18. Antonín Jungmann
zůstalosti.18 Soukromě, v dopisu Markovi, vyslovil v pozdním věku přání, aby byla zřízena česká univerzita, téměř čtyřicet let předtím, než se stala skutkem.19 Jungmann měl v sobě cosi magického, čím působil na celé generace svých žáků a stoupenců. Jeho vliv a osobní příklad vedl řadu studentů k tomu, aby jako vzdělanci v zralém věku činně působili v národním hnutí, někteří i politicky. Byli mezi nimi Jakub (Budislav) Malý, pozdější publicista a redaktor prvního českého naučného slovníku, František (Ladislav) Rieger, zakladatelský zjev moderní české politiky, Josef (Bojislav) Pichl, lékař, překladatel a publicista, Václav Alois Svoboda, inspektor středních škol, Václav (Svatopluk) Štulc, probošt vyšehradské kapituly, Karel Sabina, který si jeho vlivem uvědomil své češství a počal se zajímat o literaturu, Jan (Pravoslav) Koubek, profesor českého jazyka a literatury
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167745
19. Vyhláška děkana Filozofické fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze Josefa Jungmanna, 1828
na pražské univerzitě, lékař Josef Václav Podlipský, politikové a právníci Antonín (Pravoslav) Trojan a Antonín Strobach, bratři Leopold a Josef Hasnerovi, z nichž první se stal rakouským ministrem vyučování a kultu, druhý profesorem očního lékařství a rektorem univerzity. Na počátku třicátých let věděli všichni „uvědomělí“ studenti Akademického gymnázia už před vstupem do školy, co Jungmann napsal. A když ho poznali jako učitele? „Čím dále tím více byl od nás ctěn a zbožňován,“ promlouval, jakoby i jejich jménem, ve svých Vlasteneckých vzpomínkách Josef Bojislav Pichl.20 Sotva patnáctiletý Rieger přišel do Prahy roku 1833. Provázen matkou, semilskou mlynářkou, vykonal nejprve návštěvu u Jungmanna, který je zdvořile přijal a po svém zvyku s nimi vlídně promluvil. Když se pak, v průběhu školního roku, vypravila paní Riegrová do Prahy poptat se, jak syn prospívá, zval ji Jungmann k obědu, rád naslouchaje její ja-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167745
20. Pozvánka k volbě Josefa Jungmanna rektorem Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, 1839
drné řeči.21 Mladému Riegrovi sloužil jako mravní příklad šlechetného, srdečného a obětavého člověka, vzorného otce a manžela.22 Karel Tomíček, Riegrův spolužák, svědčil ve vzpomínce na studentská léta, že Jungmann „na Riegra mnoho držel“, a dal k lepšímu proroctví, jež od profesora vyslechl, když ho kterýsi den provázel ze školy k domovu: „Vy, Tomíčku, z Riegra bude jednou velký muž, já se toho nedočkám, vy však se toho dočkáte.“23 V Riegrových sešitech z páté a šesté třídy nalézáme literární pokusy vzniklé bezpochyby pod Jungmannovým vlivem. Opřen současně o pověst Jungmannova oblíbence stával se mluvčím spolužáků. Jednou je navedl, aby přestali zdravit nenáviděného profesora Antona Franze Dittricha, cisterciáka, který se choval vůči studentům tak povýšeně, že mu nestáli za odpověC na jejich pozdravy. Když nazítří kolem něho procházeli, ani jeden nepozdravil. Profesor si stěžoval Jungmannovi, tehdy už prefektovi ústavu, který se dotázal studentů po příčině té malé vzpoury. Jejich jménem mu odpověděl Rieger, že ho nezdraví, poněvadž se domnívají, že o to nestojí. Jungmann domluvil jak jim,24 tak patrně i Dittrichovi, který od té doby na pozdravy studentů odpovídal. Leč stejně jako mnoha spolužákům byl Jungmann Riegrovi ponejvíce zosobněním národního vědomí, veleknězem jeho dozrávajícího nacionalismu. Ale nebyla to abstraktní láska k nedosažitelnému božstvu. K stáru si Rieger vybavoval, jak se na rozdíl od ostatních profesorů, nadutých, chladných, nepřístupných, připomínajících spíše úředníky než vychovatele, „těšil veliké lásce svých žáků. On již svým zjevem, milým výrazem tváře a jemností povahy poutal jich srdce, vždy choval se k mládeži šetrně a laskavě, opravdu otcovsky. Celé jeho vystupování bylo skromné
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167745