tam korunu, kterou b˝vajÌ korunov·ni kr·lovÈ »ech, nesli ji v procesÌ k hlavnÌmu olt·¯i a stejnÏ tak nejvyööÌ ˙¯ednÌci, jimû to p¯Ìsluöelo, nesli insignie jablka, ûezla a meËe, a tak vytv·¯eli dvÏ monarchie, jednu cÌsa¯skou a druhou kr·lovskou; kdyû doöli k chÛru, cÌsa¯ se posadil na evangelijnÌ stranÏ, kde mÏl na pÛdiu o dvou stupnÌch stolici s baldach˝nem; nÌûe se usadili p·ni arciknÌûata Maxmili·n a Karel, a po nich vyslanec Florencie; vyslanec äpanÏlska vzhledem k tomu, ûe se uzdravoval, a vyslanec Ben·tek kv˘li v·lce, kterou jeho republika vede s nov˝m kr·lem, nep¯iöli. V chr·mu byl kr·l uprost¯ed knÏûiötÏ na svÈm k¯esle a pod baldach˝nem, a oba kardin·lovÈ, Ditrichötejn a Khlesl, byli na epiötolnÌ stranÏ, ne vöak proti cÌsa¯i, n˝brû ponÏkud nÌûe. Möi slouûil a ob¯ady vykonal praûsk˝ arcibiskup a po nich se vöichni vr·tili do cÌsa¯ovy komnaty, p¯itom kr·l öel p¯ed Jeho CÌsa¯skou V˝sostÌ, mezi obÏma arciknÌûaty, a za nimi öli oba kardin·lovÈ; cÌsa¯ si tu odloûil korunu a cÌsa¯skÈ roucho a oblÈkl si pl·ötÌk a nasadil klobouk; s t˝mû doprovodem a v tÈmû po¯adÌ odeöli do kr·lovskÈho s·lu, kde byly prost¯eny stoly a u stolu cÌsa¯e bylo zachov·no toto po¯adÌ: Jeho CÌsa¯sk· V˝sost v Ëele, po jejÌ pravici kr·l Ferdinand, kter˝ na sobÏ mÏl nad·le kr·lovsk˝ öat; potom n·sledovala obÏ arciknÌûata Maxmili·n a Karel a vyslanec äpanÏlska; po cÌsa¯ovÏ levici, proti kr·li, byl stolnÌk a potom kardin·lovÈ Ditrichötejn a Khlesl; za nimi dalöÌ stolnÌk a d·le vyslanec Florencie. NejvyööÌ ˙¯ednÌci kr·lovstvÌ mÏli v tÈmû s·le svÈ oddÏlenÈ stoly a kaûd˝ z nich si podle libosti pozval svÈ hosty, jak je to zde zvykem; ËÌöÌ posluhoval cÌsa¯i vÈvoda Julius Jind¯ich Sask˝, ostatnÌ mu byli za sluhy. Kr·le obsluhovali ˙¯ednÌci z »ech, kte¯Ì sice jedli u sv˝ch stol˘, avöak takÈ od nich povst·vali, kdykoli to bylo zapot¯ebÌ; kdyû hostina skonËila, Jejich VeliËenstva se vzd·lila a byla odp·lena velk· salva z dÏl a muöket, a to Ëty¯mi ökadronami milice z mÏst, kter· jsou zahrnuta do Prahy, to jsou HradËany, Mal· Strana, StarÈ MÏsto a NovÈ MÏsto; ti muûi byli v barv·ch a livrejÌch ¯Ìöe a RakouskÈho domu. CÌsa¯ovna p¯ihlÌûela ceremonii z tribuny.ì142 Volbou za kr·le »ech se Ferdinandovi otvÌrala nadÏje, ûe dos·hne rovnÏû cÌsa¯skÈ koruny. K tomu cÌli takÈ smϯovala snaha öpanÏlskÈho vyslance. Oñate si p¯·l, aby se to stalo co nejd¯Ìve. ÑNeboù v rychlosti spoËÌv· ˙spÏch,ì psal öpanÏlskÈmu kr·li 23. z·¯Ì 1617. Byl si z¯ejmÏ vÏdom tÈ neuvϯitelnÈ okolnosti, ûe v zemi rozh·ranÈ dynastick˝mi a konfesijnÌmi spory se i se souhlasem protestantskÈho panstva octl na tr˘nÏ panovnÌk, kter˝ svou duchovnÌ orientacÌ
97
13) V Y S L A N E C H R A B Ã D E O Ñ AT E Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167713