Konec světa Mistr Předles žil na odloučeném místě v horách a živil se bylinami, kořínky, houbami a všelijakými dalšími lesními plody. Těšil se dokonalému zdraví, za celý život neonemocněl. Jednoho rána, při snídani, si všiml, že podlaha jeho chýše je pokryta mrtvými mouchami, komáry, pavouky a dalším mrtvým roztodivným hmyzem, sídlícím kdesi ve škvírách trámů. Udivilo ho to. S něčím takovým se ještě nesetkal. Na druhý den mu chcípl pes. Mistr se rozhodl pozvat šamana, aby zjistil, co se to kolem něj děje. Šaman ohledal místo, chvíli bloumal kolem domku, zašel do lesa, dlouze se zamyslil a poté Přesledovi řekl: „Všichni ti mrtví tvorové byli něčím nakaženi.“ „Čím anebo kým nakaženi?“ byl zvědav mistr. „Žili v domě, takže nejspíš tebou,“ uvažoval šaman. „Ale já jsem zdráv, málokdo má tak pevné a dokonalé zdraví,“ hájil se mistr. „To je ono,“ mínil šaman. „Dokonalé zdraví! Zdá se to být divné, ale dá-li se to tak říci, nakazili se právě tím. Teď jen doufejme, že se dokonalé zdraví nebude šířit mimo dům. Radím nevycházet!“ naléhal šaman. Ale bylo už pozdě, dokonalé zdraví se šířilo. Jako první vychcípal hmyz, později zvěř, pak začaly odumírat rostliny. Poté se začaly drolit skály, kameny, dokonce i zrnka písku se rozpadla, zůstal z nich jen šedý prach, voda se
96 97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167544
vypařila. Průběh nákazy byl naprosto zničující. Nemocní lidé se sice náhle a jakoby zázrakem uzdravili, ale brzy umírali žízní. Nezůstalo nic. Zeměkoule se pomalu zmenšovala, zavíjela se jaksi zevnitř, a když dosahovala velikosti hlavy nejstaršího žáka, nejmladší žák to nevydržel a vykřikl: „To není možné! To není pravda! To je výplod nějaké dětinské mysli! Svět bude zničen válkou nebo nějakou obrovskou přírodní pohromou, nějakou děsivou a dokonalou nehodou.“ „Řekl bych, že jde o výplod choré, a to hodně choré mysli,“ přidal se žák, který býval často nemocen. „Příčinou konce světa bude nějaká nevyléčitelná, hrozná, zhoubná, dokonalá choroba,“ mínil. „Co tu už bylo nemocí, válek, ničivých pohrom a neštěstí, a svět to nezničilo,“ ozval se nejstarší žák, „svět zajde vyčerpaností, sešlostí věkem, dokonalou starobou.“ „Kdyby měl být svět takový, jaký bychom si ho přáli mít, už by tu asi dávno nebyl,“ poznamenal mistr Řemen. Po těchto slovech se zavíjení zeměkoule zastavilo. „Řekněte ještě něco poučného,“ naléhali žáci, když to uviděli, „třeba se zeměkoule začne znova rozvíjet!“ „Nevím, nevím…,“ váhal mistr, „myslím, že co se vzniku světa týče, neměli bychom asi nic uspěchat.“ Po těchto slovech se zeměkoule trochu zvětšila.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167544
Ořech Mistr Zmíní napsal velmi rozsáhlý, hlubokomyslný spis. Mistr Zvěděl nahlédl do knihy, otevřel ji na první straně a náhle byl uvnitř, v knize. Prodíral se jí jen s velkou námahou. Dral a prosekával se kupředu jakousi zvláštní, těžko prostupnou změtí houští, křovin, trní, neuvěřitelně hustě zarostlou divočinou. Když se prosekal na pětistou prvou stránku, ocitl se náhle, jakoby zázrakem, uprostřed rozsáhlé pouště. Dlouho zde bloudil, a než se mu podařilo po mnohých útrapách vyváznout, málem zahynul žízní. Protože se několik dní nevracel, rozhodl se mistr Přední, že ho půjde hledat, a vydal se za ním. Stopy jeho pochodu byly ještě znát, a tak Předák postupoval bezpečně a poměrně rychle. Když došel na pětistou prvou stránku, ocitl se náhle, jakoby zázrakem, uprostřed rozlehlého jezera. Než se mu podařilo z vody vyváznout, málem se utopil. Když se oba vrátili, navštívili mistra Zmínila a líčili mu, co na pětisté prvé stránce zažili. Mistr jim řekl: „Vzpomínám si; na té stránce jsem narazil na těžko řešitelnou nesnáz, záhadu, ořech, potíž, připouštějící dvojí výklad, proto jste tam měli takové zážitky.“ „A nemohl byste věc vyřešit nějak jasně a jednoznačně, ať je tam v těch místech bezpečněji?“ navrhovali mistři. „Kdybych to udělal, tak by se tam rozkládala hluboká bažina. Odtud byste nevyvázli, zde byste oba zahynuli,“ řekl jim na to mistr Zmíňa. „Podruhé už takovou knihu nepište,“ napomenul mistra Zmínku mistr Řemen, „vidíte, co se může stát. Kdo opustí území jednoho listu papíru, vystavuje nebezpečí jak sebe, tak druhé. Copak vám jeden list papíru nestačí?“ řekl mistr, sebral list papíru a zabalil do něj ořech.
98 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167544