14
VE»EÿE P¡NÃ ñ JEéÕä CHLEBEM éIVOTA
Neû se dostaneme k vlastnÌ HostinÏ P·nÏ, chci znovu p¯ipomenout, ûe JeûÌö je pro n·s ûivotnÏ d˘leûit˝ vöÌm, co ¯ekl a vykonal (nejen svou smrtÌ na k¯Ìûi). n Slavnost VeËe¯e P·nÏ je JeûÌöovou modlitbou. Zve n·s k dÏkov·nÌ Otci. Z·roveÚ je JeûÌö Ñprodlouûenou rukouì Otce. Neû n·s zve ke stolu svÈho TÏla a Krve, pokaûdÈ n·m nabÌzÌ svÈ slovo jako UËitel a Mistr. JeûÌö ¯Ìk·: ÑJ· jsem cesta.ì (J 14,6) Cesta se nabÌzÌ, nic nevnucuje, neporouËÌ, zve. JeûÌö n·s chce dovÈst k Otci. Z naöÌ hlouposti a bl·hovosti n·s vyv·dÌ svou moudrostÌ, z naöeho studenÈho odcizenÌ n·s zah¯Ìv· sv˝m p¯·telstvÌm, ze samoty, viny a strachu n·s osvobozuje, uzdravuje a vede poniËen˝m svÏtem aû p¯ed Otcovu Tv·¯. Boha si p¯edstavit neumÌme. Ale na JeûÌöi vidÌme, jak je B˘h ch·pav˝, p¯Ìjemn˝, pozorn˝, stateËn˝ a vÏrn˝.1 JeûÌöova slavnost n·s vede k setk·nÌ s prav˝m Bohem a jeho l·skou. Jeho hostina ˙stÌ k jedineËnÈmu setk·nÌ s Otcem. Skrze Syna. Neû jsme se narodili, nikdo se n·s neptal, zda o ûivot stojÌme. Dostali jsme ûivot darem jako nabÌdku a moûnost. n Ale B˘h n·s zve navÌc ke zvl·ötnÌmu p¯·telstvÌ. P¯·telstvÌ je ovöem vÏcÌ volby. P¯·telstvÌ n·m B˘h nevnucuje. O tÏch, kte¯Ì odpovÌ na BoûÌ p¯·telstvÌ sv˝m p¯·telstvÌm platÌ podivuhodn· slova: ÑTÏm pak, kte¯Ì ho p¯ijali a vÏ¯Ì v jeho jmÈno, dal moc st·t se BoûÌmi dÏtmi.ì (srov. J 1,9ñ14) Jak se nÏkdo stane dÌtÏtem BoûÌm? Jak zaËne nÏkdo jednat jako JeûÌö? NikodÈmovi JeûÌö ¯ekl: ÑPot¯ebujete se znovu narodit.ì Co to znamen·? n DÌtÏ se nenarodÌ a nem˘ûe ûÌt bez rodiËovskÈ pÈËe. Z tÏla matky (skrze jÌdlo, kterÈ maminka jÌ, skrze jejÌ krev) se utv·¯Ì a roste tÏlo 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167750