Zrod českého státu 568-1055 (Ukázka, strana 99)

Tyto ozdoby koňských postrojů, faléry, z Mikulčic 8. století dávají dobrou představu o válečnickém étosu doby i o hrozivosti vlčích a lvích masek blýskajících ve slunci, odrážejícím se na lesklém kovu postrojů, vyceněnými zuby (Měřínský 2002, 458).

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167705

Politická symbolika koňmo bojujících elit Zajímavý umělecký motiv, známý z hmotné kultury našich zemí osmého století z Rubína u Podbořan a z Mikulčic, představuje kování v podobě kančí hlavy. Tento obraz odkazuje jednoznačně do oblasti sásánovské tvorby, a to zvláště do sféry přepychových textilií, především asi hedvábí, jimiž se v šestém, sedmém a osmém století pyšnili dvořané mocnářů Íránu a střední Asie. Obdobná vyobrazení zdobí roucho jednoho z hodnostářů zpodobených na fresce zachycující hodovní výjev z lokality Balalyk-tepe v Uzbekistánu v poříčí Amudarji, patrně ze sedmého století. Větší počet textilií s těmito motivy se zachoval v hrobech prozkoumaných v nejzápadnější čínské provincii Sin-Iiangu, na lokalitě Astana v turfanské oáze východně Pamíru. Pocházejí rovněž ze sedmého století, jedna z nich se objevila v hrobě TAM 325, uloženém roku 661. Technologicky patří do kategorie vysoce kvalitních látek druhu samitum, jde však spíše o sásánovskými vzory inspirované zdejší výrobky než o importy z Íránu59. Obraz divokého kance se ovšem objevuje i na přepychových stříbrných stolních servisech íránských knížat 6.– 8. století a obecně na nosičích, zachycujících sásánovské panovníky při lovu divé zvěře, například i na reliéfech.

Sotva asi rozhodneme, zda tu obraz kance a kančí hlavy odkazuje na jiné proslulé božstvo mazdaismu, Verethragnu, strůjce vítězství. Středopersky se nazýval Vahrám a Zarathuštrovi, zakladateli a hlasateli mazdaismu, se zjevil také v podobě divokého prasete.

Jeho funkce válečnického boha by velmi dobře zapadala do bojovnického étosu doby, avšak těžko zde vynést nějaký definitivní soud60.

Povšimněme si při této příležitosti, že i u Avarů je nejspíše třeba počítat se zastoupením řady kultur a jazyků, jak tomu obvykle u kočovníků bývá. Většina titulů druhého tureckého chanátu pochází zjevně z jazyků turkických, ale například titul chánovy choti – katun – je íránského původu, patrně stejně tak jako zatím temný chánův titul „baga“. Právě ten možná zanechal stopu v tradici přijaté přemyslovským knížecím dvorem a zachycené písemně 99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167705

v jedenáctém století, jak dále uslyšíme. Pozoruhodnou skutečnost představuje jeho shoda se jménem jedné ze „sester“ rodové skupiny nejstarších Charvátů, kteří poprvé přišli do dnešní Dalmácie za císaře Herakleia I. (610 – 641). Tato „dáma“ slula Buga a již ve dvacátých letech dvacátého století si jeden z badatelů povšiml, že „sestru“ z ní udělal zřejmě až řecký přepis této tradice ve spise De administrando imperio císaře Konstantina Porfyrogennéta (913 až 952). Původně šlo zřejmě o jméno mužské, nejspíše prý z některého z turkických jazyků61.

O Sogdijcích, působících v tureckém chanátu, a jejich kultuře byla už řeč.

Další příchozí: Jsme už všichni?

Co se stalo nového a neobvyklého v osmém století? Především k nám patrně přicházely další etnické skupiny, které se u nás usazovaly. Nevíme, jak je přijímali zde již pevně zachycení BOHEMI , zdá se však, že se s nimi tak či onak porovnali. Ony příchody, pokud můžeme soudit z pramenných údajů, se odehrály především z východu či spíše z jihovýchodu.

Zdá se, že slovanské populace vykazovaly mimořádnou schopnost přijímat kulturu a společenské struktury populací, mezi nimiž sídlily. Krásné příklady poskytuje již vzpomenuté Řecko, přesněji řečeno poloostrov Peloponnésos, označovaný již v letech 721–722 jako „Sklavínie“. Dle zcela zřetelných dokladů se mezi byzantskými archonty, vůdci jednotlivých vojenských skupin podřízených velitelům vojenských okrsků (stratégům thémat), objevily slovansky pojmenované osoby už v osmém století. Tak se tu našly dvě olověné plomby archonta jménem Dargoslav – což je evidentně slovanský Drahoslav – s vyobrazením Panny Marie na rubu62. Slovanským vybrancům nečinilo zjevně žádných obtíží přijmout vnější společenský rámec svého působení. Pak se bu_ mohli plně 100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167705