2011 3. K A P I T O L A
|
ETIKA
97
a v odpoledních, okrajových hodinách, etika se neučí buďto vůbec, nebo jen symbolickou hodinu týdně. Absolvent vysoké školy umí napsat grant a vydělat peníze, absolvent vědeckých oborů má vědomosti, s nimiž by obstál v televizních znalostních soutěžích. O tom, že existuje cosi jako umění žít, se nedozví, není taky příliš od koho. Aristotelés přitom trvá na názoru, že umění žít je především umění, tedy něco, co je nutno se naučit, co není v naší přirozenosti, co ale zároveň není ani proti ní, a co se musíme den za dnem, poctivě a s vynaložením námahy učit. Jak to ovšem dopadne, když dítě učí dítě, a rozdíl je jen ve věku obou dětí? Jak to dopadne, když děti vychovávají děti a když se ani v rodině, ani ve škole dítě nesetká s dospělým? Myslím, že jsme se stali jakousi neotenní civilizací axolotlů, nedospělých a nikdy nedospívajících, rozmnožujících se právě v larválním stadiu. Říká se, že takoví byli i řečtí bohové, kteří – protože byli nesmrtelní –, trávili čas drobnými spory, půtkami, závistmi, žárlivostmi, hodováním či válkami, zatímco skutečný život byl život smrtelníků dole na zemi, těch, kteří věděli, že jejich čas je omezen a není možno jej promarnit plytkými kratochvílemi. Řečtí bohové svým chováním nedospělých výrostků připomínají chování současných politiků, osob veřejného života, těch, kteří jsou veřejnosti na očích. Jako by hadovo pokušení v ráji „nikoli, nezemřete…“ se stalo leitmotivem naší civilizace – a my jsme tomu uvěřili a skutečně jednáme, jako bychom nikdy neměli zemřít. VII. V astrofyzice jsou tradičně zvažovány možnosti existence mimolidských civilizací a náš případný kontakt s nimi. Vždy se ale poukazuje na těžko překročitelný problém: díky rozpínání vesmíru se jednotlivé galaxie od sebe vzdalují velkou rychlostí a než by paprsek světla či parsek informace doputoval od nás k nim a zpět, uplynula by staletí. Myslím, že tento obraz velmi přesně vystihuje situaci současné vědy. Každý z lidí je schopen obsáhnout jen omezené kvantum informací, jsme limitováni
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167557
98
HLAVOU ZEĎ ÚVAHY NAD CIVILIZACÍ A JEJÍ BUDOUCNOSTÍ
časem života a informačním objemem mozku. Zdá se, že se jednotlivé vědní obory a podobory od sebe vzdalují rychlostí blížící se rychlosti světla tak, jako v každém z nich inflačně narůstá objem poznatků, který převyšuje to, co je jeden lidský život schopen obsáhnout. Vědci spolu mohou těžko komunikovat právě z těchto důvodů – galaxie jednotlivých oborů se od sebe vzdalují natolik prudce, že se zdá, že proroctví o babylonské věži se naplňuje; již si nerozumíme, mluvíme jiným jazykem a zabýváme se jinými problémy, a kdybychom věnovali čas pochopení oboru kolegy, ten vlastní by nám mezitím uletěl do tmavého kosmu. Toto se ostatně týká celé lidské společnosti. Žijeme v různých vesmírech, a i když jsme všichni občané jednoho státu či jednoho města, můžeme se v životaběhu dokonale minout. Čteme různé knihy, na internetu sledujeme různé zprávy, máme tisícero názorů a myšlenkových směrů zabývajících se výchovou dětí, pocházíme z různých hodnotových a náboženských kontextů, posloucháme zcela odlišnou hudbu a sledujeme různé filmy. Možná že i toto je jeden z důvodů, proč naše manželství obvykle troskotají: máme různé životní strategie, různé vzorce chování a různé návyky z rodin, byly nám čteny různé pohádky, zpívali jsme jako děti různé písně a velmi odlišně jsme byli vychováváni, jinak nám byly prezentovány role muže a ženy… Vykomunikovat, vyjednat nějakou situaci v manželství se pak může stát nepřekonatelnou překážkou. Všechny naše sňatky jsou sňatky s cizinkami. Jsme občané různých světů a inflační rozfouknutí vesmíru krátce po velkém třesku jako by se znovu opakovalo nejenom ve vědě, nýbrž i v sociální oblasti. Již nás nespojuje ani společná znalost Karla Čapka, básní Otokara Březiny nebo Bible. V této situaci je rovněž krajně obtížné formulovat etické zákony, na kterých bychom se ještě všichni shodli. Pokud máme v republice deset milionů názorů na výchovu dětí, rasismus či eutanázii, těžko stanovit zákony přijatelné pro všechny. A pokud, jak bylo lze se z nedávného průzkumu veřejného mínění dozvědět, 80 % z nás jsou rasisty, jaké zákony bychom
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167557
2011 3. K A P I T O L A
|
ETIKA
99
měli schválit, když obecně platí, že zákon by měl vyjadřovat etické názory většiny národa? Pokud se nenacházíme v centrech velkých měst, mluvíme sice stále ještě jedním jazykem, ale jinak jsme jako příslušníci jiných biologických druhů a samotná příroda jako by nám tento postřeh potvrzovala. Biologický druh obvykle definujeme podle schopnosti populací a jedinců se navzájem křížit a dávat vznik plodným potomkům. Nám to již dnes nejde a v Evropě je každý šestý či dokonce každý pátý vztah nechtěně neplodný. Pokud lidé spolu nemohou mít děti, mohli by oba partneři být považováni za jiný druh? Opravdu tu situaci nelze chápat jako obraz toho, že jsme se již jeden druhému ve svých odlišných, vzdálených a tmavých vesmírech natolik odcizili, že pokusy o kontakt, o dialog posunkovou řečí, o sblížení nebo dokonce o lásku tak často končí nezdarem? Biblický člověk minulosti stál nějak mimo čas, zastával etiku, kterou považoval za univerzální, jednoznačnou, stojící nade všemi lidmi, platnou v každé situaci, v každé komunitě a nepodléhající módě ani času. Dnes již nic takového nedržíme v ruce. Dnes si myslíme, že důležité je mínění každého občana a co se týče etiky, každý vychází z jiných pozic. Etiku jsme zprivatizovali a konstatovali, že moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého, ale právě až tam – a v prostoru své osobní svobody – si mohu činit, co je mi libo. Problém současnosti není v tom, že bychom neměli vůbec žádnou etiku, nýbrž naopak v tom, že jich máme příliš mnoho: každý tu svou. Každý tedy žijeme ve svém vlastním vesmíru a vespolek netvoříme společenské universum, ale spíše mezi astronomy dnes tak populární multiversum. Tím nechci říct, že ideálem je společnost spojená jediným etickým systémem. V některých lokalitách Kavkazu a Afghánistánu platí jednotný zákon šaríja a pravděpodobně každý z nás by hlasoval spíše pro současnou nejistou, váhající a pluralitní Evropu než právě pro jednotu tohoto druhu. Nepíši to jako nářek po starých dobrých časech, nýbrž jako konstatování. Minulé doby měly své problémy, velmi
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167557