Ví, co chce MUDr. Jiří Láska, primář interního oddělení v Chebu, byl současně při svém interním primariátu i lázeňským lékařem v nedalekých Františkových Lázních. Zde jej navštívila nová lázeňská pacientka, dáma z »lepší« pražské společnosti. Hned na úvod první návštěvy, ještě před prohlídkou, se jí zeptal lékař: »Co vám chybí, paní Vomáčková?« A tu slyšel ke svému údivu místo výčtu obtíží podrobný návod na potřebnou farmakoterapii: »Tak nejdřív bych potřebovala Neuralgen, asi tři balení, pak Meprobamat, taky třikrát... Dále Fenmetrazin, to by mi stačilo jedno balení, nějaký Seduxen, ten mi už dochází, tak to bych prosila dvě balení, a nějaký Brufen, tak tři balení. A případně, když už jste v tom psaní, tak nějaký ten Acylpyrin… A to by snad bylo vše. A kdybych snad něco potřebovala, tak bych si dovolila zase přijít... Jste tu vždy v úterý a v pátek, ano?«
Mlha a alkohol Na mostecké interně vládl v padesátých letech velmi přísný primář, věhlasný odborník. Mimo jiné si potrpěl i na správné oblečení svých lékařů i sester a hlavně na přesnost – včetně docházky. V Mostě bývají zrána často mlhy. A tak jednou ráno, když lékaři předchozí večer něco slavili, jeden sekundář interního oddělení jednoduše zaspal. Opozdil se o více než půl hodiny. Pochopitelně přišel pozdě na ranní hlášení a ke vší smůle potkal celou skupinu lékařů v čele s panem primářem, jak jdou na vizitu. Primář se jej zeptal, proč se tak opozdil. A mladého internistu v tom rozčilení a strachu nenapadlo nic jiného, než se vymluvit na mlhu: »Pane primáři, nebudete mi to věřit, ale já jsem v té mlze zabloudil.« Primář se na něj zkoumavě podíval, ale protože stál již blízko vystrašeného sekundáře, ucítil následky noč96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168166