MEZI DVĚMA ŽENAMI
Silná vůně dobrého likéru se prolnula s vůní olejových barev a cigaretový kouř se zvedl jako opona, aby odhalil štětec táhnoucí za sebou úzkou stezku rumělky, zatímco přimhouřené oko Augusty Teršové profesionálním pohledem sledovalo pohyb vlastní ruky malířčiny. Nechat se vést štětcem, tak vykládala Gusta tajemství svého umění přátelům, kteří se každý čtvrtek shromažďovali v jejím zbraslavském ateliéru v intimním kroužku jejích ctitelů. Pani Gusta odložila zamyšleně štětec, povstala a odstoupila na několik kroků od stojanu. S rukama složenýma na dmoucí se hrudi a s hlavou nakloněnou přimhouřeným pohledem, ztěžklým kontemplací, chvíli pozorovala své dílo. Otevřeným ateliérovým oknem vnikal dovnitř vlahý letní navečer, stále ještě prosycený sluncem, jehož paprsky však už nežhnuly, jakoby omámeny závratnou vůní zahrady. „Jáchyme!“ zvolala náhle paní Gusta, aniž by odtrhla zrak od obrazu. Když však ani na opakované zvolání se jí nedostalo odpovědi, vystoupila na křeslo a otevřeným křídlem sešikmeného
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167548
okna spatřila Jáchyma v odlehlém koutě zahrady s kropicí hadicí v rukou. Obrácen zády k ní v postoji močícího muže, vzbudil její bezděčný úsměv. „Já-chy-mééé!“ „Ano, miláčku?“ Jáchym se otočil a oči přimhouřené před zapadajícím sluncem zamířil za hlasem paní Gusty. „Už můžeš!“ „Hotovo?“ „Anoóóó!“ „Už letím.“ Jáchym položil hadici do trávy a odběhl k hydrantu. Než si paní Gusta stačila zapálit prsty chvějícími se vzrušením další cigaretu, vstupoval už do ateliéru. „Tak ukaž…“ Paní Gusta poodstoupila a Jáchym učinil několik kroků k obrazu. V jeho tváři se zračilo napětí, ne menší než v Gustině. „Co tomu říkáš?“ „No, moment!“ Jáchymův zrak klouzal po obraze. V mozku se mu začaly rojit zlomky myšlenek jako mouchy kolem syrového masa a ne a ne se ustálit na mucholapce slovního vyjádření. Paní Gusta, vzrušená Jáchymovým zápasem, přistoupila k němu s povzbuzujícím úsměvem: „Moc se ti to nelíbí, viď?“ „To ne. Líbí — nelíbí!… To není ono. Já bych řek spíš, že je to trochu moc hudební.“ „Hudební?“ usmála se Gusta a objala ho jako dítě, které promluvilo pozoruhodné slovo. „Jo.“ „Vlastně budeš mít asi pravdu. Jsou v tom takové barevné rytmy. Jsem zvědavá, co tomu bude říkat Rarášek…“ Jáchymova tvář se zasmušila a u koutků jeho úst se objevil pohrdavý rys.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167548
„Já ne.“ „Měl bys se k němu chovat alespoň zdvořile,“ pravila paní Gusta a zamačkla oharek cigarety do popelníku. „Toho bych moh kopat do prdele a nepřestane sem dolejzat. Jenže kvůli tvejm milionům!“ „To je blbost! Žárlíš! Žárlila jsem já kdy na Eminku?!“ „Tu do toho nepleť! Ta je svým způsobem čistá bytost…“ „Čistá bytost! A co ty dva fízlové… včera?“ „Podívej se, mluvíme o tvým malování, nebo o mým manželství?“ „Ema… Ema… čistá bytost, na které můžeš postavit barák, když vykopeš svinstvo a vodizoluješ ho, aby ti do něj nesmrdělo. Celá ta vaše pragmatická, prohnaná, poťouchlá, naivistická militaristka! Nalepená na všechno, co se vyplatí. A jí všechno. Všechno. Každý hovno, co řekneš, prodá, každej pohled koupí a zkroutí. Nevkusná, směšná, arogantní, rozteklá, rozzuřená píča, bez schopnosti vynechat jeden neperspektivní milimetr. Žije z tebe, aby tě sežrala. Tlačí ze sebe haranty, aby je spotřebovala, čistá jak vidle hnoje. Čistá jak zákoník práce. Vyliž mi prdel s děvkou, která ani do postele nejde pro prestiž. A upejpat se. Řekni mi, co tam dělá. Drží se prostěradla a vzlyká ve svým profesionálním panenství. Kráva. Profesionální tasemnice.“ Jáchym se nasral. Jáchym snesl leccos, ale na Eminku mu plivat nikdo nebude. Eminka mění podoby, tvary i známosti a povahu. Ema se seznamuje s podezřelými osobami a tak říkajíc přesahuje meze slušnosti, ale Jáchym je sběratel a Emu sebral a má ji. Paní Augusta šlápla do hovna. Začal se šacovat. Prohledával kapsy, až našel dva lístky na hudbu. „Ještě jsem s žádnou ženskou na koncertě nebyl a teď tam taky nepudu.“ Položil je na stůl. „Máte něco lepšího?“ uřekla se Gusta netakticky.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167548