roku 1599 a po nedávno zemřelém zemském hejtmanu a Karlově strýci dostal při křtu jméno Fridrich či Bedřich. Chlapec byl však od narození velmi slabý a v zimních měsících roku 1600 zemřel. Ještě předtím, 24. ledna roku 1600, skonala i jeho matka, která již od porodu těžce churavěla a byla po několik měsíců zmítána vysokými horečkami. Karel tak jen po několika málo letech od smrti Barbory Krajířové znovu viděl umírat svou ženu, což jeho psychickému rozpoložení zajisté nepřidalo. A vzhledem k tomu, že přibližně ve stejné době se dostával do stále hlubších politických sporů i do náboženské nejistoty, není divu, že se snažil nacházet útěchu v četbě teologických knih a v korespondenci s předními teology. Ztrátu syna, jenž měl jakožto pokračovatel rodu v každé šlechtické rodině obzvláště významné místo, mu to ovšem nemohlo nahradit. Snad proto se Karel starší ze Žerotína tak upnul na obě své dcery a na jejich rodiny.9
Valdštejnská aliance Heraldická znamení na oknech druhého patra rosického zámku naznačují změnu ve sňatkové politice Karla staršího ze Žerotína, která nastala počátkem 17. století a kterou kopírovala postupná dostavba zámku. Zatímco v případě svých prvních dvou manželek hleděli Žerotínovi přímluvci do prostředí významného bratrského rodu Krajířů na Mladé Boleslavi a Mladoňovicích, zaměřili se v případě třetího manželství na starobylý český rod Valdštejnů. Jestliže majetek děda budoucí manželky Karla staršího ze Žerotína, Jiřího z Valdštejna na Hostinném, nelze považovat za příliš veliký, v případě jejího otce Viléma z Valdštejna je nutné hovořit doslova o šlechtě bohaté rodovou tradicí, nicméně chudé statky. Vilém z Valdštejna sídlil na panství Heřmanice nad Labem v severovýchodních Čechách, které roku 1603 čítalo pouhé 92 usedlé poddané a ještě bylo nevýhodně rozděleno do několika částí a enkláv, rozkládajících se východně od Dvora Králové nad Labem. Majetek rodiny, do které se měl Karel starší ze Žerotína přiženit, tedy nebylo možné ani v nejmenším porovnávat s majetkem mladoboleslavské větve Krajířů z Krajku, a dokonce ani s majetkem otčíma jeho druhé ženy Viléma z Roupova, sedícího na panství Znojemského hradu. Po této stránce tedy sňatková politika Karla staršího ze Žerotína může být považována za nevýhodnou. V případě prvního manželství zachraňoval s pomocí Petra Voka v Barboře Krajířové dívku, která při sporech o dědictví přišla nejen o majetek, nýbrž také o rodové
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167736
sídlo, a v případě druhého sňatku se ženil s nezámožnou příslušnicí vedlejší větve rodu, který již byl na všeobecném ústupu ze slávy. O sňatek mezi Žerotínem a Kateřinou Annou museli mít v tomto případě zájem především Valdštejnové, kteří svou dceru provdávali za velmože, výrazně převyšujícího jejich vlastní poměry nejen pozemkovým majetkem, ale i vzděláním a kulturní prestiží, a roku 1604 již nepochybně také politickým a společenským postavením.10 Vilém z Valdštejna na Heřmanicích měl se svou manželkou Markétou Valdštejnskou ze Smiřic tři děti. Ty se ocitly ve zcela nové životní situaci roku 1599, kdy jejich otec zemřel. Péči o nezletilé děti převzali jejich poručníci, Jindřich Slavata z Chlumu a Košumberka, strýc Karel z Valdštejna a později teta Jitka z Valdštejna. Nejstarší syn, Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, budoucí generalissimus císařských vojsk a v jedné osobě i oběU chebské politické vraždy, tak mohl do jisté míry čerpat ze slavatovské rodové tradice i bohatství. Dostalo se mu dobrého vzdělání, mimo jiné na školách v Goldbergu a v Altdorfu u Norimberku. Pro překonání rodinné chudoby nicméně musel v budoucnu vykonat mnoho aktivních kroků, z nichž některé lze označit za velmi rozporuplné. Na prahu proměn středoevropské společnosti, které již kolem roku 1600 bylo možno spatřovat na obzoru, se vydal cestou dvorské služby a vojenského dobrodružství. Zvolil tedy zcela jinou cestu, než jaká byla typická pro Karla ze Žerotína. Složité rodinné postavení snad nejtíživěji dopadlo na Marii Bohumilu z Valdštejna, která zemřela neprovdána na tvrzi své tety v Dubenci roku 1610. Pro další sestru, Kateřinu Annu z Valdštejna, byl v průběhu Albrechtova pobytu v cizině a jeho uherského tažení nalezen ženich v Karlu starším ze Žerotína.11 Jak konkrétně k uzavření aliance mezi Valdštejny a Žerotíny došlo, dobové prameny nezmiňují. Za dohodami však lze předpokládat okolnosti týkající se smrti Jitky z Valdštejna a snad opět také Žerotínovy starší kontakty se Smilem Osovským z Doubravice a prostřednictvím jeho ženy také s rodinou Valdštejnů. Kateřina Anna byla o více než dvacet let mladší než její budoucí manžel, nicméně i tak lze v Žerotínových dopisech z té doby vyčíst obdiv, který moravský velmož k této mladé a nezámožné dívce choval. Zároveň do sňatku s Kateřinou Annou vtiskl i svou touhu po mužském potomkovi, která byla zřejmě hlavním důvodem jeho rozhodnutí potřetí se oženit a s níž se jen nedlouho po svém sňatku svěřil v dopise německému učenci a svému důvěrníku Ottovi Casmannovi: „Hlavní překážkou [plnění jiných povinností] se stal sňatek, který jsem před nedávnem uzavřel, a to už potřetí, z touhy po mužském potomkovi.“12
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167736
25. Erb z Lysic symbolizující spojení Žerotínů s Brtnickými z Náchoda
Manželství s dvacetiletou Kateřinou Annou z Valdštejna, do nějž čtyřicetiletý Žerotín vstoupil po velkolepých svatebních slavnostech v srpnu roku 1604, čtyři roky po smrti své předchozí manželky, trvalo vzhledem k závažné nemoci jeho ženy jen krátce a Karlovi ze Žerotína nepřineslo žádné další vytoužené potomky. Kateřina Anna z Valdštejna onemocněla již v lednu roku 1605. Nepomohli jí ani věhlasní žerotínští lékaři, ani setkání s jejím bratrem Albrechtem, který po návratu z uherského tažení navštívil svou sestru na Rosicích a setrval zde s ní takřka až do okamžiku jejího skonu. Nejspíše během hořkých chvil na Rosicích roku 1605 se spřátelil se svým švagrem natolik, že jejich vztah nenarušily ani jejich rozdílné osudy v následujících letech. Na jaře roku 1605 již pominula jakákoliv naděje na uzdravení mladé šlechtičny. Dne 7. srpna 1605, rok po slavném sňatku s Žerotínem, „po sedmé hodině s poledne na půl orloji Pán Bůh všemohoucí paní Kateřinu Annu z Valdštejna a na Dřevohosticích z tohoto bídného světa prostředkem smrti časné povolati ráčil“.13 S Kateřinou Annou však Žerotín vyženil především švagra, který se měl stát v budoucnu jednou z nejslavnějších osobností své doby, nicméně zároveň jednou z osobností nejvíce kontroverzních. Karel starší ze
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167736