Do poslední kapky MUDr. Jiří Šulc, primář chirurgie v Novém Bydžově, byl pracovitý, velmi energický, někdy až výbušný. Operoval se svým začínajícím sekundářem, kterému asistoval při jedné z jeho prvních operací. Při výkonu se objevilo menší krvácení, kterého si mladičký operatér zatím nevšímal. Ale pečlivý primář byl názoru, že je třeba i toto malé krvácení stavět. Rozčilil se a vybuchl: »Vy byste, kolego, operoval až do poslední kapky krve!«
Ohleduplný Nastala zima, napadla spousta sněhu. Ve Strážném v Podkrkonoší porazilo pana Pavlíka auto. Menší odřeniny obličeje, krevní výrony na trupu, ale zase nic tak závažného. Byl přivezen na chirurgii do vrchlabské nemocnice. Vyšetřil a ošetřil jej mladý lékař, trochu unavený ze záplavy práce s lyžařskými úrazy. Pan Pavlík se moc omlouval: »Promiňte mi to, pane doktore, já vím, že je teď nevhodná doba, když máte tolik práce s těmi zlomeninami lyžařů. Skutečně mě to moc mrzí, měl jsem přijít jindy.«
Na shledanou u hrušky! Jeden pražský dermatolog se vypravil do Krkonoš. Přijel do Špindlerova Mlýna a vydal se ke sjezdovkám na Pláni. Sešel se tam se známými, povídali si a pak se rozjeli dolů po černé sjezdovce. Před startem mu kynuli: »Tak na shledanou u hrušky!« Zarazil se, pozdrav to byl nový, ale pak jej během dne slyšel ze všech stran několikrát; tak si řekl, že je to něco jako hornické »Zdař bůh!« nebo něco podobného, a tak vesele před startem také provolával: »Na shledanou u hrušky!« Lékař byl však lepší dermatolog než lyžař, a černá
'$
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168169
sjezdovka nakonec také umí své. A pan doktor skončil pod smrkem se zlomenou nohou. Horská záchranná služba ho dopravila dolů do Špindlu a sanitka odvezla do vrchlabské nemocnice. Zde se představil jako lékař, a tak k němu zavolali pana primáře. »Já jsem Hruška, tak co se vám stalo, pane kolego?« A teprve teď zjistil pražský kožař, že svrchu uvedený pozdrav není žádné symbolické zaklínadlo, nýbrž že má reálný původ. Vrchlabský primář Hruška je vyhlášený specialista na zlomeniny dolních končetin.
Specialista V nemocnici v Litomyšli byl dlouhá léta zaměstnán zřízenec pan Šplíchal, známá místní postava. Jednou pomáhal na operačním sále a jeho výkon nebyl dokonalý, spíše nutno říci, že měl k dokonalosti velmi daleko. Operujícímu primáři MUDr. Karlu Tichému došla trpělivost a spustil pravý chirurgický kravál, v němž nechybělo nějaké peprnější slůvko. »Pane primáři,« omlouval se pan Šplíchal, »víte, když já jsem spíš internista než chirurg.«
Není k potřebě Pan Vaněk utrpěl menší tržnou ránu na hlavě. Na chirurgické ambulanci nemocnice v Litomyšli mu ji vzorně ošetřil MUDr. Alois Vojta, zástupce primáře. Ránu vyčistil, sešil pěti stehy a povídá: »Tak, pane Vaněk, napíšeme vám neschopenku a za tři dny se přijdete ukázat, ano?« Pan Vaněk však odmítl: »Ne, neschopenku nechci, pane doktore, já v práci hlavu stejně na nic nepotřebuju, já pracuju jako vrátný.«
'%
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168169
Spíše učitelská než medicínská Na chirurgii v Litomyšli přivedla vyplašená učitelka ze školní družiny asi desetiletou dívku s rozbitou hlavou. Zatímco lékaři líčila, jak k úrazu došlo, mladá slečna stále hlasitě naříkala. »Neřvi už, ty káčo pitomá,« okřikla ji znervóznělá paní učitelka. Pak se však zarazila a rozpačitě se omlouvala: »Promiňte, pane doktore, já jsem si neuvědomila, že jsme v nemocnici a ne v družině.«
Meze rektoskopie Jednomu pacientovi na chirurgickém oddělení v Chrudimi prováděl primář MUDr. Josef Bartůněk rektoskopii. Pacient při zavádění rektoskopu trochu víc naříkal, napínal se, zkrátka neuvolnil své svalstvo, jak náleží. Primář jej uklidňoval: »Tak hezky klidně dýchejte, otevřete ústa…« Vtom jej pacient přerušil: »To už jste tak daleko, pane primáři?«
O vládním radovi Trnkovi Na chirurgii v Havlíčkově Brodě vládl dlouhá léta primář MUDr. Pavel Trnka, vynikající a úspěšný chirurg. Měl titul vládního rady, a tento titul se zde uchovával ještě léta poté, co podobné tituly již dávno úředně neexistovaly. V té době byl vládní rada Trnka stále na oddělení, do své vily, která byla naproti nemocnici, chodil vlastně jen na oběd a na noc. Ke každému i jen trochu závažnějšímu příjmu jej museli budit a o všem jej informovat. Podobně jako primář, byl stále na oddělení i jeho zástupce MUDr. Cyrany, v té době již starší, dávno ženatý chirurg. Když chtěl navštívit rodinu, a to bylo vlastně
'&
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168169