kovej kravín asi v životě neviděli, ale pak úplně zkoprněli, když jim ukázali chloubu a poslední výdobytek, což byla kruhová automatizovaná dojička, a pustili je dovnitř, aby jim předvedli, jak to funguje. Dojička byla obrovskej válec s kójema po obvodu, bylo jich asi 6, každá pro jednu krávu, který, když ji tam šoupli, nasadili na vemeno dojicí zařízení a před hubu se jí automaticky nadávkovalo granulovaný žrádlo. A dojička se pomalu otáčela a kráva žrala a zařízení ji dojilo, a bylo to vypočítaný tak, že když to kráva celý objela, byla akorát nažraná a vydojená, tak ji vyšoupli a šoupli tam další – a tak se to točilo a Gruzínci stáli vprostředku a zírali, jak kolem nich proplouvají krávy. Ale bylo to tam těsný, nemoh jsem je dostat do záběru, tak vedoucí kravína zařídil, že do jedný kóje šoupli místo krávy mě, tak jsem pak Gruzínce fotil přímo panoramaticky. A pak je odvezli zas do Malont, kde jim na statku dali oběd, a já furt fotil, ale nějakej asi politickej pracovník, kterej je doprovázel, mi řeknul, ať chvíli přestanu, aby to nevypadalo, že se k nám přijeli nažrat. Po obědě následovala kulturní vložka: přišla Marie s harmonikou a pěveckým kroužkem a zazpívali 3 písničky: Kaťušu, Kolíne, Kolíne a Barvy. Barvy jsem je naučil já, tak zpívali Gruzíncům Donovana, ale nikdo o tom nevěděl; ale jim se nejvíc líbila Kaťuša, tak ji zazpívali ještě asi třikrát. Po vložce následovalo předávání darů: oficiálně Malonty dostaly obraz gruzínskýho kombajnu, neoficiálně zlato, jantar a voňavky. A pak už se jen chlastalo. Šel jsem nakrmit Cita a tak dál, a když jsem se vrátil, abych vyfotil odjezd, viděl jsem, že hned tak neodjedou, protože se jim tam strašně líbilo. Tak mi nezbylo než chlastat taky. Asi v půlnoci je ten politickej asi pracovník nějak zvednul, tak jsem udělal skupinovej portrét před autobusem, což bylo celkem zbytečný, protože jsem neměl blesk, a delegace odjela. Ale já už měl z chlastu takovou žízeň, že když jeden chlápek řeknul, že jdou k němu na kořalku, že ať jdu s nima, tak jsem šel. A chlápek bydlel v jedný z těch novostaveb v ulici, v který ředitel Majer už začínal dokončovat dům pro dceru, a šlo k němu asi 6 lidí, a on nás zaved do sklepa, kde měl basy
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167540