4.
ŠTÍTONOŠI
Na druhé straně libovůle ve vybírání štítonošů potrvala. Tak Deymové ze Stříteže užívají chrtic, jež jim uděleny nebyly, způsobem dědičným. Ale nadto se nám jeví, že není snadno v této věci omezovat vůli erbovníků. Je ovšem jasno, že nemáte-li právně přiděleného štítonoše, nedáte si štít držet v žádném úředním spise. Ale jako všude jinde (třeba na bráně zámku) si můžete štít libovolně ozdobit věncem z kvítí nebo páskou s libovolným osobním heslem, tak si jej můžete nechat držet libovolnou postavou. Není to přehmatem heraldickým, nýbrž věcí ozdobnosti. Záleží ovšem na vaší pečlivosti a slušnosti, aby to vskutku přehmat nebyl, aby se nezdálo, že si přisvojujete nepříslušné, dokonce pak cizí štítonoše. Proto za takové, čistě ozdobné štítonoše lze brát toliko obecně a dávno k tomu obvyklé postavy (oděnce, pacholata, panny, anděly, běsy čili divé muže, popř. ještě lvy), ale vystříhati se jest postav osobitých, heraldicky význačných. Štítonoši se tak nazývají proto, že rukama nebo tlapama anebo předníma nohama drží štít; proto orlice, držíc štít jedním spárem, na druhém stojí, což se tedy nehlásí. Jestliže postava stojí vedle štítu a nedrží jej, nazývá se strážcem štítu. Tak jezdci rakouských hrabat z Uiberacker. Jestli konečně štít leží na věci neživé, nazývá se to podkladem, pokud ovšem nejde o odznak důstojnosti. Příkladem jsou v Čechách kdysi usedlí Carrettové di Millesimo, jejichž znak spočíval na voze. Štítonoš může být jeden, což je vzácné, nebo dva stejní, což je nejčastěji, anebo dva různí, jako mají knížata z Trauttmansdorffu, orlici a lva. Ve střední Evropě je zvykem, že má-li manžel i manželka rodného štítonoše, drží alianční znak s každé strany příslušný štítonoš. Štítonoše kreslíme v heraldických tvarech, popř. o něco volnějších nežli na štítě, podle zásad, jež jsme vyslovili pro helm a klenot. Klademe je přes řádová i hodnostní znamení, jejich velikost závisí na našem vkusu; při jednoduchém erbu zpravidla o poznání vyšší než štít. Mohou libovolně držet štít, helm
libovůle ve volbě štítonošů
štítonoši, od nichž se liší 1. strážci štítu 2. podklad
různí štítonoši
jak kreslit štítonoše
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167747
V.
HONOSNÉ KUSY
nebo oboje. Nehledí-li na sebe, nýbrž ven, hlásí se to. Drží-li prapory, můžeme pak praporům dát vyniknout až nad případný plášť (38). Při zpodobnění vypouklém dbáme, aby (neletí-li totiž jako např. fürstenberští andělé) na něčem stáli. Mnozí kreslíři sice myslí, že také musí na něčem stát na kresbě. A buď se spokojí s tím, že je postaví na pásku s heslem – což je ne-
38. Vévoda Zákupský: v červeném poli břevno, provázené dvěma levharty, vše zlaté. Štítonoši černě-zlatě napříč dělení nohové, držící prapory se štítovým obrazem. Vévodská koruna a plášť, řetězy řádů sv. Štěpána a sv. Jiří.
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167747
4.
ŠTÍTONOŠI
škodné a zhusta vypadá pěkně – nebo přidělají větev nebo trávník nebo zdivo, na němž by stáli, což přidá práce, anebo je postaví na jakýsi bezvýznamný ornament, což je tuze ošklivé. Proto tvrdíme, že, jelikož heraldický sloh vůbec není realistický, nebudeme si lámat hlavy s kreslením podnoží štítonošů a prostě je vedle štítu vykreslíme. Tím lépe ovšem, máme-li je nač postavit: jak stojí oděnci Radeckých na zbroji poražených nepřátel, a lvi u nás byli postaveni na ratolesti zlaté české lípy. Hlásí se, mají-li štítonoši na hlavách nasazeny dvě z příleb, patřících ke znaku. Ty se ovšem nestávají jejich nerozlučnými částmi. Příklad: knížata ze Schwarzenbergu mají za štítonoše zlaté lvy, mající na hlavách dvě z pěti příslušných příleb, totiž ony s klenoty rodů Sulz a Brandis. Ale užije-li se znaku s pouhou korunou neb rodným helmem, nosí štít pouzí zlatí lvi. V bohatším slohu – po r. 1470 – lze do přikryvadel štítonoše takřka zamotat, škodí to však přehlednosti. Ve středověku je časté dekorativní spojení, jehož příklad je na vratislavské radnici: štítonoš má na hlavě helm a drží praporec se znakem. To je samozřejmě také dobrý doklad toho, kterak prapor je podklad znaku, štítu se rovnající.
5.
možno jim dát přílby na hlavy
HESLO A P OKŘIK
Bylo vždy a dodnes je každému volno, vybrati si za heslo nějakou průpovídku neb i jediné slovo a zdobiti jím své věci a zejména i znak. Ovšem při oficielním užívání znaku připíše k němu heslo jen ten, kdo má heslo uznané. Heslo píše se na pásku a ta se umisťuje pod štítem. Není-li štítonošů, lze ji ovinout kolem něho – ale ovšem prostě, ne na způsob nějakého odznaku. Jsou-li štítonoši, je buď páska jejich podnožím, a pak je radno ji udělat přibližně rovně, anebo splývá s haluze, na níž oni stojí; a pak se vine volným obloukem, a to níže než případné řádové odznaky, anebo pod nimi. Nade štítem,
Komu patří heslo
jak je kreslit
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167747