I když se jedná o typy velmi rozdílné, jejich pohana v nás vyvolává stejné emoce. To platí i pro jejich pochvalu, vzpomínku na ně a jejich případné ohrožení. Skupinu lze vtělit prakticky do čehokoliv, zde jsou nejčastější případy:
Obr. 2: Skupina lidí je tvořena množstvím jedinců, ke kterým nás váží různě intenzivní, odlišné a neustále se měnící vztahy. Zaujmout vztah ke skupině coby množině jedinců je obtížné. Naše loajalita vůči skupině je za této situace slabá.
Obr. 3: Problém z předchozího obrázku řeší nahrazení skupiny symbolem. Skupina je promítnuta do jediné osoby (vůdce, boha), totemu, hodnoty apod. Tento průmět skupiny dokážeme milovat a bojovat za něj. Bohové jsou tedy pozůstatkem meziskupinové agresivity našich předchůdců. To platí i o chrámech, státních vlajkách a vojenských přísahách.
Skupina zahrnuje členy nejrůznějších povah a složitou strukturu různých vztahů. Pro jednotlivce je nemožné zaujmout jednoduchý postoj ke skupině takové, jaká je. Usnadní se to, pokud si celou skupinu převtělíme do podoby symbolu. Důležitost vztahu jednotlivce ke skupině se odráží v různorodosti typů symbolů.
• společná hodnota (pravda, spravedlnost, svoboda, příroda…); • vůdce (bůh, císař, prezident, papež…); • vlastní symbol (vlajka, erb, hymna, barva, zvíře, rostlina); • základní spis víry; • (význační) předkové; • každý člen skupiny (v různé míře a v určitých situacích); • slavnostní slib daný skupině; • svátky (dodnes je v kalendáři označujeme červeně, tedy barvou, která je pro víru nejdůležitější); • budova (chrám, mešita…); • sportovní tým, jednotlivý reprezentant; • území, na kterém skupina žije. Každý symbol nese jistou míru posvátnosti. Právě posvátnost území vedla k nacistickému heslu „Krev a půda“ a čerpala z ní ideologie ekofašismu, oslavující výhradně německou přírodu. Povšimněme si první kategorie: pravda, nezávislost, mír a další hodnoty mohou převzít roli symbolu skupiny a u některých skupin zdegenerují natolik, že zůstávají symbolem, jehož důležitost se neustále zdůrazňuje, aniž by záleželo na naplnění hodnoty samé. Příkladem je agresivní „boj za mír“ komunistických zemí či „láska k bližnímu svému“, která ve středověku
JAK VÍRA FUNGUJE ~ SYMBOL: SKUPINA V KOSTCE
96 ~ 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167558
nejen nezabránila popravám nevinných, ale dokonce k nim v jejím jménu mohlo docházet. Jak poznat, kdy církvi, politické straně či spolku jde skutečně o proklamovanou hodnotu a kdy se máme ve jménu velkých ideálů naopak obávat nejhoršího? Odpověď je poměrně jednoduchá. Kdo používá hodnotu jako prázdný symbol, ten stejně naloží i s ostatními druhy symbolů. Čím větší zbožštění vůdce, dávných hrdinů, erbu atd., čím více slov o svobodě či pravdě, tím více se musíme mít na pozoru. Skutečnost, že jistou dávku posvátnosti nese každý člen skupiny, má tragický důsledek. Každý člen skupiny je jejím symbolem a skupina silně iracionální chce vidět sama sebe v co nejlepším světle. „Nereprezentativní“ symbol má sotva právo na existenci. Proto byli v hitlerovském Německu zabíjeni postižení lidé a proto se i komunistické režimy snažily, aby handicapovaní nebyli příliš vidět. (Tento jev je vlastně obdobou zabíjení stárnoucích vládců, jak je praktikovaly některé dávné národy. Ani zde skupina nesnesla pohled na svůj vadnoucí symbol.) Postižení lidé mají v dogmatické společnosti šanci pouze v případě, že na péči o slabé je nahlíženo jako na vyšší ideál, ke kterému celá skupina vzhlíží, ale i v tomto případě je třeba se bát, že ideál bude nakonec vyznáván spíše slovy než skutky. Jak je zřejmé z obrázků 2 a 3, člověk může mít ke skupině vztah dvojího typu – jednak k jejím jednotlivým členům, jednak k jejímu průmětu. Tento dvojí vztah vedl k problému, se kterým se křesťanství
dodnes obtížně potýká, a sice zda jsou pro spasení rozhodující skutky, či víra (jinými slovy zda jsou důležitější početné šipečky na obrázku 2, nebo dlouhá široká šipka na obrázku 3). Poustevníci, kteří odešli do pouště, se rozhodli soustředit se na pěstování „široké šipky“ a nerozptylovat se množstvím „tenkých šipeček“. Také úkolem šamanů, kněží, ideologů a myšlenkových trustů je zesilování „široké šipky“.
RITUÁL: CHRÁM STVOŘENÝ TANCEM Život je příjemný. Smrt je klidná. To jen přechod je problematický. Isaac Asimov Symbol může mít podobu kresby, předmětu či třeba jen barvy, lze jej vyjádřit i gestem. Ze složitého symbolu vyjádřeného pohybem, tancem a zpěvem se stává rituál. Podobně jako vlajka, bůh či chrám slouží rituál coby průmět skupiny. Skupina ruských starověrců, zmíněná na začátku knihy, dala přednost dramatické sebevraždě před změnou detailů při mši, neboť změnu rituálu vnímala jako zničení sama sebe. Soudím, že rituály slouží (vedle stmelení skupiny) k rozlišení skupin mezi sebou, ale jejich složitost a náročnost provedení by byly samoúčelné, kdyby neplnily i další funkce. Víra v sobě spojuje dva protichůdné prvky – naši snahu o prestiž a sklon ke konformismu. Těžko získat či zvýšit svou
S K RY TÁ A U T O R I TA ~ I R A C I O N A L I TA A D AV V Č L O V Ě K U
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167558
prestiž a přitom nějakým způsobem nevyčnívat. Někdy získáme respekt již samotnou odvahou říci názor odlišný od většiny. Ještě jistěji se k respektu dopracujeme, pokud budeme v něčem vynikat, ať již ve sportu, umění nebo čemkoliv jiném. Ale i to znamená odlišnost. Řešením je povznášející, ba posvátný pocit z účasti ve skupině. Jako neocenitelný pomocník zde funguje rituál, tedy složitý a někdy namáhavý i bolestivý vzorec chování, který nám je dopřán, ale jiní jej vykonávat neumí nebo nesmějí. Takto se staneme vyvolenými. Iniciačním rituálem vstoupíme do kasty dospělých lovců. Absolvováním iniciačního rituálu se budovala loajalita mladíků vůči ostatním mužům v tlupě. Kmenové rituály dávají skupině pocit odlišnosti a jedinečnosti. Jiné skupiny mají sice také své rituály, ale ty podle nás nestojí za řeč – důkazem je, že se o ně naše skupina vůbec nezajímá, popřípadě se jim tu a tam vysměje. Pokud pochybujete o důležitosti rituálu coby udržovatele sebevědomí, představte si, jak by se cítil člověk, který by byl ze dne na den odstaven od různých drobných rituálů. Nikdo by ho nezdravil, nikdo by mu nepoděkoval, pokud by do něj kolemjdoucí nechtěně vrazil, neomluvil by se. Nemohl by s ostatními přivítat úspěšný fotbalový tým, nikdo by mu nepřál k narozeninám a nesměl by se zapojit do vánočních a velikonočních zvyků. Sled takových situací by byl nevyhnutelně velkou ranou pro sebedůvěru. Stejně jako se díky rituálům utvrzujeme o vztazích a společnosti v její viditelné podobě, slouží nám rituály i k potvr-
zení vztahu k tomu aspektu společnosti, který vnímáme jako „něco vyššího nad námi“. V tomto případě jsou dokonce mnohem důležitější, protože jiný způsob, jak komunikovat s duchovními bytostmi, než prostřednictvím rituálů neexistuje. Proto je nutné dávat si na tomto druhu rituálů více záležet než na těch, které slouží k obvyklé mezilidské komunikaci. Rituálem dosahujeme toho, aby šipka na obrázku 2 byla dostatečně silná a trvanlivá. • • • Rituál nabízí přesně to, co víra potřebuje ke své existenci, a proto nenalezneme víru (zejména náboženskou), která by se obešla bez rituálů. Jejich význam docenila středověká Čína, která dokonce zavedla ministerstvo rituálů. Jestli si myslíte, že v moderních západních státech podobná instituce neexistuje, mýlíte se. Jmenuje se „odbor protokolu“ a je součástí ministerstev, vládní administrativy a prezidentské kanceláře. Tento odbor pečuje o náležitě slavnostní vyznění oficiálních návštěv a dalších důležitých akcí. Rituál sám o sobě působí absurdně. Čas, který mohl být využit pro lov, sběr potravy, námluvy či odpočinek, tráví lidé v lepším případě monotónním tancem, v horším případě třeba tím, že si nechají odříznout předkožku. Pokud toto absurdní chování dobrovolně podstoupíme, potřebujeme pro to zdůvodnění. Tím je posílena důležitost skupiny, která rituál provozuje, popřípadě velikost boha, ve kterého skupina věří.
J A K V Í R A F U N G U J E ~ R I T UÁ L : C H R Á M S T V O Ř E N Ý TA N C E M
98 ~ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167558