21. Norimberk, detail Křtu Václava IV. s postavou Karla IV. a arcibiskupa Arnošta z Pardubic v roce 1361, nástěnná malba z bývalé kaple sv. Mořice.
který odjel koncem září do říše. Arnošt však nejel do Norimberku ani tak kvůli říšským záležitostem, jako kvůli věcem italským. Bernabo` Visconti, který utrpěl řadu porážek při obléhání Bologně, totiž 21. listopadu přijal podmínky předběžného míru s papežem. Mezi nimi bylo i to, že se ujme říšského vikariátu nad Bolognou. A tato jednání, o nichž se mohlo předpokládat, že nebudou snadná, přiměla Arnošta, aby byl císaři na místě k dispozici. Nicméně k nim vůbec nedošlo, protože Bernabo` již na přelomu roku od mírových jednání odstoupil. Arnošt se zdržel v císařově blízkosti ještě do března194 a pak se s ním vrátil na Velikonoce do Prahy. Pro následující měsíce, kdy hrozila válka s Rakouskem, Uhrami i Polskem a kdy zemřela 11. července císařovna Anna Svídnická (po její smrti byl uzavřen mír ), se dochovaly jen řídké doklady o Arnoštově činnosti. Byl však začátkem června v Českých Budějovicích a vydal tam 8. toho měsíce listinu pro kostel v Lankově.195 Protože v tutéž dobu zlistiňoval
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167701
v Budějovicích i Karel IV.,196 můžeme se právem domnívat, že ani tentokrát arcibiskup v napjaté situaci svého panovníka neopustil a pohyboval se s ním po jižních Čechách a snad i po Moravě směrem k Uherskému Brodu, odkud se chystalo střetnutí vojsk. Ihned po obdržení zprávy o úmrtí císařovny se Arnošt ale vrátil, ještě před polovinou července,197 do svého sídelního města a teprve kolem poloviny března 1363 zajel opět za císařem do Norimberku.198 Zůstával tedy v Praze i v době další morové epidemie na podzim 1362,199 jen s kratičkými odjezdy do Roudnice. Tehdy obdržel od nového papeže Urbana V. i písemný papežský souhlas se založením rokycanské augustiniánské kanonie.200 Přivezl ho bezpochyby týž kuriální posel, který přinesl císaři oznámení o papežské volbě. Ale ještě dříve než rokycanskou kanonii dořešil Arnošt v listopadu 1362 již velmi dlouho se táhnoucí založení kanonie téhož řádu v Sadské.201 Zde byla původně od 12. století kolegiátní kapitula s patronátním právem pražských biskupů. Ta měla být na přání Karla IV. při založení Nového Města pražského už v roce 1344 přenesena do jeho hradeb ke kostelu sv. Jiljí, nicméně působila na původním místě ještě do poloviny roku 1362. Teprve mezi polovinou července a polovinou listopadu toho roku se přestěhovala na Větrnou horu v jižní části Nového Města pražského, kam vzala s sebou i své původní sadské patrocinium sv. Apolináře. Původní kapitula v Sadské přitom souhlasila s převedením patronátního práva svého kostela na nově vznikající augustiniánskou kanonii, kterou Arnošt založil v Sadské jako proboštství. Probošt měl mít nadále duchovní správu v místě, měl být volen spolukanovníky, ale potvrzován arcibiskupem a plně podřízen diecézní správě. Pro „hierarchii“ či soudržnost dosavadních augustiniánských kanonií je typické, že sadskou zakládací listinu vydal Arnošt v Roudnici a že její pořízení dosvědčovali na prvním místě vedle roudnického probošta i dva kanovníci z Kladska. Souhlas ovšem připojila i pražská kapitula a kapitula u sv. Apolináře, které se přeci věc tak úzce dotýkala. Od konce října 1362 byl Karel IV. už opět v říši, kam odjel více než měsíc po té, co obdržel první zprávu o úmrtí Inocence VI. Protože však z této doby nevíme nic o nějakém poslovi od císaře do Avignonu, myšlenka, že by snad právě Karel inicioval možné zvolení Arnošta z Pardubic na uprázdněný stolec, není pravděpodobná.202 Že se o Arnoštově kandidatuře po skonu Inocence VI. uvažovalo, zachytil jen životopisec Vilém z Lestkova, sám dobře znalý kuriálního prostředí. „Po smrti papeže Inocence toho jména šestého …/Arnošt/ skrze jisté kardinály za nejvyššího biskupa byl ponavržen i býval by beze vší pochybnosti vyvolen ode všech,
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167701
kdyby povýšení tomuto nebyla překážka cizí národnost.“203 Vilémovo legendárně zesílené vyjadřování snad zachytilo určitý respekt, který měl Arnošt mezi kardinály, zvlášQ po dlouhém pobytu od září 1360 do března 1361, možná nejvýš něčí povzdech, to že by byla vhodná osoba pro volbu (povzdech, který mohl zahrnovat i jistě dobře známou soudržnost Arnošta a Karla), avšak sotva reálnou kandidaturu Arnoštovu. Ludwig Vones204 dovozuje, že kandidatuře Arnoštově byla nakloněna skupina reformně naladěných kardinálů, při vlastní volbě však převážily politické důvody. Ke skutečné kandidatuře nikdy nedošlo. Nově zvolený papež pak oznámil svou volbu Karlu IV. právě po Arnoštovi.205 Arcibiskupův vztah k Urbanu V. se vyvíjel klidně a věcně, bez nechuti, jako tomu bylo za Klimenta VI., i bez přehnaných požadavků. Oba rotuly, které arcibiskup Urbanu V. adresoval, byly krátké, vždy jen o čtyřech bodech, a jejich splnění nebylo automatické.206 Rok 1363 přinesl čtvrtý Karlův sňatek, který se konal 21. května v Krakově (Alžběta Pomořanská byla dcerou vévody Bogislava V. a Alžběty, dcery polského krále Kazimíra Velikého); Arnošt se ho tedy nezúčastnil. Za to na něj čekal na den sv. Víta v Praze podivný korunovační obřad, když na přání Karlovo korunoval v pražské katedrále dvouletého dědice Václava českým králem. Korunovační řád jistě nemohl být dodržen, ale jak v tomto případě obřad skutečně vypadal, nevíme. Tři dny po té pak Arnošt pomazal jako českou královnu čtvrtou manželku Karlovu Alžbětu. Po celý rok 1363 a začátek roku 1364 pobýval Arnošt souvisle v Praze, snad i jako správce země; jen občas ho zastihneme v blízkém okolí sídelního města, když ve vlastním zájmu zajel do Roudnice, Kyjí, Počernic nebo na Karlštejn,207 poslední ovšem jako host Karlův při jeho krátkém pobytu v Čechách. V Praze vydal Arnošt 18. srpna 1363, po více než dvou letech příprav, konečně i zakládací listinu své již čtvrté augustiniánské kanonie v Rokycanech.208 Šlo tu stejně jako v Sadské o proboštství, které převzalo dosavadní farní kostel v Rokycanech, jež byly arcibiskupským městem, a proboštství bylo zajištěno dosavadními důchody fary. Proto měl být probošt současně i farářem města a kanonie měla čítat šest kanovníků. Nestávalo se často, že by Arnošt někdy něco nestačil, ale v případě rokycanského založení tomu tak bylo. Pro naléhavé povinnosti, jak v zakládací listině říká, neměl Arnošt dosud sestaveny konstituce a statuta pro novou instituci, jež měl vypracovat z papežského pověření, v listině nejsou obsažena ani žádná liturgická ustanovení; vše to slíbil arcibiskup zabezpečit v budoucnu, stejně jako další příjmy nové kanonie. Za jeho života už k tomu ale nedošlo, dokončení kanonie bylo až dílem jeho
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167701