96 /
KAZUISTIKY
chodí. To znamená, že A. tímto způsobem překonal všechny prognózy, které nám lékaři předpověděli. Nastal v průběhu fyzioterapeutické léčby nějaký výrazný/zásadní zlom? Když bylo A. 13–14 let, tak se i přes velmi intenzivní cvičení prohloubila těžká asymetrie a deformace páteře ve smyslu skoliózy, která se stala důvodem dalších zdravotních potíží. Jezdíte do lázní? Jak probíhá terapie tam? Do lázní nejezdíme. Každý pokus o lázeňský pobyt skončil po mém zjištění skutečnosti, že doma je pohybový a léčebný režim pro A. intenzivnější a komplexnější než v lázních. Jaké používáte kompenzační pomůcky? Ortézy na vertikalizaci, Redcord, dříve jsme používali i mechanismus pro vis hlavou dolů, závěsné popruhy na chůzi a korzet do invalidního vozíku při cestování. Jaký je další cíl, čeho byste chtěli s A. v pohybu dosáhnout, v čem je ještě možné se zlepšovat? Nyní je pro A. důležité udržovat celkovou kondici a svalovou sílu, už jen pro radost z pohybu. Pro A. je cvičení, které pro něj připravila a vybudovala Mgr. Eva Marešová, životně důležité, bez cvičení by A. nemohl vůbec existovat.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168188
/ 97
12.
VČASNÁ DIAGNOSTIKA DĚTSKÉ MOZKOVÉ OBRNY U DĚTÍ OD 2 DO 6 MĚSÍCŮ
Koncem 90. let 20. století jsem byl přítomen na kursech Vojtovy metody v Římě ve Vojtově centru, které tehdy vedla nezapomenutelná Jarka Havlová-Boni. Tam se mi profesor Václav Vojta během našich rozhovorů a při vyšetřování malých pacientů svěřil hned několikrát s vážnými obavami, že se mu jeho metodiku včasné diagnostiky hybných postižení – zejména pak včasného záchytu spastických forem DMO již kolem 3. měsíce věku – nepodařilo dosud obecněji rozšířit (ať už v Německu, Itálii, Japonsku, ČR či jinde), že ji ve zmíněných zemích používá jen několik málo lékařů, že se asi »neujme« a nakonec prostě zanikne… Říkal doslova, že jej to tíží jako »černá noční můra«. Tutéž obavu s ním sdílela i Jarka Havlová-Boni, která tuto jeho diagnostiku též ovládala, a to jako jediná v celé Itálii. Od nich obou jsem se zmíněnou metodu včasné klinické diagnostiky naučil a s úspěchem ji ve své neurologické praxi v ČR od té doby používám. Jarka zemřela v roce 1999 a rok po ní i profesor Vojta. Postupně stále víc a víc »straší« tato »černá noční můra« nejen mne, ale také Mgr. Evu Marešovou, fyzioterapeutku, jež s profesorem Vojtou i s Jarkou léta spolupracovala, rozšířila Vojtovu metodu ve Švédsku, nyní pracuje znovu i v ČR a pro mě je ctí, že s ní nyní i já mohu spolupracovat. Rovněž ona si totiž dobře uvědomuje, že na co nejvčasnějším rozpoznání DMO a co nejvčasnějším zahájení terapie reflexní lokomocí podle Vojty u dětí s DMO záleží dosažení těch nejlepších léčebných výsledků – dokonce i vyléčení u části pacientů! A byla to právě ona, Eva Marešová, která mne po mnohokrát opakovaném naléhání (podobně jako Cato Starší končíval každý svůj proslov v římském senátě výrokem – »Ostatně si myslím, že Kartágo by mělo být zničeno!« – až toho nakonec dosáhl) přiměla k tomu, abych to, čemu jsem se od profesora Vojty a Jarky naučil – pokud jde o včasnou detekci hybných postižení, zejména spastických a dyskinetických forem DMO –, sepsal a spolu s její terapeutickou částí publikoval. A to právě nyní rád činím. Teprve zhruba v posledním půlstoletí se na tematicky úzce zaměřených lékařských kongresech a obdobně i v odborné literatuře postupně stále častěji objevují zmínky o zásadní důležitosti co nejvčasnějšího záchytu (rozpoznání) DMO – tj. stanovení diagnózy DMO u kojenců v co možná nejnižším věku. Ukazuje se totiž, že včasné (zde je tím míněn vývojový věk do půl roku postnatálně) rozpo-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168188
98 /
VČASNÁ DIAGNOSTIKA DMO U DĚTÍ OD 2 DO 6 MĚSÍCŮ
znání DMO (nebo i jen ohrožení možným vývojem směrem k DMO) má zásadní význam pro prognózu každého jedince postiženého touto nemocí – pokud ihned po stanovení diagnózy (DMO nebo jejím ohrožením) je započato s intenzivní fyzioterapií (podle zkušeností autora nejlépe Vojtovou metodou). Na důležitost včasné diagnostiky DMO a její včasné terapie ovšem poukazuje u nás vedle Vojty17,93–97 více autorů, předně Vlach,17,90,91 ale i Lesný,17,55 Véle,88,89 Fišarová,20 Svatý,81 Pfeiffer,17 Stehlík,80 Čápová,14 Čiperová,91 Zezuláková,46,100 Komárek,45,46 Kolář,42–44 Kraus,51 Malá,59 Doležal,41 Kofránková,41 Klánová,40 Seidl,77 Obenberger,77 Kovářová,50 Vacuška,50 Peychl,69 Šimánková,83 Mydlil,83 Vágnerová.83 V zahraničí jsou to pak zejména Bobathovi,7 Prechtl,27,48 Gesell,22 Bauer,52 Lajosi,52 ale i Schaltenbrand,75,76 Amiel-Tisonová,2 Dargassiesová,3,16 André-Thomas,3 Collisová,11,12 Peiper,67,68 Petö, Hagberg,28 Brett,8 Milani-Comparetti,61 Havlová-Boni,29 Feldkampová,19 Kongová,47 Tomi,85 Paine,65 Burns,9 Glascoe,23 Capute,10 Shapiro,10 Salokorpi,74 Lindström,56 Bremberg,56 Taft,84 Blasco,6 Zafeirou99 a řada dalších. Pokud jde však o metodiku, tedy o způsoby této včasné diagnostiky DMO i ostatních hybných postižení v nejranějším kojeneckém věku, pak je nutno uvést, že většina jmenovaných autorů k tomuto problému (včasné diagnostice) přistupovala a dosud přistupuje individuálně, tj. většinou vzájemně dost odlišně – a tedy i s odlišnými výsledky. Znamená to, že tato metodika včasné diagnostiky DMO i ostatních hybných postižení v nejranějším kojeneckém věku není – celosvětově ani kontinentálně, dokonce ani na úrovni jednotlivých států – standardizována.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168188