klidné poměry panovaly i na jeho dvoře. Ladislav se cítil Kumánem a svou příslušnost k tomuto kmeni demonstroval i svým vzhledem, nosil typický nomádský cop a špičatý klobouk. Rád se obklopoval kumánskými přáteli a k pohoršení mnohých se s nimi účastnil pohanských obřadů. Svůj slabý vztah ke křesCanství demonstroval mimo jiné i tím, že bez ohledu na svátost manželství odvrhl svou manželku, princeznu z rodu Anjou, a veřejně žil s kumánskou dívkou Eduou. Ve svém nitru prý choval sny o neomezené panovnické moci, v nichž se viděl jako druhý Attila, před kterým se třese svět. Ve skutečnosti však byla jeho pozice velmi vratká. Svým jednáním si znepřátelil většinu mocných uherských magnátů a postavil si proti sobě církev v čele s ostřihomským arcibiskupem Ladomérem. Král, pohybující se na tenkém ledě mezi svými kumánskými přáteli a uherskými magnáty, neustále měnil své postoje a politické převraty na jeho dvoře nebraly konce.188 Záviš se na svou svatební cestu vypravil s velkou pompou s vozy naplněnými cennostmi, jež získal jako dědictví po královně Kunhutě. Některé z klenotů a luxusních látek, které s sebou do Uher vezl, pocházely, jak tvrdí Zbraslavská kronika, z pokladu Kunhutina prvního manžela, krále Přemysla Otakara II.
24. Tzv. Závišův kříž snad pocházel z pokladu, který Záviš z Falkenštejna patrně získal z majetku královny Kunhuty. Některé hypotézy předpokládají, že skvostně provedený kříž se do Čech dostal v roce 1270 spolu s Kunhutinou matkou Annou, jež po smrti Bély IV. z Uher uprchla do Prahy a přivezla s sebou i část uherského královského pokladu.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167709