S jedním uchem naveselo (Ukázka, strana 99)

čil, uložil arch po archu a seznam po seznamu zpátky do papírových desek a sáhl po telefonu. Číslo na inženýra Kašpara znal nazpaměť. Ale po chvíli si vybavil toho člověka s gotickým sklepem z Jánského vršku, jak tenkrát plakal. „Do prdele!“ zašeptal při té představě, položil sluchátko a pak pečlivě vrátil všechno do igelitové tašky a schoval do knihovny za Sebrané spisy Mistra Jiráska.

97

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167958

Osm minut

98

„Nedostatek slunečního svitu,“ řekl, „tvrděj, že to člověka deptá.“ „Bodejť by ne,“ přitakala jeho žena a zvedla se ze židle, aby odnesla talíře. „Dáš si kafe?“ zeptala se a on se po těch slovech podíval na hodinky a teprve potom odpověděl. Řekl s pohledem stále upřeným na ciferník, že bez kofeinu a jenom malý. „Já taky,“ řekla, „taky si dám malý.“ „Do bucláčku?“ zeptal se, i když věděl, že jinak to nechce. „Ano, udělám je do bucláčku.“ „Tak fajn,“ pokýval spokojeně hlavou, a když už byla v kuchyni, zavolal za ní, že mu dneska chutnalo. „Děkuju,“ volala zpátky, „i mně to chutnalo.“ „Čerstvýho pstruha já mám nejradši, ale musí bejt opravdu čerstvej,“ zdůraznil, když se za chvíli vrátila.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167958

„Já taky,“ řekla a položila před něj baňatý hrnek s kávou bez kofeinu. „Děkuju,“ řekl a přitom jí prstem přejel po hřbetě ruky. „Musím si je nakrémovat, úplně mi šustí,“ ucukla stydlivě a dodala, že on by taky měl. „Taky šustíš,“ řekla mu skoro vyčítavě. „Šustíme oba,“ prohodil při míchání kávy, „už jenom slabě šustíme a chybí nám sluneční svit. Jako těm kytkám. Možná že je nebezpečný se mnou jenom pobejvat v jedný místnosti.“ Vydechuju jedy, pomyslel si, ale neřekl to, protože po tak dobré večeři by se to ani nehodilo. Neříkal jí všechno, co ho napadlo, nechtěl ji zavlékat do svých pochmurných nálad už jenom proto, aby je nezesiloval. Ostatně ani o své poslední návštěvě u doktora jí nic neřekl. „Pamatuješ na Sunion?“ zeptala se ho najednou s úsměvem. „Bodejť bych se nepamatoval,“ vzdychl, „v kolikátým to vlastně bylo?“ „Není to tak dlouho, byli jsme tam v devadesátým.“ „Takže rovnejch dvacet let a ty řekneš – není to tak dlouho…“

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167958