VI. 2008 Nepotřebuji silnější brýle. Pouze z těch oken, jimiž jsem vyhlížel Bečvu či kapli na Pustevnách, skla. • Chleba mé víry se vždy lámal na vůli. Janem Křtitelem mého mládí nebyl světec, to ani omylem, ale Emil Zátopek a později Londonův Martin Eden, nezdolně obesílající nakladatelství a zjevující se mi v párách prádelny. Zaťatě jsem běhával po lesích kolem Valašského Meziříčí a v zimních Beskydech na běžkách, pořád dokola předělávával svoje první básně, máchaje u toho ručně plínky svých dcer. Jenomže nakonec máme poezii dovolit, aby se psala skrze nás, a ve víře dojdeme
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167545
k hoře, jež zdolá vlastní vrchol námi, pokud se jí odevzdáme. • Zase jsem nezavřel slepice… K milostem mého osudu patří, že bývám napraven záhy, ne až ze zálohy. (Ustavičně kolem mne — jako kuna — obchází „lev řvoucí“?) Nejhorší — jak to sdělit Ivušce, která s nimi tak bytostně cítí, a nemít to celý týden na talíři. Telefonuji jí zrána zkormouceně do práce: „Stalo se něco strašného…“ Dlouhé ticho, na něž by se dalo sáhnout jako ve tmě na slepici: „Naboural ses… něco s holkama?“ Vysvětluji ulehčeně: „Ne, to ne, pouze jsem nezarygloval na noc kurník a jednu slépku jsem našel bez hlavy.“ Večer však zjišťuji, že jsem to protentokrát přehnal. Ivuška se mě drží za ruku a sotva dýchá, že se naštěstí nic nestalo… • Rada otce dceři (třetí výročí od operace jeho hemoroidů): při čtení na záchodě je nejhorší, že něco chceš dočíst, když už se ti nechce. • Ač nechodí s námi do chrámu, spi klidně, jsi dcerou ženy hluboké víry… i orgasmu, konejším ještě mlčky nejmladší dceru, do noci rozebranou vyprávěním Biblických příběhů o uchu jehly a úzkých cestách. •
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167545
Třetí neděle adventní, to jsou rovněž deprese a detoxy mých přátel, které z nejrůznějších rodinných situací, kravínů, kostelů a hypermarketů kolem Brna přicházím navštěvovat do jejich abstinencí či samot až k smrti. Sedávám při nich na jednotce intenzivní péče, mluvím na ně mlčenlivé v místnosti návštěv nebo v zadlužených podnájmech… Už bych za ty roky (k obvyklé modlitební „pětistovce“) mohl přidat nejeden verš k Písmu či navléct s nimi tajemství do bolestného růžence: Žíznil jsem, ale nenapsali jste mi báseň. Svatebním slibem začala křížová cesta. Který se až po nevěře prožil vzpomínkami na ni. Poslední kapkou k rozchodu byla kapavka. • A možná není proti hnoji, připouštím-li krávy. Vždyť jak o radost okrást ty, jimž se již lesknou bulvy, broukám si osvobodivě nad článkem Vrozená homosexualita beranů v časopisu Vesmír (č. 12/2004): „Na americké experimentální stanici pro výzkum ovcí se ukázalo, že homosexuální berani nejsou ,čtyřprocentní‘ jako lidé, nýbrž ,osmiprocentní‘.“ A to se mi na práci inseminátora vždycky líbilo, že nejsem „bonitován“ podle svého habitu či podle toho, co si bučím při zapouštění nebo v kolika hrdelních jazycích zpívám, natož jak moc času strávím na velké a při „zabřeznutí básní“, nýbrž prostě: za narozené tele! A po válce bychom se bez umělého oplodňování nezbavili rozšířené abortivní brucelózy, přenosné rovněž
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167545