Postkritický proud v současné angloamerické teologii (Ukázka, strana 99)

pozn·nÌ (obnova mysli). Vztah teologie k cÌrkevnÌ praxi je vzhledem k moûn˝m deformacÌm cÌrkevnÌ praxe svobodnÏ kritick˝, i vztah lex orandi ñ lex credendi funguje dle H¸ttera v obou smÏrech. Pathos (Ñsufferingì) teologickÈho pozn·nÌ vrcholÌ v pozn·nÌ Boha skrze smrt a vzk¯ÌöenÌ.

O prim·t Ducha ve svÈ teologii usiluje dnes cel· ¯ada teolog˘, z autor˘ probÌran˝ch v tÈto knize zejmÈna K. Vanhoozer. TakovÈ ˙silÌ nutnÏ vzbuzuje v r·mci paradigmatu novovÏkÈ vÏdy obavy, jak je bude moûnÈ skloubit s vÏdeckostÌ teologie. P¯ipraveni ˙vodnÌ kapitolou naöÌ knihy, v nÌû jsme se zab˝vali Pol·nyiho anal˝zou vÏdeck˝ch objev˘, m˘ûeme nabÌdnout urËitÈ ¯eöenÌ. Pol·nyi zjistil (a s·m ve svÈ praxi zakusil), ûe tomu nenÌ tak, ûe by vÏdec neochvÏjnÏ kr·Ëel k objevu aplikacÌ vÏdeckÈ metodologie, ale ûe k objevu doch·zÌ jin˝mi cestami a metodologie slouûÌ zejmÈna k dodateËnÈ racionalizaci objevu. Je-li tomu tak, nebr·nÌ teologii nic v tom, aby byla pathosem Ducha svatÈho a dodateËnÏ svÈ pozn·nÌ kontrolovala p¯Ìsluön˝mi vÏdeck˝mi metodami.

Druh˝ (aû druh˝!) p¯ÌspÏvek se zab˝v· BiblÌ, autorem je lutersk˝ teolog David S. Yeago (s. 49 ñ 93). Ten v ˙vodu p¯ipomÌn· starou tradici, podle nÌû je cÌrkev privilegovan˝ locus v˝kladu PÌsma. O toto privilegium cÌrkev (ch·panou jako kr·lovskÈ knÏûstvo) paradoxnÏ p¯ipravilo poreformaËnÌ uËenÌ o perspikuitÏ (jasnosti) PÌsma svatÈho. Je-li totiû PÌsmo obecnÏ jasnÈ, nenÌ nakonec t¯eba ani to, aby byl interpret kvalifikov·n vÌrou, naopak, cÌrkev se zaËne jevit jako spoleËenstvÌ hermeneutick˝ch amatÈr˘ ñ a v r·mci obvyklÈ dialektiky egalit·¯stvÌ nahradÌ knÏze a proroka, privilegovanÈ charismatem, profesor privilegovan˝ cechovnÌm certifik·tem. UËenÌ o verb·lnÌ inspiraci nenÌ skuteËnou alternativou k modernÌmu kriticismu, protoûe nepostihuje komplexnÌ dynamiku p˘sobenÌ Ducha svatÈho v PÌsmu, kterou star· cÌrkev spat¯ovala v pojetÌ PÌsma jako kvazisakrament·lnÌho n·stroje p˘sobenÌ Ducha svatÈho v dÏjin·ch sp·sy ñ n·stroje, jÌmû Duch oslavuje Krista a buduje cÌrkev. To je pak takÈ kritÈriem interpretace. Text i jeho Ëten·¯i jsou zasazeni do kontextu vÌry (a do öiröÌho kontextu Ëten·¯ovy historickÈ situace), a interpretace nenÌ produkcÌ, ale objevov·nÌm v˝znamu. NejuûöÌm kontextem je r·mec vytv·¯en˝ st·lou Ëetbou PÌsma (historicky v˝znamnÏ zejmÈna neust·-

K A P I T O L A » T V RT¡

101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167762

lou recitacÌ ûalm˘). V r·mci kontextu vÌry je urËit˝ smysl oblig·tnÌ.

Kristus nenÌ minulou postavou, ale je p¯i ËtenÌ v cÌrkvi pozdravov·n jako p¯Ìtomn˝: Sl·va tobÏ, Pane. Yeago p¯ipomÌn· Irenej˘v argument: N·ö pohled je ve shodÏ s eucharistiÌ a eucharistie podporuje n·ö pohled (Adv. haer. IV, 18,5). U Luthera jeötÏ nebyla jasnost vlastnostÌ textu, byla in verbi ministerio posita. Inspirace PÌsma nenÌ ñ fundamentalisticky ñ uËenÌm o tom, jak m˘ûe existovat neomyln˝ text, ale v¯azenÌm PÌsma do ekonomie sp·sy. Duch svat˝ nenÌ konzervov·n v textu PÌsma, ale trvalost textu umoûÚuje novÈ mluvenÌ Ducha na z·kladÏ tÏchto text˘, neust·lou inspirovanou relekturu PÌsma. Jednota PÌsma nenÌ jeho internÌ vlastnostÌ, ale je d·na jednotou p˘sobenÌ Ducha v dÏjin·ch sp·sy. Jednotu kanonickÈho PÌsma vöak nesmÌme vidÏt p¯Ìliö neproblematicky na ˙kor partikularity konkrÈtnÌho textu a jeho zvÏsti. Tzv. figurativnÌ (p¯enesen˝) v˝klad PÌsma byl dle Yeaga v˝razem vÏdomÌ cÌrkve o v˝znamu Krista pro v˝klad Bible a naivnÌm se zaËal jevit aû v okamûiku, kdy se toto distinktivnÏ cÌrkevnÌ vÏdomÌ ze spoleËnosti vytratilo. Co se t˝Ëe dnes mÛdnÌ ÑûidovskÈì Ëetby PÌsma, soudÌ Yeago, ûe v podstatÏ st·le Ëteme PÌsma zp˘sobem zaloûen˝m na rozhodnutÌch uËinÏn˝ch ûidy, ovöem rozdÏlen˝mi ñ ûidÈ, kte¯Ì nep¯ijali Krista, Ëtou PÌsma ve svÏtle ˙stnÌ tradice synagog·lnÌho v˝kladu po zniËenÌ chr·mu, ûidÈ, kte¯Ì p¯ijali Krista, Ëtou PÌsma ve svÏtle apoötolskÈho k·z·nÌ, ûe JeûÌö je P·n a Mesi·ö, a v kontextu eucharistickÈho shrom·ûdÏnÌ.

P¯i vöem respektu k prioritÏ ûid˘ je ovöem t¯eba nezapomenout, ûe k¯esùansk· exegeze StarÈho z·kona, kter· by plnÏ uspokojovala judaisty, principi·lnÏ nem˘ûe existovat. To, ûe v˘bec Ëteme texty urËenÈ jin˝m lidem jinÈ doby, je t¯eba reflektovat eklesiologicky ñ bohosluûebnÈ shrom·ûdÏnÌ se tÌm identifikuje jako tat·û komunita, k nÌû mluvili proroci a apoötolovÈ. NejöiröÌm kontextem tak je BoûÌ projekt formace zvl·ötnÌho lidu s posl·nÌm zvÏstovat Krista n·rod˘m. To umoûÚuje nepojÌmat inspiraci biblick˝ch autor˘ zcela odliönÏ od inspirace pozdÏjöÌch vykladaˢ ñ jakkoli rozdÌln˝ m˘ûe b˝t modus, je tu jednota cÌle, k nÏmuû vede Duch svat˝ svÈ jedn·nÌ. Vöechno, co cÌrkev dnes rozpozn·v· jako dar Ducha svatÈho, m˘ûe b˝t relevantnÌ pro jejÌ v˝klad PÌsma. Zp˘sob, jak cÌrkev Ëte a vykl·d· PÌsmo, ustavuje jejÌ vlastnÌ identitu, uzavÌr· Yeago. TÏûko se ubr·nÌme ponÏkud ironickÈ-

»¡ST DRUH¡

102 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167762

mu dotaûenÌ do ˙vahy, zda problÈmy s vlastnÌ identitou, tr·pÌcÌ urËitÈ cÌrkve, nemajÌ svÈ ko¯eny pr·vÏ zde, v odloûenÌ vlastnÌho distinktivnÌho zp˘sobu Ëetby PÌsma a jeho nahrazenÌ univerz·lnÌ vÏdeckou exegezÌ, Ëi v neschopnosti se shodnout, v Ëem onen distinktivnÏ k¯esùansk˝ zp˘sob Ëetby vlastnÏ spoËÌv·.

T¯etÌm p¯ÌspÏvkem, d˘leûit˝m v naöÌ souvislosti, je v˝klad katolickÈ teoloûky Susan K. Wood na tÈma The Liturgy. Participatory Knowledge of God in the Liturgy (s. 95ñ118). Autorka se opÌr· mj. o Pol·nyiho epistemologii a je jÌ proto vÏnov·na pozornost v naöÌ chystanÈ knize o souËasn˝ch teoloûk·ch navazujÌcÌch na Pol·nyiho. Zde tedy jen nÏkolik pozn·mek v souvislosti naöeho v˝kladu o zdrojÌch pozn·nÌ Boha: Autorka pracuje s pojmy jako participatory knowledge (pozn·nÌ zÌsk·vanÈ vstupem do prostoru, kter˝ je zprost¯edkov·v·, v tomto p¯ÌpadÏ do symbolickÈho systÈmu liturgie zahrnujÌcÌho PÌsmo, liturgickÈ ˙kony, sv·tosti a modlitbu), kinestetickÈ pozn·nÌ (zÌskanÈ spÌöe tÏlesn˝m jedn·nÌm neû jen racion·lnÌ aktivitou ñ je to inkarnovanÈ pozn·nÌ), ritu·lnÌ pozn·nÌ (spÌöe tÏlesnÈ neû intelektu·lnÌ, spÌöe aktivnÌ neû kontemplativnÌ, spÌöe transformativnÌ neû spekulativnÌ).

Nejde o pozn·nÌ o Bohu, ale o pozn·nÌ Boha, jde o pozn·nÌ jeho l·sky. VstoupenÌm do doxologie a dÌk˘vzd·nÌ pozn·v·me, kdo jsme ve vztahu k Bohu. Je to person·lnÌ pozn·nÌ v biblickÈm smyslu slova pozn·nÌ, je to zkuöenostnÌ pozn·nÌ zÌskanÈ vstoupenÌm do vztahu.

Person·lnÌ pozn·nÌ je charakteristickÈ reciprocitou. Jde o empatetickÈ pozn·nÌ (Pol·nyiho indwelling). Co se t˝Ëe liturgickÈho ËtenÌ PÌsma, je liturgie prostorem, kde se Bible st·v· BiblÌ. Reciprocita pozn·nÌ m· podobu reciprocity mezi textem a spoleËenstvÌm. SpoleËenstvÌ identifikuje biblick˝ text jako ûivÈ BoûÌ slovo urËenÈ BoûÌmu lidu dnes, a takto jej interpretuje. V AustinovÏ smyslu je BoûÌ slovo v liturgii performativnÌm mluvnÌm aktem, uskuteËÚuje to, co hl·s·.

Nebo vyj·d¯eno opaËnÏ: SpoleËenstvÌ vykl·d· svou p¯Ìtomnou zkuöenost v pojmech zvÏstovanÈ ud·losti. Barth zd˘razÚoval pam·tku a nadÏji, je vöak t¯eba zamϯit pozornost takÈ na p¯ÌtomnÈho Krista. V p¯Ìtomnosti KristovÏ doch·zÌ k promÏnÏ interpretace, pochopenÌ slov PÌsma jako vztahujÌcÌch se ke Kristu (jak tomu Vzk¯Ìöen˝ uËil uËednÌky cestou do Emauz). Takov˝ v˝klad ovöem d·v· smysl pouze tehdy, dÏje-li se v eschatologickÈ perspektivÏ, v napÏtÌ mezi Ñuûì a ÑjeötÏ neì.

K A P I T O L A » T V RT¡

103 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167762