Ví, co chce MUDr. Jiří Láska, primář interního oddělení v Chebu, byl současně při svém interním primariátu i lázeňským lékařem v nedalekých Františkových Lázních. Zde jej navštívila nová lázeňská pacientka, dáma z »lepší« pražské společnosti. Hned na úvod první návštěvy, ještě před prohlídkou, se jí zeptal lékař: »Co vám chybí, paní Vomáčková?« A tu slyšel ke svému údivu místo výčtu obtíží podrobný návod na potřebnou farmakoterapii: »Tak nejdřív bych potřebovala Neuralgen, asi tři balení, pak Meprobamat, taky třikrát... Dále Fenmetrazin, to by mi stačilo jedno balení, nějaký Seduxen, ten mi už dochází, tak to bych prosila dvě balení, a nějaký Brufen, tak tři balení. A případně, když už jste v tom psaní, tak nějaký ten Acylpyrin… A to by snad bylo vše. A kdybych snad něco potřebovala, tak bych si dovolila zase přijít... Jste tu vždy v úterý a v pátek, ano?«
Mlha a alkohol Na mostecké interně vládl v padesátých letech velmi přísný primář, věhlasný odborník. Mimo jiné si potrpěl i na správné oblečení svých lékařů i sester a hlavně na přesnost – včetně docházky. V Mostě bývají zrána často mlhy. A tak jednou ráno, když lékaři předchozí večer něco slavili, jeden sekundář interního oddělení jednoduše zaspal. Opozdil se o více než půl hodiny. Pochopitelně přišel pozdě na ranní hlášení a ke vší smůle potkal celou skupinu lékařů v čele s panem primářem, jak jdou na vizitu. Primář se jej zeptal, proč se tak opozdil. A mladého internistu v tom rozčilení a strachu nenapadlo nic jiného, než se vymluvit na mlhu: »Pane primáři, nebudete mi to věřit, ale já jsem v té mlze zabloudil.« Primář se na něj zkoumavě podíval, ale protože stál již blízko vystrašeného sekundáře, ucítil následky noč96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168166
ního požití alkoholu. Prohlásil stručně: »Mlha je tam hrozná, ale u té vaší ubytovny (ta byla pouze několik set metrů od nemocnice) zřejmě došlo k výronu alkoholu z prasklého potrubí a vy jste se zřejmě nadýchal mlhy s alkoholovými parami. Koukejte si vzít plášť a dožeňte nás na prvním pokoji!«
Osobité testování Vynikající kardiolog, primář interního oddělení nemocnice v Ústí nad Labem MUDr. Max Winternitz trpěl několik let anginou pectoris. Léčil ho MUDr. Zdeněk Fejfar z pražského IKEM tehdy oblíbenými blokádami ganglion stellatum. A primář Winternitz měl velmi osobitý test, jak si ověřovat úspěch léčby. Sjel tramvají dolů k Vltavě a pak se vracel pěšky nahoru Nerudovou ulicí. Přitom hodnotil počet nitroglycerinových tablet, které musel cestou použít.
Zajímavost Na infekčním oddělení nemocnice v Ústí nad Labem probíhala velká vizita. Pan primář Kolouch diktoval závěr vyšetření jedné pacientky: »Typická infekční hepatitida. Pozoruhodnost: Pacientka je žlutá jako citron, přitom má nápadně růžové patro.« Zapsáno. Vizita pokračovala. Po dvou dnech znovu primářská vizita. Pacientka byla celá ikterická, i patro měla nažloutlé. Pan primář upozorňoval mladší kolegy: »Tak vidíte, už se to vyrovnalo. Ale stejně je zajímavé, že sliznice zežloutla později než kůže.« Tu se nesměle ozvala pacientka: »Pane primáři, já jsem si vyndala protézu.«
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168166
Podvědomí Na interním oddělení nemocnice v Litomyšli probíhala právě velká vizita. Primář MUDr. Jaroslav Nosek přikročil k dalšímu lůžku se starší pacientkou, která si klidně a spokojeně pochrupávala. Přednosta oddělení ji chtěl šetrně vzbudit, a tak jí zlehka pohladil ruku. Pacientka se v polospánku zavrtěla a nevrle odpověděla: »Dej si teď pokoj, dědku!«
Rada do života Mladý Honzík Vanýsek, syn oftalmologa MUDr. Jana Vanýska, pozdější známý psychiatr, navštívil na brněnské interní klinice svého slavného dědečka profesora a přednostu kliniky MUDr. Rudolfa Vanýska. Vyptával se dědy na některé taje interního vyšetření. Dostal radu do života, která má v medicíně všeobecnou platnost, a to nejen v interně: »Honzíku, moč musíš vyšetřit každému, i kdyby si k tobě přišel třeba jenom pro peníze.«
Nechce se nervovat Docent MUDr. František Hora z předválečné propedeutické kliniky brněnské Masarykovy univerzity si jednou náhodně změřil krevní tlak. I když neměl žádné obtíže, ten tlak byl trochu vyšší. Pochopitelně ho to zneklidnilo, a tak navštívil kolegu MUDr. Jaroslava Pojera na interní klinice. Ten jej vyšetřil a pak ho chtěl trochu uklidnit: »No, máš ten tlak trochu vyšší, ale není to žádná katastrofa, to spravíme. Především musíš trochu změnit životosprávu. Hlavně se nenervovat, klid, žádné rozčilování. No a potom se trochu omezit v jídle, musíš si dát pozor, abys nepřibíral na váze, raději trochu zhubnout… No a jen občas tu skleničku vína… a pochopitelně nekouřit, a…« 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168166