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168257
XII —— —— —— —— —— —— —— —— —— —— —— —— ——
Dva páry kalhot tři košile spodní prádlo ponožky ručník hřeben kostka mýdla žiletky vložky červený sešit mapa náplast aspirin…
Na něco zapomněla, ale nevěděla na co. Gerda si opřela prst o čelo a na okamžik se zamyšleně zastavila před otevřenou cestovní taškou položenou na posteli. Po chvíli luskla prsty. Jasně. Španělský překladový slovník. Španělsko se stalo středem velkého víru světových událostí. O ničem jiném se nemluvilo. Dokonce i surrealisté, kteří měli k politice nejdále, se přidali na stranu republikánů. Scházeli se doma jednou u toho, pak u onoho v nahodilých skupinkách a probírali žhavé novinky, které byly čím dál rozporuplnější a znepokojivější. Vojenské povstání na Kanárských i Baleárských ostrovech. Odpor obyvatelstva kladený v Asturii. Vzpoura v Seville, za níž stál jistý Queipo de Llano. Zabíjení, vraždění a čistky v Navaře a ve Valladolidu… Výjevy, které si každý vybavoval v mysli, až příliš připomínaly Goyovy temné obrazy. Rudá barva spojená s ohněm a střelbou
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168257
a dehet představující peklo. Proto, když pak později začalo systematické bombardování Madridu, každý granát dopadal i na základy, na nichž stála Paříž. Jako by šlo o výstrahu před pohromami, které měly Evropu teprve postihnout. V ulicích to vřelo. Všichni chodili do La Coupole a do kavárny Café de Flore s dychtivým očekáváním, že se dozví ještě něco víc, než o čem se bylo možné dočíst v novinách. Vyhledávali nejčerstvější novinky, svědectví z důvěryhodného zdroje, jakoukoli novou zprávu… Zatímco vlády evropských zemí zanechaly mladou španělskou republiku pod kopyty koní, obrovská armáda mužů a žen se ji vydala bránit sama a neváhala riskovat. Byli mezi nimi spisovatelé, pracující z železáren, dělníci z přístavů na Rýnu a na Temži, umělci, studenti. Většina z nich neměla vůbec žádnou vojenskou průpravu, všichni ale byli hluboce přesvědčeni, že za Pyrenejemi začal souboj v páce, jehož výsledek ovlivní celý svět. Byli mezi nimi i novináři a foto grafové, desítky zvláštních zpravodajů ze všech zemí. Mnozí z uprchlíků, kteří po nocích v Capoulade společně s Gerdou a Capou sedávali u stolu a kouřili, nastoupili do mezinárodních brigád… Básník Paul Éluard napsal do úvodníku v L’Humanité: „Člověk si zvykne na vše / kromě ocelových ptáků / kromě své nenávisti k tomu, co se leskne / kromě toho, že by jim měl ustoupit.“ Gerda se podívala z okýnka. Nikdy předtím v letadle neseděla. Pyreneje měly pod trupem letadla vybledlou barvu slézu jako mnohokrát prané tričko. Každé úbočí jako by si v pozdním odpoledni brázdilo vlastní stín. Vydavatel časopisu Vu, Lucien Voguel, vyslal do Barcelony letadlo s malou výpravou novinářů, protože chtěl vydat zvláštní číslo o občanské válce. Čisté nebe průzračné jako akvárium, jasné, limetkově zelené světlo s heliem a parheliem. Gerda byla pohroužená do toho prostoru, který se zakrátko začal pokrývat hvězdami. Až moc hezký, přemýšlela nahlas. Capa si ji prohlížel, jako by se s ní zrovna seznámil. Nikdy mu nepřipadala krásnější. Hlavu měla opřenou
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168257