vání peněz, obživu rodiny a její bezpečnost, zatímco žena zodpovídá za tzv. svět vnitřní – za péči o rodinný krb a potomky. Prorok nám řekl: „Každý z vás je pastýřem a každý z vás má odpovědnost za své stádo. Muž je pastýřem své rodiny a je zodpovědný za své stádo, žena je pastýřkou v domě svého manžela a je zodpovědná za své stádo.“ Tím je myšleno ono rozdělení funkcí. Ženy jsou v islámu především matkami a vychovatelkami dalších generací. A to je v islámu velmi zodpovědná role, protože rodina je považována za základní stavební jednotku společnosti. Pokud by se tato buňka začala rozpadat, mělo by to dalekosáhlé důsledky pro budoucnost celé společnosti. Proto prorok Muhammad řekl: „Ráj je pod nohama matky.“ Úkolem žen je vychovávat své potomky a dát jim správnou islámskou výchovu. NeboT je to láskyplná náruč rozumné a oddané ženy, která může vychovat děti a zasít do nich semena ušlechtilých a dobrých vlastností, které by měl mít každý muslim a muslimka. Proto je také pro muslima tak důležitý výběr dobré a věřící partnerky a naopak. V jednom hadíthu se praví: „O ruku ženy se žádá ve čtyřech případech: pro její bohatství, pro její původ, pro její krásu a pro její víru. Vyber si tu, která má dobrou víru.“ Manželka by měla zůstat vždy ženou, upravenou, odpočinutou a příjemnou společnicí svého partnera a ochránkyní rodinného krbu i důvěrnicí svých dětí. V súře Kráva 2:187 Bůh praví: „… ony (manželky) jsou pro vás oděvem a vy jste oděvem pro ně.“ Což ve výkladu znamená, že každý z manželů je ochranou, oporou a ozdobou toho druhého, že mají vytvořit pevný a trvalý svazek. Matka by měla vytvořit inspirující atmosféru domova a dávat ostatním pocit jistoty a klidu. Islám dává ženě šanci takovou být, a to tím, že umožňuje, aby nepracovala, aby byla doma a věnovala se výchově dětí a nepřenášela pracovní problémy na ostatní členy domácnosti. Pro mě osobně není nic krásnějšího, než když se večer rodina sejde u hezky prostřeného stolu a podělí se o své radosti i starosti. Navíc mám manžela, o kterém vím, že mě může v nutných případech v domácnosti zastoupit, pohlídat děti, uklidit, uvařit. Konec konců i prorok Muhammad pomáhal svým manželkám a není to nic zakázaného či ponižujícího, jak si někteří muslimové myslí. Muslimky si také navzájem velmi pomáhají. Jen málokdy budete mít celý den pro sebe, většinou se zastaví někdo z rodiny, přijdou sousedky. Je zcela normální zazvonit u sousedních dveří s prosbou v podstatě o co97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167707
koli; nikdo neočekává, že mu druhý den vrátíte třeba jedno vypůjčené vajíčko nebo hrnek mouky, a nikoho ani nenapadne, aby vás o to upomínal. Byla by to velká ostuda. Není to ale tak, že by islám ženě zakázal chodit do práce a realizovat se mimo svůj domov. Islám povoluje ženě, aby pracovala a hledala si zaměstnání. Islám nechce, aby se žena stala vězněm svého domova tím, že by jí upřel právo na společnost, aktivitu či studium. Jde však o to, že by neměla vykonávat zaměstnání, které by ohrozilo její čest a víru. Kromě toho je tu také ještě podmínka, že nebude zanedbávat svou roli matky a manželky, která je prvořadá a pro společnost nenahraditelná. Naopak povinností manžela je ji a celou rodinu uživit bez ohledu na majetkové poměry jeho manželky. Evropský muž by se asi divil, kdyby ho manželka poslala do práce a řekla, že odteV má vše na starosti sám a ona už do práce chodit nebude. Muslimka na to však právo má. Také z tohoto důvodu jsem si za manžela vybrala muslima. Muslimky se seznamují různě: při studiu, na přednášce v mešitě nebo na jiných akcích, které pořádá komunita. Také je možné seznámit se přes imáma v mešitě. Právě tak jsem se se svým manželem seznámila já. Konkrétně to proběhlo tak, že jsem požádala manžela své přítelkyně, aby se imáma zeptal, zda o někom vhodném neví. Měla jsem zcela jasné představy o tom, jakého člověka hledám. Tím nechci říct, že bych si vzala někoho, kdo by mi nebyl sympatický a ke kterému bych nic necítila. Byla jsem již poučená ze svého okolí, že slepé vzplanutí a obrovská láska se častěji mění ve velké zklamání a nikoliv v trvalý vztah naplněný úctou a respektem. Chtěla jsem muže, který je správný muslim, ctí rodinu a svou partnerku a také bude své rodině oporou. Nezáleželo mi na tom, z jaké země bude pocházet, ale zda bude tolerantní a vzdělaný. Imám mi jednoho takového doporučil. Během několika schůzek jsme si vyjasnili mnohé naše představy o budoucím životě, a protože náklonnost k tomu druhému člověk také vycítí, brzy jsme se vzali. Snad proto jsme i vynechali období zásnub a uspořádali jsme rovnou svatbu podle islámského způsobu za necelé tři měsíce. Tato svatba je pro muslimy daleko důležitější než ta úřední, neboT teprve po ní spolu mohou dva lidé začít žít rodinným životem. Dnes jsme spolu sedm let a máme dva okaté kluky. Nenašla jsem ve svém manželovi jen dobrého muslima, ale i přítele, s kterým si v mnoha věcech rozumím ještě předtím, než na ně přijde řeč. Navíc jsem získala 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167707
druhou rodinu a domov. Sice o několik tisíc kilometrů dál, ale zato jsem tam vždy vítaná. Islám dal také ženě svobodu být hodnocena výlučně podle svých schopností a dovedností, a ne podle toho, jak vypadá. Tahle svoboda se skrývá v zahalení, tedy v tom, co mnoho lidí na Západě mylně považuje za symbol útisku. Muslimům je vůbec předepsaná cudnost – a to jak mužům, tak i ženám, ve verši: „Řekni věřícím, aby cudně klopili zrak a střežili svá pohlaví …“ (Korán, súra Světlo 24:30). Muslimové proto všeobecně dbají na zakrývání nahoty těla (caura), které se nevztahuje jen na zahalování ženského těla. Intimní části těla nesmí být vystavovány před žádnou jinou osobou; neplatí to samozřejmě pro manžele, ale platí to jak pro ženy ve společnosti žen a rodiny, tak i pro muže na veřejnosti a zejména pro děti (zahalená musí vždy zůstat oblast mezi pupkem a koleny). Odtud plyne i známá všeobecná nechuT muslimů žijících v Evropě k tomu, aby jejich děti navštěvovaly společné hodiny tělocviku či plavání. Prorok ve svých hadíthech například přikázal rodičům, aby své dospívající děti (přibližně ve věku 10 let) nenechávali spát pod jednou přikrývkou a aby je oddělili v posteli. Ženy by však měly být daleko pozornější než muži, a právě proto je jim doporučeno i zahalení, neboT je to jejich ochrana před zneužitím. Většina islámských učenců se shoduje na tom, že z ženy může být vidět pouze tvář a ruce po zápěstí. V Koránu k tomu doslova stojí: „…aby nedávaly na odiv své ozdoby kromě těch, jež jsou viditelné!“ (Korán, súra Světlo 24:31). Zahalení je proto pro muslimku povinností vůči Bohu. Přesto k tomu ženu nelze nutit. Zahalení je především otázka jejího vnitřního přesvědčení; žena se musí zahalovat z vlastní vůle, nikoliv pod tlakem. Jsou muslimky, které se zahalovat nechtějí a necítí to jako svou povinnost. Já jsem se začala zahalovat ze svého vlastního přesvědčení. Cítím, že mně to dává pocit bezpečí i skutečné svobody. To, o co se západní feministky desetiletí snaží – tedy aby je muži nehodnotili podle jejich atraktivity, nýbrž výlučně podle jejich schopností –, to mi umožnil jeden nevelký kus látky. Dnes jako muslimce, a vlastně už i dříve jako dvacetileté dívce mi připadalo hrozně trapné, že je nám neustále vnucován pohled na někdy doslova nahá těla, a jen si všimněte, že převážně ženská. Není proti tomu obrany, protože odvracet zrak nestačí a mnohdy ani není kam, velká část společnosti ztratila pocit studu. Člověk by nemohl vycházet na ulici ani 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167707